Bushova vláda zvítězila nad Demokratickou stranou a brzo začne vojensky zasahovat v Iráku. A po odstranění Saddáma Husajna začne Amerika uvažovat o tom, kdo by měl vládnout v Saúdské Arábii - anebo v kterékoliv jiné zemi, kterou podezřívá, že nepodporuje americkou agendu. Jinými slovy - impérium znovu existuje. Andrew Bacevich, profesor mezinárodních vztahů na Boston University, bývalý voják a přispěvatel do konzervativních časopisů cituje ve své nové knize "American Empire (Americké impérium)" dlouhodobou předpověď levice, že světu, v němž zvítězí kapitalismus, bude dominovat nejúspěšnější kapitalistický stát, Amerika. Amerika bude sice využívat rétoriky o svobodě a volném tržním podnikání, avšak ve skutečnosti se Amerika - a zejména její armáda - stane světovým četníkem. Tato noční můra levicových autorů, píše Bacevich, se nyní stala realitou americké zahraniční politiky. Bacevich tvrdí, že není rozdílu mezi zahraniční politikou Republikánské či Demokratické strany. Není ani pravda, že den 11. září 2001 něco změnil. Vše je stejné jako předtím.

Určité aspekty Bacevichovy analýzy znějí přesvědčivě, píše americký deník. Jak argumentoval Jay Bookman z Atlanta Journal-Constitution, strategii nynější Bushovy vlády lze vystopovat ke zprávě ze září 2000, nazvané "Projekt pro nové americké století". Tento dokument vypracovala celá řada současných členů Bushovy vlády, včetně např. náměstka amerického ministra obrany Paula Wolfowitze. Už rok před útokem na Spojené státy požadovali tito konzervativní intelektuálové rychlé rozšíření vojenského rozpočtu, chtěli, aby americká armáda nahradila OSN jako světový policista a doporučovali vybudování nových amerických vojenských základen v Latinské Americe a v Jihovýchodní Asii - v regionech, kde dosud americké základny neexistují.

Kromě toho, z hlediska osob pohlížejících na svět z oblastí mimo Spojené státy má americká zahraniční politika otevřeně imperální charakteristiky. Například tak střízlivý pozorovatel jako Pierre Hassner, bývalý ředitel pařížského Střediska mezinárodních studií, uvažuje o tom, zda bude nové americké impérium založeno na síle či na spolupráci. Když uvažuje o tom, že Bushova vláda odmítla svolit, aby mezinárodní trestní tribunál soudil Američany, Hassner zdůrazňuje, že "Američané jsou absolutně proti jakémukoliv porušování své vlastní suverenity, ale jsou absolutně pro intervence proti jiným."

Avšak, míní americký list, v této analýze pořád ještě něco chybí. Pro vytvoření impéria nestačí jen mít velkou moc. Impérium předpokládá, že existuje vojenský establishment, jehož úkolem je hrozbami a mocenským vlivem řešit lokální a regionální konflikty ve prospěch imperiální mocnosti. Avšak americká zahraniční politika se od ukončení studené války vyvíjí jinak. Američané nechtějí impérium.

A to hlavně proto, že udržovat impérium stojí peníze. Chtějí-li američtí konzervativní zbrojní intelektuálové realizovat své imperiální ambice, budou muset nejprve přesvědčit americkou veřejnost a svou vlastní Republikánskou stranu, že je nutno zvýšit státní výdaje. Jejich prezident však tvrdě snižuje daně. Přestože Bush zvýšil podstatně vojenský rozpočet, nepodaří se mu přesvědčit neochotnou armádu, že by americké vojenské moci mělo být užíváno v zahraničí tak často, jak si to civilní jestřábi v jeho vládě přejí.

A Bushova vláda také nedokáže překonal izolacionismus, které je tradičně převládající charakteristikou Republikánské strany. Američané vědí velmi málo o vnějším světě mimo Spojené státy a nejsou ochotni reagovat na to, co se děje jinde. Ani jednou po 11. září se Bush nepokusil změnit tyto americké postoje. Nepokusil se zavést povinnou vojenskou službu. Nenavrhl, aby Američané začali šetřit energií a omezili závislost Spojených států na zkorumpovaných arabských státech. Vůbec žádné úsilí nebylo vynaloženo na reformu CIA, která nedokázala zemi varovat před útokem z 11. září. V Americe se nekonají žádné změny. Problém pro aspirující imperialisty spočívá v tom, že jako obvykle a jako dosud se Američané zaměřují jen na své vlastní potřeby a nejsou ochotni přijmout oběti jménem globální stability.

A impéria nejsou ani slučitelná s volbami, kde doufá prezident, že bude znovu zvolen. Když Spojené státy potřebovaly vyhnat al Qaedu z Afghánistánu, požádaly o pomoc Pákistán. Ten Ameriku požádal, aby zrušila vysoká dovozní cla pro pákistánský textil; textilní průmysl je pro Pákistán velmi důležitým průmyslovým odvětvím. Bushova vláda podpořila domácí americké textilní firmy a dovozní cla pro pákistánský textil nezrušila. O půl roku později zvítězila v Pákistánu ve volbách militantní islámská strana, ostře kritická vůči Spojeným státům.

Bacevich argumentuje, že americká zahraniční politika byla vždy vedena třemi Ne: Ne mocenské politice, Ne válce a Ne omezování, jakmile vstoupíme do války. Domácí americké postoje vždycky ochromovaly snahy každého vybudovat globální americké impérium. A tak je tomu i nyní.

Neinformovanému pozorovateli se může zdát, že americká zahraniční politika je chaotická. Avšak existuje "klíč", hlubinné americké postoje, který dokáže tyto záhady interpretovat.

Bacevich se nestaví proti vzniku globálního impéria, o jehož počátcích svědčí, kritizuje pokrytectví, nikoliv aroganci. Řídit impérium znamená mít schopnost předvídat, jednat důsledně a vědět, která bije. Tyto cíle nemohou být dosaženy, jestliže tvůrci americké politiky nechtějí přiznat, co vlastně dělají.

Avšak komentátor listy Boston Globe argumentuje, že ani Bushovým konzervativním zbrojařským intelektuálům, jako je Wolfowitz, kteří chtějí vytvořit americké globální impérium, nemůže Bush splnit jejich přání. Američané odmítají dlouhodobé, nákladné angažmá v zemích, s jejichž způsobem života jsou naprosto neseznámeni. Odmítáme imperiální roli pro Ameriku nikoliv proto, že jsme humanisté a internacionalisté, ale proto, že nechceme, aby vláda utrácela naše peníze a nezajímáme se o to, co se děje ve světě. Impérium nevybudujeme nikoliv protože jsme ctnostní, ale v důsledku svých chyb, uzavírá americký komentátor.