(Dodejme, že je pravda, že Spojeným státům porušování lidských práv a nedostatek demokracie v zemích, jejichž vlády jsou s nimi ochotny spolupracovat, jaksi příliš nevadí. Co takhle Saúdská Arábie nebo třeba Kazachstán? JČ)

1. v místě přímého zásahu proti demonstrujícím

2. na policejní stanici

Text celého letáku vychází pouze z ústavních a zákonných ustanovení právního řádu ČR. Zákonnost je jediné kritérium, které lze v demokratickém právním státě použít k omezení chování zúčastněných, včetně demonstrantů. Doporučujeme, aby účastník demonstrací dbal především na bezpečnost svou a svých blízkých. Slušným a nekonfliktním jednáním vyžadujte respektování vašich práv ze strany policistů a snažte se zapamatovat jejich identifikační čísla, případně podobu, hodnost a snažte se přivolat co nejvíce svědků či událost jinak zdokumentovat. Uznáte-li to za vhodné z důvodu pozdějšího objektivnějšího zhodnocení situace, předejte vámi zaznamenané údaje Občanským právním hlídkám.

"Samozřejmě, výhodou toho, že bychom nezasáhli proti Muži na Měsíci, by bylo, že by nikdo nemohl říct, že jsme proti němu zasáhli. Říkali by: 'To je výborné. Neudělali jste nic proti Měsíci.' Druhou stranou mince toho, že bychom nezasáhli proti Měsíci, kdyby nás Měsíc vážně ohrožoval, by bylo, že bychom pak utrpěli vážnou škodu a pak bychom toho nezasažení litovali." (Ten, kdo si myslí, že to není možné a že si to komentátor Spectatoru vymyslel, si má pustit tento rozhlasový záznam.)

Britský komentátor z toho dovozuje, že úroveň debaty o tom, zda provést či neprovést invazi do Iráku, je strašná:

Pedofilní kněz, který se octl uprostřed kontroverze ohledně toho, jak nedůvěryhodně reaguje katolická církev na obvinění z pedofilie, byl ve čtvrtek odsouzen v Londýně k vězeňskému trestu pěti let.

Michael Hill přiznal, že je vinný v šesti případech sexuálních útoků proti třem dětem ve věku 10 - 14 let. Jak vyšlo najevo při předchozím slyšení. Usuzuje se, že od doby, kdy se v roce 1960 stal knězem do konce osmdesátých let, sexuálně zneužil asi 30 chlapců.

Hillův případ je obzvlášť kontroverzní, protože vedoucí představitel katolické církvem, kardinál Cormac Murphy-O'Connor, ho jmenoval faráem navzdory varování, že tento člověk zneužívá chlapce. Hill přestal působit jako kněz v roce 1996 a očekává se, že bude požádán, aby opustil katolickou církev. Rodiče tvrdí, že i když si opakovaně na Hillovo chování stěžovali, církev vždy reagovala jen tím, že ho přesunula do jiné farnosti.

Začátkem osmdesátých let se Hill podrobil léčení, ale v druhé polovině osmdesátých let bylk navzdory varování jmenován knězem na londýnském letišti Gatwick. Ve čtvrtek byl v Londýně odsouzen do vězení mimo jiné za sexuální zneužití mentálně postiženého chlapce, který se odebral do letištní kaple, poté, co zmeškal svůj letecký spoj.

Kardinál Murphy O'Connor odmítl včera dopisem listu Times neustálou kritiku katolické církve v této věci a poukázal na to, že v letech 1995 - 1999 bylo za pedofilii odsouzeno 21 kněží a že církev o pedofilních praktikách kněží informuje policii a sociální služby.

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde)

Podle vyjádření policejního prezidenta Jiřího Koláře ozbrojené složky státu vyhrály válku s demonstranty již na hranicích. Stalo se tak podle něj díky preventivním opatřením, která většinu lidí odradila od účasti na protestních demonstracích. OPH se proti takovým tvrzením musí ohradit. Již v první tiskové zprávě vydané 6. října 2002 specielně k summitu NATO členové OPH upozorňovali, že nelze očekávat přítomnost více než dvou až tří tisíc demonstrantů. Dokonce nevylučovali, že počet protestujících může dosáhnout pouze několika stovek. (TZ ze 6. října naleznete zde.)

Koordinátor OPH Jiří Kopal už tehdy upozorňoval, že protesty proti vojenským organizacím nemají oproti ekonomickým přílišnou oblibu a že nikdy v minulosti nebyly takové demonstrace početné. To, že se do ČR nechystalo příliš mnoho protestujících ze zahraničí, potvrzuje i počet osob nevpuštěných do ČR. Podle údajů policie se jednalo od 19. září o pouhé necelé tři stovky lidí. (Při tom není jasné, kolik z odmítnutých osob bylo ilegálních imigrantů.) OPH upozorňují, že jejich původní odhad se ukázal být opět velmi přesný. Proč tedy hovořit o válce?

Průběh čtvrteční demonstrace

Čtvrteční demonstrace anarchistů v ulicích se podle OPH obešla bez větších incidentů. Členové občanských právních hlídek nezaznamenali při demonstracích nic znepokojivého, setkali se pouze se zvýšeným počtem perlustrací. Právní centrum OPH řešilo případy tří zadržených cizinců.

Kvůli dvěma zadrženým Němcům kontaktovali právníci OPH policejní stanice, úřad vyšetřování a kriminální služby, faxovali žádost o informace na německou ambasádu. Hlídky byly dále kontaktovány polskými občany, kteří hledali svého kamaráda. Jeden z Němců a Polák se posléze sešli na služebně cizinecké policie na Olšanské, oba měli do ČR zakázán vstup. Byli vyslechnuti a poté propuštěni, do čtyřiadvaceti hodin musí opustit republiku. Po propuštění sami kontaktovali OPH. O druhém z Němců se nepodařilo zjistit více.

V souvislosti s tímto trendem napsal Václav Havel pro MF DNES (23.10.2002) komentář, v němž se zamýšlel, jestli se Praha chystá na významnou mezinárodní schůzi nebo na válku:

Podle průzkumu veřejného mínění, které provedlo CVVM ve dnech 17. - 24. října, je v současnosti s členstvím ČR v NATO spokojeno 61 procent občanů, 23 procent je nespokojeno a 16 procent nemá názor. "Spokojenost" s členstvím v ČR v NATO se podstatněji zvýšila po útocích z 11. září (na 57 procent v listopadu 2001), do té doby se pohybovala mezi 45 - 53 procenty.

Jen 42 procent občanů se dnes domnívá, že je členství v NATO zárukou nezávislosti České republiky; 50 procent občanů si naopak myslí, že je členství NATO formou podřízení se ČR cizím mocnostem.

49 procent osob si myslí, že členství v NATO zajišťuje mír a bezpečnost ČR, 46 procent občanů míní, že členství v NATO zvyšuje nebezpečí zatažení ČR do vojenského konfliktu.

Podle 71 procent občanů zvyšuje členství v NATO mír a stabilitu v Evropě, jen 45 procent občanů se domnívá, že členství v NATO posiluje postavení ČR ve světě a dává jí větší mezinárodní význam.

"Výsledky ukazují, že česká veřejnost i nadále vnímá členství ČR v NATO spíše jako určitou formu podřízení se cizím mocnostem než jako prostředek zaručující její nezávislost." píšou analytici CVVM v komentáři ke svým statistickým zjištěním.

Zdá se, že Češi jsou pragmatičtí. Líbí se jim - právem - že jsou dnes (víceméně) považováni za součást západního bloku, jsou si vědomi, že to (snad) poskytuje ČR určitou stabilitu či bezpečí (je fakt, že by se ČR asi málokdo odvážil vojensky napadnout jako členskou zemi NATO, otázka je, zda by po takovém napadení Západ vojensky skutečně přišel ČR na pomoc), ale uznávají, že se ČR oplátkou za to všechno musí podřídit západním mocnostem.

Otázkou jistě zůstává, jak silné bude to podřízení a jak velká bude pomoc, která za to bude od Západu do ČR přicházet. Tento poměr by se měl asi bedlivě sledovat, i když lidé z Čech na tom, co si rozhodnou západní mocnosti, zřejmě sami nebudou schopni změnit příliš mnoho.

Naštěstí jsou Spojené státy daleko a jejich vliv je v Evropě do určité míry rozmělňován odlišnými postoji evropských zemí. Snad se tedy Česká republika nebude oplátkou za garance bezpečí muset Americe stoprocentně podřizovat tak, jako to vyžadoval Sovětský svaz. (I když v české státní správě tomu před tímto summitem NATO bylo právě tak.)

Naštěstí, zejména z technologických (vojensky je Amerika příliš vepředu) , ale i politických důvodů (izolacionismus) nemají Spojené státy o Evropu příliš velký zájem - snad jen chtějí mít v regionu určitý vliv. Monolitní vliv jediné mocnosti vždycky škodí - a "pravicové" i "levicové" komentáře západních médií se shodují na tom, že se NATO - pokud je vůbec ještě funkční - stalo dnes pouhým doplňkem vojenské politiky USA.

"Mírumilovné" plavidlo (ovšem obrovské zbrojní síly) tiše pluje vesmírem ze čtverce do čtverce.

Šéf britského štábu obrany adminár sir Michael Boyce, převedl do veřejné arény v Británii ostrý spor mezi britskou armádou a labouristickou vládou Tonyho Blaira ohledně Iráku. Na tiskové konferenci, kde vystoupil spolu s labouristickým ministrem obrany Geoffem Hoonem, Boyce - k Hoonově vzteku - otevřeně varoval, že britská armáda nemůže vyslat 19 000 vojáků do Iráku, vzhledem k tomu, že nyní, v době stávky hasičů v Británii, zasahují na domácí scéně při požárech.

Admirál Boyce konstatoval, že je "nesmírně znepokojen", že využívání armády během stávky britských hasičů ochromuje její morálku a oslabuje její akceschopnost.

Všechno toto Boyce uvedl na tiskové konferenci v přítomnosti šokovaného a zuřícího ministra obrany. Odráží to sérii velmi ostrých diskusí na britském ministerstvu obrany ohledně rozumnosti útoku na Irák.

(Podrobnosti v angličtině viz zde)

Posusta z MF Dnes nezustal osamocen, toto napsal na iDnesu jakysi inc (natoaktual.cz), poznamenává Petr Nachtmann:

(viz zde:)

(...)

P r a h a - Dvě nekonečné hodiny čekání vyplněné důkladnými bezpečnostními prohlídkami. Chvíle ticha v obklopení desítek agentů a členů prezidentské ochranky. Poté několikaminutový ohlušující potlesk. Takový byl úvod setkání amerického prezidenta George Bushe se zhruba dvěma stovkami studentů z víc jak třiceti zemí světa v pražském hotelu Hilton.

(...)

Pak už nadešla očekávaná chvíle, kdy se ve dveřích sálu objevil nejmocnější muž světa v doprovodu ministra zahraničí Colina Powella a poradkyně Condolezzy Riceové. "Úvodní potlesk trval snad pět minut, všichni stáli a tleskali," říká Marek Dvořák z Prahy.

(...)

"Bush mluvil pomalu, skoro jako by odříkával nějaký příběh. Mezi každou větou udělal dlouho pauzu. Mluvil zkrátka jako opravdový americký prezident," potěšeně konstatuje Dvořák.

(...)

Pod záminkou "uměleckého semináře" bylo zřízeno "výstrojní a výzbrojní středisko" pro přípravu demonstrací. Kde?

Dostanete se tam tramvají XB nebo 8 směr Hloubětín - vystoupíte na stanici Kolbenova. Cca 100 metrů po levé straně proti směru tramvaje je vstup do závodu ČKD Trakce, patřící dnes Tesle Karlín. Na vrátnici nahlaste, že jdete na umělecký seminář do budovy B4... To psal oficiální server ČSAF. Namísto uvítacího výboru vás ale na vrátnici uvítal policejní kameraman, kontrola dokladů a zásahová jednotka.

Pokud jste pronikli přes hlídkujcí policisty dovnitř a smířili se s legitimováním a fotografováním pro policejní databázi, namísto tance a zpěvu jste dostali štětku s barvou a vhodný podkladový materiál. Namísto umění jste tvořili propagaci. S nadšením a revolučním zápalem. Jak jednoduché. Stačí dostatečné množství násad na košťata, lepenky a plátna, pár kyblíků barev a šicí stroj. Plus mnoho dalšího, co je potřeba pro to, aby "design" měl úroveň. Při včerejším protestu u příležitosti slavnostní večeře pohlavárů NATO v 17:00 na náměstí Republiky se nějaké transparenty určitě hodily, stejně jako při dnešních akcích ve městě.

Naši fotografové narozdíl od některých jiných médií dovitř pronikli, a to, co mohli, fotografovali. Narozdíl od veřejných akcí v ulicích ale respektovali přání těch, kteří si nepřáli být zvěčněni na stránkách Britských listů. Přeci jen se nejednalo o veřejný prostor, ale o prostor soukromý, řádně pronajatý... Berte proto jejich záběry spíše jako impresi, nežli jako dokument.

Včera ráno nebyla aktivistům prodloužena smlouva a na žádost majitele objektu museli veškeré věci odnést. K násilí pokud víme nedošlo, i když jejich balení byla účastna zásahová jednotka policie. Ta však přijela pouze díky tomu, že majitel požádal o policejní asistenci. V objektu bylo v té době přítomno pouze šest aktivistů, většinou cizinci z Polska. Podle Ondřeje Slačálka z ČSAF k vážným škodám dojít nemohlo, chybějící transparenty byly nahrazeny jinými... Na "hlasité" demonstraci před Obecním domem se úbytek nijak neprojevil.

Rozšiřování NATO je irelevantní. Já jsem jedním z rostoucího počtu Američanů, kteří zastávají názor, že by Spojené státy měly stáhnou svou armádu z Evropy, opustit NATO a nechat Evropany, ať se postarají sami o sebe.

Zajímavou mezinárodní diskusi o roli NATO najdete zde na internetových stránkách společnosti BBC. Zatímco přispěvatelé z postkomunistických zemí chovají o budoucnosti NATO někdy až dojemně naivní iluze, příspěvky lidí ze západních zemí jsou značně brutálnější. Kdo asi bude mít pravdu? (JČ)

Rozdíl ve strategických schopnostech Evropy a Ameriky vedl k rostoucím odlišnostem při strategickém uvažování. Američané si navykli spoléhat se na letectvo a na absenci mrtvých a raněných. To je vedlo k častějšímu užívání armády, ale zároveň i k neochotě užívat pozemní vojska.

Tato civilizace je už po několik staletí charakterizována rozvinutým a všeobecně rozšířeným tržním hospodářstvím, jež postupně ovládlo vše, od nejpřednějších metropolí až do posledního zapadlého kouta planety. Vždycky to tak nebylo. Ale již od pozdního středověku je vývoj k vyspělé a stále se prohlubující tržní směně zřejmý. Přelom nastal někdy v průběhu 18. a 19. století, kdy došlo nejen k postupné industrializaci, ale také k jakési prvé ekonomické globalizaci. Kdo není obětí vytrvale pěstovaných podmíněných reflexů a je schopen vnímat přicházející myšlenky a racionálně s nimi pracovat, ten ať si přečte prvou kapitolu Komunistického manifestu. Tam je na pár stránkách tato prvá globalizace velmi názorně zachycena samotnými svými současníky. Jejími symboly byla železnice, paroplavba, mechanizovaná velkovýroba a telegraf. A také dokončení koloniálního dělení světa mezi evropské mocnosti. V Evropě tehdy probíhal po celých sto let ponapoleonský "koncert mocností" - strategická rovnováha byla jen zřídka "upřesňována" dílčími konflikty (Krymská válka, prusko-rakouský a prusko-francouzský konflikt).

Řadu překvapení skrývá pro britské diváky festival českého hudebního filmu, který v v pátek 22. listopadu zahájí v Londýně režisér Petr Zelenka spolu se skupinou Čechomor.

Muzikálový žánr je v Británii víceméně ztotožňován s Hollywoodem a sezóna muzikálů pocházejících ze země bývalého socialistického bloku proto představuje originální nabídku obohacenou navíc v rámci tzv. "autentického komunistického muzikálu" o politický komentář.

Hollywoodskému typu je v rámci přehlídky asi nejblíže film Kdyby tisíc klarinetů, i když 'Hollywood' je předmětem skvělé parodie jak v Trnkově Arii prérii, tak i ve filmu Oldřicha Lipského Limonádový Joe. Kromě předrevolučních filmů festival obsahuje i retro muzikály Šakalí léta a Rebelové, jež evokují hudební svět pozdních 50. let, a léta šedesátá. Očekávání díky obrovskému úspěchu filmu Musíme si pomáhat jsou především spojována s Hřebejkovým debutem, který bude mít v Británii premiéru.

Fiktivní hudební dokument Rok ďábla bude uveden čerstvě po úspěchu na Londýnském filmovém festivalu spolu s dřívejším Zelenkovým filmem Mňága - Happy End. Oba originální filmy v kombinaci s koncertem skupiny Čechomor prezentující skladby z populárního CD Proměny zaručují jeden z vrcholů přehlídky.

Festival připravený Českým centrem Londýn ve spolupráci s Národním filmovým archívem je ojedinělou příležitostí zažít zřídka exponovaný prvek české kultury, ve kterém je svět populární hudby vyvolán s originalitou a zápalem. - Toto je tisková zpráva Českého centra v Londýně.

Jan Čulík pozval Martina Štolla, filmového teoretika z FAMU a dokumentaristu z České televize, aby uspořádal na Glasgow University sérii filmových akcí a přednášek: