13. 11. 2002
Na konzervatismu není nic špatného, ale je zapotřebí kritického myšlení a plurality |
Publikuji v dnešních Britských listech rozsáhlý diskusní příspěvek Štěpána Kotrby k nedávnému mediálnímu semináři v Českém Krumlově, ale nejsem jím zrovna nadšen. Přestože obsahuje mnohé zajímavé návrhy a myšlenky, text není formulován dostatečně precizně. Netvrdím, že v Kotrbově textu nejsou zajímavé náměty k přemýšlení, ale měly být prezentovány rozmyslněji. Vím, co Kotrba právem kritizuje, ale nemyslím, že to vyjádřil dostatečně přesně. Problém českých sdělovacích prostředků není v tom, že dávají prostor "pravicovým" komentátorům a politikům, ale že většinou prezentují skutečnost, jen jako by existovala jediná "správná", monolitní možnost její interpretace. Pluralistické vidění skutečnosti v českých médiích dosud nezakořenilo: většinou v ČR neexistuje ono příslovečné nutkání rozeného reportéra a komentátora neustále zpochybňovat konvenční myšlenkový status quo a ptát se, zda věci nejsou náhodou jinak, než jak jsou běžně prezentovány. Každý, kdo přijde do Čech po pobytu např. v anglosaském prostředí, si okamžitě povšimne monolitních postojů většiny sdělovacích prostředků: neschopnosti novinářů prezentovat události a analýzy v zájmu diskuse zároveň z dvou nebo několika různých úhlů pohledu, neschopnosti zpochybňovat establishment. Souhlasím s Kotrbou, že se během devadesátých let zejména v pražském mediálním prostředí vytvořily nejrůznější politické vazby mezi určitými médii a politickými seskupeními a že mnohé sdělovací prostředky nevykonávají funkci veřejné služby, ale snaží se manipulovat občany ve prospěch určitých politických cílů. To musí skončit a snad to už také - postupně - končit začíná. Zároveň se však musím distancovat od těchto jeho výroků: " Pokud si médium veřejné služby myslí, že pro něj nejsou inspirativní až závazné výsledky voleb a tím i vůle občanů, pokud si jeho redaktoři či spolupracovníci myslí, že ONI budou tvořit zahraniční či domácí politiku a ONI budou určovat se samolibostí prokurátorů, soudců i katů v jedné osobě, kdo se prohřešil proti "demokracii", potud budou mít média veřejné služby v ČR obtížnou pozici. Protože ono nelze stát mimo parlamentní demokracii a chtít po ní peníze." Tyto formulace znějí až zlověstně. Já vím, že to tak, jak to zní, vlastně Štěpán Kotrba nemyslel, ale zpřesněme to: Úkolem profesionálních sdělovacích prostředků je stimulovat ve společnosti diskusi, padni komu padni, nikoliv tedy plnit přání parlamentu či odrážet názory, které slyšíme v Poslanecké sněmovně či ve vládě. Dobré sdělovací prostředky ZPOCHYBŃUJÍ, musejí být nezávislým KOREKTIVEM parlamentu i vlády. To je conditio sine qua non. Souhlasím ovšem s Kotrbovou kritikou, že si profesionální novinář nemůže dělat soukromý politický pašalík ze sdělovacího prostředku, v němž pracuje. Kvalitní novinář projevuje při své novinářské práci PROFESIONÁLNÍ, NEZÁVISLÝ ÚSUDEK, zpochybňuje, hledá neustále jako advocatus diaboli protiargumenty vůči konvenčnímu konsensu. V žádném případě nemůže šířit své vlastní politické přesvědčení, tím se zdiskredituje. Přitom - a to je paradox - dobrý novinář není suše akademicky objektivní. Nemůžete natočit reportáž, kde teroristé vraždí nevinné lidi a dát stejný prostor - bez kritického komentáře - vrahům i obětem. Dobrý novinář vždy vystupuje na straně humanitních etických a civilizačních norem. Je mluvčím slabých a bezbranných a vždycky zpochybňuje moc. Jen se podívejte na jakýkoliv pořad veřejnoprávního, domácího či zahraničního rozhlasu či televize BBC. Pro novináře je nejhorším možným prohřeškem je, když se lísá k moci. |