|
4. 9. 2002
Závaznost pravidel aneb brusiči jazyka českéhoVít Zvánovec
Pravidla českého pravopisu (PČP) nejsou závazná: "jsou souborem doporučení ... od nichž se lze ve zvláštních případech odchýlit, pokud to píšící považuje za potřebné a zdůvodněné." Podle oficiálního prohlášení bývalé Pravopisné komise při ČSAV: "PČP mají úřední schválení a jsou závazná pro školy a úřady." To ovšem nebyla pravda ani tehdy. PČP nejsou právním předpisem, a proto nebyla závazná ani za komunismu.
|
|
Existují dva druhy pravopisu:
Velkým reformistou pravopisu byl Hus, který zavedl diakritickou orthografii místo spřežkové, a Blahoslav, který ve své knize Gramatika česká na základě knihy Benedikta Optáta z Telče a Petra Gzela z Prahy Orthografia (1533), o překladech z řečtiny, a Václava Philomathese Etymologia, o překladech z latiny, zavedl psaní kroužkovaného ů a psaní i, j či e, é místo ě, ie. Výsledkem byl bratrský (veleslavínský) pravopis: po c, s a z se všude psalo y, spojka i se psala jako y, počáteční u-, ú- jako v-, dlouhé í jako j, ve dvojhláskách (aj, ej, ij, oj, uj) se psalo y místo j. To, že se Šestidílka stala tak populární, však nebylo způsobeno pravopisem, nýbrž tím, že na rozdíl od jiných humanistů v Jednotě bratrské nepřekládali zejména ve skladbě doslovně, nýbrž používali přirozeného jazyka. Historie samozvaných změn českého pravopisu začíná již v počátcích národního obrození sporem ypsilonistů (Nejedlého důsledně bratrský pravopis) a iotistů (Dobrovského, Hankova a Jungmannova analogická oprava bratrského pravopisu: po c všude iota a po s a z tam, kde si toho analogie žádá), který začal, když v roce 1809 Dobrovský ve své osvícenské pýše napsal, že se mu nelíbí věta: "Chlapcy běhali bosy." Tak vzniklo dogma analogie. Iotisté definitivně zvítězili po 20 letech bojů v roce 1829, kdy censura přestala zakazovat knihy psané analogickým pravopisem. Šafaříkův pravopis skladný (Slovo o českém pravopise. In Časopis Českého musea 1843) odstranil poslední zbytky bratrského pravopisu, následovala velká reforma z roku 1848 v souvislosti s přechodem češtiny z kurentu a fraktury na latinku: au se začalo psát jako ou, když se tak vyslovovalo již od 15. století. Uměle se ou- na počátku slov vrátilo k původnímu ú-. Dále se přistoupilo k náhradě g písmenem j, w písmenem v, s písmenem š. Moderní změny orthografie začínají s vydáváním Hattalova (1877) a oficiálního Brusu jazyka českého (kolektiv Matice české 1877 a 1881). František Bartoš vydal Rukověť správné češtiny, František Bačkovský Oprávce nebo brus jazyka českého, Wenzl Pravopisný ukazatel (1886) a František Vymazal Pravopisný slovník (1886). V roce 1902 byla vydána první PČP, přesněji Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví, která hned přinesla zásadní změnu v pravopisu přejatých slov: upuštění od zdvojených souhlásek. Místo komisse tak bůhvíproč nastoupila komise a v nejbližší době nás čeká komize. Ale i to je výsledek roku 1989. Jinak by nás čekala gomize. Pravopizmuz ve své nejčistší podobě. "Proč psát dvě, když stačí jedno?" (zde) "Odborníkům" s takovým přístupem bych český pravopisný standard do rukou nesvěřoval. Čeština používala převážně historický pravopis až do komunistického převratu v roce 1948. Oficiálním výrazem nových rusifikačních totalitních snah se stala PČP z roku 1957, která si stanovila cíl "funkčně (?) fonetizovat pravopis ... toto úsilí tvořilo nedílnou součást demokratizačního procesu (sic!), uplatňovaného v rámci jazykové politiky lidově demokratického státu, procesu směřujícího k zjednodušení, a tím zpřístupnění spisovného jazyka širokým vrstvám jeho uživatelů". Že tyto snahy byly zhoubné a zbytečné, není třeba připomínat. Vedly jen k rozkolísání pravopisného standardu, čehož nejhorším odrazem je chaos kolem PČP 1993 a jejich dodatků. "Spisovný jazyk se stále více stává majetkem i lidí neznalých ani řečtiny, ani latiny, ani angličtiny." To je důvod! Přizpůsobit orthografii nevzdělancům, kteří pravopis beztak neovládají. Poslední halali iotistů byla změna syrupu na sirup. Tímto úspěchem iotisté dovršili své dílo a vymřeli. Snahy po vzoru chorvatštiny zrušit ypsilon úplně, nebo aspoň po vzoru slovenštiny ve shodě podnětu s přísudkem, jsou osazenstvem Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) považovány za laické a nevědecké. Následovníci Jana Václava Pohla si však založili novou sektu - zetisty. Jejich programem se stal pravopizmuz: zrušit "starodávny k nyňejšímu vzlepšenýmu řečistavu nehodlivé običeje". Inspirováni dávným nahrazením hlásky [ph] hláskou [f], slavili svůj první úspěch nahrazením hlásky [th] hláskou [t]. Nepovedlo se jim to sic důsledně, neboť chemici dodnes pasivně vzdorují, ale i tak to byl cenný skalp. Druhým, ambiciosnějším, cílem brusičů bylo vymýtit písmeno s a nahradit jej důsledně písmenem z (odtud jejich název). Předpolí si učinili kodifikací chybné orthoepie s jako [z]. Tím se odhalili, že jim o žádnou "fonetizaci" nejde. Neboť kdo kdy vyslovoval [kurz] či [pulz]? Tak se ta slova nepíší ani ve chorvatštině, a to už je co říci. Analogie v nominativu podle instrumentálu? Normální je to snad opačně ... Komunistické špičky nejprve vzdorovaly a prosadily si výjimku pro presidenta. Ale nové garnitury po roce 1968 se dokonce postavily do čela hnutí: "Demogracie je dyzguze". Nebýt roku 1989 a slavného Pilipova dodatku, zetisté by zvítězili. Nicméně boj pokračuje dál a jazykozpytci z ÚJČ jistě pomalu chystají další reformu českého pravopisu, jak mají každou desetiletku ve zvyku. Je třeba konečně se těmto pozůstatkům totality postavit, stejně jako to činí universitní časopis Babylon, ačkoliv k zetistům patří i redaktoři Britských listů (zde, zde). Pravopis má být pokud možno neměnný, v protikladu k vývoji jazyka v slovní zásobě či v mluvnici, kde má přirozený jazyk tendenci ke zpravidelňování, např. v kondicionálu (místo zastaralého já bych, ty bys, on by, my bychom, vy byste, oni by nastupuje já by jsem, ty by jsi, on by, my by jsme, vy by jste, oni by, tedy příklonka by + sloveso být v přítomném čase). "Pravopisná pravidla, která nemají etymologické základy a mění se dle libovůle pavědců jsou v dnešní společnosti tím největším anachronismem." (zde) Společně s Pinkavou sektě zetistů říkám: "!No pasaran!".
Prameny a literatura:
|
