Primitivnost rozhovoru vyniká především při srovnání s jinými "železnými interview", přímo se nabízejí hned tři: Rozhovor z konce dubna 1999 pro Mladý svět vedený Andrejem Haladou, rozhovor z března téhož roku pro Playboy pod taktovkou Františky Čížkové a Jana Hlaváče (shodou okolností jsou oba bývalými redaktory "Mlaďáku", stejně jako Halada) a nejnověji rozhovor mladé autorky Markéty Jindrové z aktuálního prázdninového čísla téhož časopisu.

Zatímco rozhovory pro Playboy dobře rozkrývají Železného stanoviska a jeho pohled na méně známé záležitosti, rozhovor Haladův byl věnován tehdy aktuálnímu rozchodu CET 21 s ČNTS. Radko Živčic ale nedokázal ani jedno, ve srovnání s textem Jindrové jeho schopnosti blednou - Jindrová Železného vyprovokovala ke spontánním, a místy humorným reakcím, Živčic se spokojil s naučenými a stokrát odříkanými prázdnými frázemi, které šéf Novy deklamuje téměř jako automat.

Odpovědi zpovídaného svojí strohostí vyznívají neosobně, jako práce člověka z P.R. agentury, komunikačního profesionála (to Železný bezpochyby je). Reklamním je text i z dalšího důvodu - tím je naprostá neschopnost Radka Živčice jakkoliv oponovat vyřčeným tezím, ba dokonce se ani nesnaží rozhovor nějak vypointovat či usměrnit. De facto nejde o nic jiného než o Železného monolog, do kterého redaktor občas bázlivě vstoupí, aby to vypadalo, že položil více než jednu otázku.

Text staví "generalissima" Železného na nejvyšší obláček prostřednictvím připitomělých poklon, naopak všichni ostatní hodnému Novákovi ubližují (vlastně je úplný chudáček, když ho nezvolí do Senátu, co jen bude dělat?). Chcete příklad? Otázka Radka Živčice: "Zůstáváte generálním ředitelem TV Nova, i přes striktní požadavky vašeho bývalého právníka Rozehnala zůstává zachován pořad "Volejte řediteli". Mohl byste se cítit vítězem."

Samozřejmá odpověď Železného: "Rozehnal pro mě není soupeř. Jeho story je smutným příběhem promarněné příležitosti zakončené osobním i profesionálním selháním." Zcela bez návaznosti následuje otázka, kterou jste jistě ještě nikde nečetli: Kdy si Železný uvědomil, že ho fascinuje televize? 1. května 1953 v Měšťanské besedě za doprovodu tatínka, jak jinak. Ostatní otázky nejsou jiné - "Ronald Lauder prohlásil, že chce za pomoci vlády získat opět vliv v Nově. Máte z toho obavy?", pochvalná "Nežijete jen televizí. Založil jste galerii Zlatá Husa, která shromáždila jedinečnou sbírku moderního českého umění a vinařství Tanzberg. Co vás na tom láká?" (Železný zde perlí: "...Produkce Tanzbergu je postavena na unikátní technologii, která umožňuje vyrobit dokonalý přírodní produkt. Chceme, aby moravská vína měla svoji značku podobně jako vína alsaská..." Zajímavé, já si bláhově myslel, že mu Tanzberg vůbec, ale vůbec nepatří) a patolízalské otázky jak že je pan ředitel spokojený s volbami, jak ho napadlo kandidovat ("Vždycky jsem chtěl, aby taková práce [senátora, pozn. aut.] byla spojena s konkrétními výsledky a odpovědností," dí Vovka, aniž by odpověděl na otázku. Živčicovi je to pochopitelně úplně jedno.) nebo jak je na tom miláček hospodyněk se zdravím a životním elánem ("Kde berete pořád sílu bojovat?" - "Jednoznačně z úspěchu Novy. (...) Neustále vás stimuluje a žene dál." - "To přece není běžné. Existuje ve světě nějaký recept, nebo je to jenom intuice a čich na úspěch?" završuje horu pitomostí redaktor).

Na relativně nejzajímavější otázku, která mluvnicky připomíná nejlepší doby Otakara Černého, totiž "Televize, obrazy, moravské vinice. Co bude dál?" nedokázal Živčic získat uspokojivou odpověď, pro Železného byl slaboučkým protihráčem, kterého jednoduše zcvrknul ze stolu nicneříkající odpovědí "Myslím, že jsem teprve v půli cesty."

Katastrofickou (ne)kvalitu rozhovoru doplňuje fakt, že u použitých fotografií není vůbec uveden autor či zdroj. Není divu. Jsou z archivu televize Nova a přesně ty samé (nasvícený Železný s pohledem upřeným do objektivu před kulisou Volejte řediteli) poskytuje reklamní oddělení Novy. Roztomilá propagace, pokud si uvědomíme, že vyšla v časopise vydávaném přes dceřinou společnost vlastníkem "konkurenční" Primy. Autor sám začínal po kariéře mosteckého policisty v tištěném toaletním papíru - bulvárním Supru, který pro změnu měl detašované pracoviště přímo na Barrandově.

Na závěr zůstává jedna otázka: Proč je rozhovor nadepsán "Železný má deset životů", když na titulní straně je název "Železný: Jsem budovatel" a v rozhovoru samém se Železný o deseti životech ani nezmiňuje? Podivuhodné, vzhledem k tomu, že u jiných rozhovorů dodržuje Mladý svět zavedenou praxi nazvat text podle některého zásadnějšího výroku zpovídané osoby. Možná měl Živčic pocit, že není dost úslužný, že by se měl nějak odměnit za nekonečnou laskavost božského vládce planety Nova, který se uvolil sestoupit z Olympu a pronést pár hřejivých slůvek.

Ale copak je vlezdoprdelezectví profesním předpokladem novináře?