Je to celé naprosto surrealistické, nikdo nepředložil přesvědčivý argument, proč zaútočit na Irák, a nikdo ani nepředložil přesvědčivý argument, proč na Irák neútočit.

Všichni dobře znají školáckou argumentaci George Bushe o "ose zla" a četli prázdný, nepřesvědčivý dokument Tonyho Blaira o Saddámovi. Avšak opravdu pitomé klenoty moudrosti z Bílého domu se najdou až v oficiálních projevech, přednášených politiky po celých Spojených státech.

Například po masakru v Bali tvrdil George Bush, že útok v Bali spáchala al Qaeda, jejíž členové jednali jako agenti Saddáma Husajna.

V Cincinnati užil ve svém projevu George Bush spoustu pseudohistorických řečí, o tom, že on je sám Churchillem obyčejných lidí, který bojuje proti novému malému Hitlerovi. Ale jádro argumentu bylo odvozeno z moderního psychologického žargonu: "Saddám Husajn," deklaroval Bush, je vražedný diktátor, který má závislost narkomana na zbraních hromadného ničení." Takže chudák Saddám má drogovou závislost, jako na čokoládě, a ohrožuje to celou západní civilizaci? Představte si, jak Saddám nenápadně srká anthrax a pod kabát si zastrkuje hlavice raket typu Scud.

Jiným pokusem je argumentovat osobně: V Houstonu řekl Bush, že Saddám musí být svržen, "protože se svého času pokusil zabít mýho tátu." Samozřejmě, jaký lepší důvod by mohl existovat pro vyvolání velkého mezinárodního válečného konfliktu?

Avšak Bushovi se nikdo nevysmál a neodmítl jeho válečné řečnění, protože argumenty protiválečné lobby jsou ještě ubožejší než argumenty proválečníků. Potíž totiž je, že většina Bushových kritiků ani není nutně proti válce, ani proti intervencím v jiných zemích.

Tak využívá protiválečná lobby různých nedovařených konspiračních teorií. Prý za všechno může Izrael, je to všechno mezinárodní židovské spiknutí. A vlastně jde jen o ropu. Myšlenkově lenivá levice hledá pseudoekonomický argument za vším.

Proč je tato debata tak ubohá z obou stran? Jde o nejnovější otřes po kulturních válkách v Americe a na Západě. Americká pravice, topící se v pocitech národní viny za rasismus a za Vietnam, prohrála kulturní válku a není schopna vytvořit přesvědčivý projekt svého globálního poslání. Avšak její odpůrci nevyhráli: jejich strana v kulturní válce je charakterizována cynismem, poraženectvím, relativismem a morální zbabělostí.

Namísto řádné diskuse mezi stoupenci a odpůrci imperialismu se obě strany dostaly do slepé uličky, v níž se obě strany obávají říct něco otevřeně, aby si nezadaly. Úsilí Blaira a Bushe o invazi do Iráku připomíná politiku britské vlády během nedávné epidemie slintavky a kulhavky: lepší je vyvraždit je všechny (jako to Blair udělal v Británii se skotem), protože někteří z nich by mohli mít něco ošklivého.

Samolibá sebenenávist protiválečné lobby není o nic atraktivnější, než sebenalhávající si fantazie autorů Bushových projevů. Proklínám Bílý dům i onen "bělejší než bílý dům", uzavírá autor.