Spravedlivou kauzou v moderních válkách je obrana proti probíhající agresi. Je tedy morálně naléhavé definovat slovo "probíhající". Z morálního hlediska je nesmyslné, že by Spojené státy směly proti Iráku zaútočit teprve tehdy, kdyby na ně už letěla raketa se zbraní hromadného ničení, anebo byla připravována k odpálení. Jde-li o zlovolný režim, který použil na vlastním území chemických zbraní, je zcela nezákonný a porušuje mezinárodní dohody, jsem přesvědčen, že to znamená, že agrese už teď probíhá, argumentuje autor. Existují případy, kdy je z morálního hlediska nutné zaútočit první. Irák je zřejmě jedním z těchto případů.

Podle prezidenta Bushe je válka proti terorismu spojena s úsilím o vytvoření světového pořádku, založeného na spravedlnosti a na svobodě. Klasické válečné myšlení začíná základním morálním úsudkem - že totiž legitimní vláda má morální povinnost bránit mír. Takový mír lze někdy bránit strategickým, moudrým užitím vojenské síly.

Právo na vlastní interní suverenitu má jen takový stát, který dodržuje alespoň minimální mezinárodní normy pořádku. Irák mezi takové státy nepatří. Z morální argumentace vyplývá, že některým agresivním státům prostě nesmí být dovoleno, aby získaly zbraně hromadného ničení.

Podle Charty OSN mají jednotlivé státy právo na sebeobranu - proto nepotřebuje obrana před agresí souhlas Rady bezpečnosti OSN. Předchozí souhlas Rady bezpečnosti OSN není morálním imperativem. Útok na Irák by neznamenal, že mezinárodní právo nahradilo "zákon silnějšího". Znamenal by, že Spojené státy a jejich spojenecké země, při úsilí prosazovat takový světový pořádek, jaký prosazuje OSN, dospěly k názoru, že mají morální povinnost učinit takové kroky, jaké OSN v nynějším stavu učinit nemůže, přestože jsou takové kroky v souladu s cíli OSN.

Hlavní morální odpovědnost za rozhodování nesou zvolení politikové, ti mají přesnější informace než veřejnost a musejí odpovědně rozhodovat.

O tom, co je morální válka, nerozhodují v první řadě náboženští představitelé, ale lidé, mající politickou moc. Morální jasnost v době války vyžaduje morální vážnost od vládnoucích politiků. Také to vyžaduje, aby se náboženští vedoucí představitelé a veřejní intelektuálové chovali v demokratické diskusi skromně.