JE ASSANGE UŽITEČNÝ IDIOT? A ČÍ? - PŘEDNÁŠKA NEJEN PRO STUDENTY FSV UK

Přemýšlet? Protože Internet?

20. 12. 2010 / Štěpán Kotrba

Koncept zpravodajských hodnot je znám od roku 1922, kdy jej použil mediální teoretik Walter Lippmann ve své knize Public Opinion. To je dost času na to, aby se s ním seznámil i Janýr. Jeho cílevědomé použití Assangem je právě to, co tak strašně vadí Dolejšímu.

Dolejší správně, ale instinktivně chápe, že Assange použil zpravodajské hodnoty manipulativně. Že jeho "leaks" ohrozily zdroj, ohrozily vinné i nevinné široko daleko vůkol. Ohrozily křehkou mocenskou rovnováhu mezi davem a vládci, překonatelnou jedině důslednou a krvavou revolucí, ke které má humanistický oportunista Dolejší odpor. Že je to Assangeovi jedno a ve svém tažení proti moci je ochoten k jakémukoliv kompromisu ve jménu "Victory od chaos" a východisko hledá právě na troskách hodnot, budujících všeobecně přijatelnou autoritu impéria, "humanitárně bombardujícího" jiné ve jménu "demokracie". Dolejší instinktivně brání editorskou integritu a kritičnost poučeného intelektuála, který neskočí na každý špek (jako Janýr).

Znaky, určující zpravodajskou hodnotu

Dopad (impakt)

• Práh pozornosti - ostatní faktory musí mít určitou základní míru intenzity. Větší dopad příběh má, čím více lidí ovlivní, čím má extrémnější účinek nebo o čím více peněz nebo zdrojů se jedná. Tím lepší je šance příběhu stát se zprávou
• Frekvence - událost rozvinutá během jednoho dne má větší šanci stát se zprávou než událost rozvíjející se během delšího časového úseku, postupně, nebo v nevhodný čas ve dne nebo v noci.
• Negativita Špatná zpráva je více vzrušující než dobrá zpráva. Čím je událost negativnější, tím spíše bude médii zachycena. Příběhy o smrti, tragédii, bankrotu, násilí, poškození, přírodních katastrofách, politickém převratu nebo o extrémních povětrnostních podmínkách jsou jsou vždy hodnocené výše, než kladné příběhy (všichni žijí, jsou šťastni, spokojení a počasí je mírné).
• Překvapivost - čím je událost nečekanější (např. atentát), tím spíše se stane zprávou . "Pokud pes kousne člověka, to není novinka. Ale pokud člověk kousne psa, to je teprve zpráva!", konstatoval šéfredaktor New York Tribune Charles Anderson Dana...
• Jednoznačnost - jasnější událost (povodeň) má větší šanci být zprávou než ta vyžadující vysvětlení (např. "postupná eroze půdy"), je otevřena pro více než jeden výklad nebo událost, ve které porozumění důsledkům závisí nejdříve na pochopení jejího složitého pozadí.

Sebeidentifikace publika

• Personalizace Lidé mají zájem o lidi. Příběhy, které se soustředí na konkrétní osobu, a jsou prezentovány z lidského úhlu pohledu, se spíše stanou zprávou.
• Vztah k elitním místům, firmám, skupinám nebo osobám, elitním národům a zemím - Události, které lze převést na vyprávění o "osobnostech", zejména "vlivných" či "slavných", se spíše stanou zprávou. Příběhy, zabývající se světovými mocnostmi získají více pozornosti než ty, které se zabývají méně vlivnými zeměmi. Tento faktor souvisí také s pojmem "kulturními blízkost". Ty národy, které jsou kulturně nejblíže "naší vlastní" zemi, získají větší pokrytí. O sněhové kalamitě v USA, Číně či Rusku se bude informovat spíše než o kalamitě v Mongolsku nebo na Vánočních ostrovech (víte, kde leží Vánoční ostrovy ?)
• Etnocentrismus - čím je událost více blízká hodnotám dané kultury (v Evropě např. "stávka", "fotbal"), tím spíše se stane zprávou než kulturně nesrozumitelná událost (např. "islámský svátek"). To se týká pojmu "kulturní blízkost" a mírou, do jaké se divák identifikuje s tématem. Příběhy o lidech, kteří mluví stejným jazykem, nahlížejí na události stejně a sdílejí stejné starosti jako divák, naleznou v médiích více pokrytí, než příběhy, které zahrnují lidi, kteří tyto vlastnosti nemají.

Pragmatismus mediálního pokrytí

• Souznění - čím více událost vychází vstříc přáním a tužbám publika (i nevědomým), tím spíše se stane zprávou. Na první pohled to vypadá, že tento faktor odporuje pojmu "nečekanosti", nicméně, souznění se odkazuje na připravenost média určit jako zprávu událost, která má větší pravděpodobnost, že se stane, nebo na kterou jsou diváci lépe psychicky připraveni a není jim třeba vysvětlovat kontext. Novináři mají často předsudky a často je posilují...
• Kontinuita, předvídatelnost, setrvačnost, seriálovost - pokud o události už média jednou informovala, roste pravděpodobnost, že o ní budou informovat znovu. Souvisí s pojmem "souznění" - vztah na úrovni sdílení emocí a kulturního kódu se buduje těžce.
• Skladba, variace - pokud se médium věnuje zejména domácímu zpravodajství, pravděpodobně kvůli vyvážení zařadí i několik krátkých zpráv ze zahraničí, byť by nebyly jinak zpravodajsky důležité, zejména pokud nějak doplňují či připomínají domácí události. Příběhy musí navzájem soutěžit o prostor v médiích. Editoři se musí snažit o zajištění rovnováhy ("vyváženost") různých typů sdělení a "pestrost". Ta závisí nejen na vlastní zpravodajské hodnotě informace, ale i na hodnotách konkurenčních příběhů. Jedná se o úsudek redaktorů víc, než o cokoli jiného ("agenda setting", "gate keeping").

Technické, technologické a výrobní možnosti a omezení

• Logistická dostupnost (Schlesinger, 1987) - Zprávou se stane spíše ta událost, která je logisticky dostupná pro novináře, která má lepší technologické zázemí a která je na přijetí novinářů připravena. Analýza Galtunga a Rugeové cituje z pragmatických důvodů, proč některé události se zprávou nestaly. Například, pro barmskou demonstraci v roce 1988 se nepodařilo získat větší pozornost médií, protože nepřátelský režim generála Ne Win vypověděl zámořské novináře z země. Naproti tomu masové demonstrace v roce 2007 obdržely mnohem více pozornosti, protože civilisté sami měli technologie - moderní mobilní telefony a kamery, a posílali okamžité zprávy a obrázky ze země, aby naplnili očekávání mezinárodních médií, jako Reuters, BBC a CNN.
• Časové omezení - uzávěrka - Tradiční sdělovací prostředky jako rozhlas, televize a denní tisk mají přísné výrobní termíny a krátký výrobní cyklus, který vybere pro předměty, které mohou být zkoumány relativně rychle.
• Společná volba - Příběh, který je jen okrajově něčím novým nebo vůbec nestojí za samostatnou zmínku, může být být zahrnut, pokud je u něj souvislost s hlavním příběhem.
• Soutěživost - Obchodní nebo profesní konkurence mezi médii mohou vést novináře, aby podpořili zpravodajské hodnoty dané příběhem, vydaným soupeřem.

V posledních letech k zpravodajským hodnotám, definovaným Galtungem a Rugeovou před půl stoletím, přibyly ještě další, určující rozdílnost v mediálním vnímání současné společnosti oproti věku Boba Woodwarda a Larry Kinga:

• Prefabrikace - Příběh, který je marginální ve smyslu zpravodajství , je ale písemně zpracován, je k dispozici může být vybrán před mnohem novějším příběhem, který musí být ovšem prozkoumán a napsán od základů nově.
• Bizarnost nebo vybočení z průměru to, co se odchyluje ostře od toho, co byste očekávali ze zkušenosti z každodenního života. Vše neobvyklé, podivné nebo šílené...
• Rizikový signál, signál ohrožení (Venables, 2005) - Běžná kategorie v etologii, v mediální teorii jedna z nových zpravodajských hodnot, vnímajících význam události na bezpečnost jednotlivce, jednotlivcovy nebo jednotlivci blízké komunity. Bezpečnostním problémem je úměrná významu příběhu pro jednotlivce, jeho rodinu, sociální/socioprofesní skupinu a společenskou skupinu (třídu) (souvisí i s hodnotou "kulturní blízkosti").
• Včasnost, bezprostřednost, rychlost či exkluzivita Technologicky vyrovnaný souboj médií a okamžitá dostupnost, daná konvergencí informačních a telekomunikačních technologií dnes upřednostňuje kategorii "stalo se právě teď", "víme první" či "víme jen my". Čím rychleji se dostane informace o události ke čtenáři, tím lépe. Co je to považováno za "poslední zprávy" se vztahuje k periodě vydání média, ve kterém se objeví příslušné informace. Na internetovém portálu, zveřejňujícím informace průběžně, je preferována ta událost, která se stala před pěti minutami. Pro BBC News 24 je dostatečně včasná ta událost, které se stala v uplynulé půl hodině . Při své měsíční periodicitě farní časopis preferuje události, které se odehrály za posledních 30 dnů...

Galtung, který v roce 1959 založil také Mezinárodní institut výzkumu míru (International Peace Research Institute, PRIO) v Oslu, zkoumal určující prvky konfliktu - dnes bychom řekli budoucí (kybernetické) války. Tím, jak spolu s Rugeovou vytvořili kategorie zpravodajských hodnot , do určité míry je kodifikovali,posílili tím jejich vliv a petrifikovali jej pro další generace novinářů, kteří se tyto hodnoty učí během studií... Jejich výzkum do té doby nepsaných a tudíž podvědomých fenoménů, jak se nyní ukazuje, slouží při cílevědomém použití i válce. Stejně jako Galtungova definice strukturálního násilí a negativního míru působí návodně pro ovládání společnosti.

Galtung: Řešení konfliktů je vysoce kreativní záležitost ZDE

Galtung, Rugeová a další v práci "Jeden svět v míru: cíle a prostředky mírové práce" (Én verden i fred : mål og midler i fredsarbeidet), stejně jako Galtung a Rugeová v práci "Struktura zahraničního zpravodajství. Prezentace krize v Kongu, na Kubě a na Kypru v čtyřech norských denících" (The Structure of Foreign News. The Presentation of the Congo, Cuba and Cyprus Crises in Four Norwegian Newspapers, Journal of Peace Research, vol. 2, pp. 64-91) tvrdí, že novináři inklinují k výběru příběhů s vysokou zpravodajskou hodnotou, které mají vysoké skóre pro jednu nebo více faktorů - zpravodajských hodnot. Zároveň v posledně jmenované práci definovali hypotézu aditivity a hypotézu komplementarity. Hypotéza aditivity říká, že čím více se uvedených faktorů u jedné zprávy sejde, tím větší je pravděpodobnost, že se stane zprávou. Hypotéza komplementarity pak, že pokud události některý z uvedených faktorů chybí, musí být jiný faktor naopak naddimenzován, aby se událost proměnila ve zprávu.

s využitím zdroje wikipedia ZDEZDE

Do pozadí ustoupily zpravodajské hodnoty, určující etické mantinely služby veřejnosti tak, jak je definovala BBC:

• Pravdivost a přesnost
• nestrannost a rozmanitost názorů
• redakční integrita a nezávislost
• služba veřejnému zájmu
• poctivost
• vyváženost práva na informaci s respektem k soukromí
• vyváženost práva na informaci s ochranou ohrožených
• ochrana dětí
• odpovědnost k publiku

BBC - Redakční hodnoty ZDE

To je to, co vadí Karlu Dolejšímu a z čeho je nešťastný. Rezignace na etické hodnoty u všech - Assangeho, mainstreamových médií i jejich čtenářů. Rezignovali všichni. I Britské listy. Všichni opustili koncept strohé a nezáživné etiky a upřednostnili vypuštěné, větrem do neznáma unášené a třepotající se balónky zpravodajských hodnot. Ale jsou to opravdu hodnoty?

Odnikud se vynořivší anarchista a egomaniak (to není nadávka, ale diagnóza - pozn. aut.) Assange bezohledně a cynicky manipuluje všemi. A všichni jásají, neboť "svět chce být klamán" a nejlepší a nejhůře odhalitelnou lží je pravda jako realita, zarámovaná do jiného kontextu ("mediální rámování" - framing) . Kdo tuto manipulaci odhalí a demaskuje, ocitá se na virtuálním pranýři davu, čekajícího na popravu "krále", USA.

Ano, "král je nahý", my všichni to víme, ale jen jeden se odvážil do světa vytroubit a ještě dokázat. S exhibicionistickou arogancí, Ježíšovou úporností a Herostratovou odvahou. Ano, Assangemu se může povést dav čtenářů Wikileaks zmanipulovat. Podaří se mu to. Protože mu do karet hraje mediální negramotnost čtenářů, rezignace na morálku a cíle médií, které jsou odlišné od těch jeho, ale v tuto chvíli jsou stejným směrem. Dočasně. Podaří se mu umožnit davu prožít iluzi o tom, že se osvobodil z pokořujícího otroctví supervelmoci. Dočasně.

Dolejší, ale i jiní "paranoidní teoretici" a zpravodajští a političtí analytici cynicky a velmi správně argumentují, že je to jen iluze. Že internet není svobodný, neboť jeho klíčové uzly jsou v moci korporací, loajálních k vládám a mající z této loajality profit. Že americká vláda , pokud to uzná za vhodné a pokud by opravdu útoky Assangeho, Anonymous a dalších hackerských a whistleblowerských skupin ohrozily strukturu moci, může vypnout internetovou svobodu ze dne na den či ji "zkrotit" tak, aby neškodila (drakonické tresty pro whistleblowery na úrovni trestů pro teroristy, omezení svobody prvního dodatku protiteroristickými zákony ap.). Správně se ptá bývalý místopředseda české vlády, švédský novinář Egon Lánský, jestli "informácie, ktoré Wikileaks akosi ktovieodkial získali, Assange po-užil, vy-užil alebo nedajbože zne-užil..." A zda "v prípade Wikileaks zatial ide iba o to, či trestať za zneužitie pravdy"... nebo ještě za něco jiného.

10. 12. 2010 Karel Dolejší: Jaké jsou vlastně šance snah "změnit systém" kybernetickými útoky? ZDE

Dolejší správně konstatuje, že je nebezpečné hrát si s rozbuškou, o níž nevíme, jakou bombu spouští. Až to spustí, můžeme se pak divit. A to už bude pozdě. Dolejší převádí svou ekologickou "předběžnou opatrnost" (například při používání GMO) to světa technologií a varuje. Jasně, levicovým i liberálně anarchistickým aktivistům, frustrovaných z odcizení moci "obyčejným" lidem, může Dolejšího hlas volajícího na poušti připadat jako nepříčetně zuřivá reakce, rušící iluzi všeobecné celospolečenské názorové shody na (ideologicky podmíněné) termíny "svoboda slova", "nezávislost médií", "watch dog journalism", "veřejná služba médií" a podobně.

A je to právě liberální anarchismus, který touží stejně jako frustrovaný Havel po "občanské společnosti" a Kubišové popěvku "Všechna moc se k tobě navrátí, ó lide český", citující z Husova pamfletu "Kšaft umirající matky Jednoty Bratrské", kterýmžto Jan Amos Komenský "(v národu svém a obzvláštnosti své dokonávající) svěřené sobě někdy od Pána Boha poklady mezi syny a dcery a dědice své rozděluje, léta Páně 1650". Historie - na rozdíl od ideologií a mytologií sametových i nesametových revolucí nás učí, že Komenský dokonal život svůj ve vyhnanství a život jeho slova přes mnohé iluze nenaplnil. Lze se divit Dolejšímu, že evangelictví zavrhuje? Jen hlupák se spálí o kamna dvakrát...

Post scriptum pro čtenáře, kteří znají pouze černou a bílou barvu: Svět není černobílý. Britské listy dlouho kauzu Wikileaks ignorovaly, i když o ní informovaly už od prvních zveřejněných "leaků". Zlom nastal ve chvíli, kdy Wikileaks se ocitly, po zveřejnění prvních diplomatických kabelogramů, tváří v tvář kybernetickým a mocenským útokům vlády USA. Britské listy se rozhodly postavit se snaze po násilném umlčení názorů a rozhodly se k účasti v celosvětovém mass-mirroringu WikiLeaks. V tu chvíli vznikala virtuální armáda, ochotná v duchu Voltairova hesla hájit svobodu slova. Z České republiky se účastnily pouze dva subjekty - Pirátská strana a její infrastruktura a Britské listy. Později se přidalo ještě několik dalších. V článku "Začala ostrá fáze kybernetické války USA versus Wikileaks" jsem tehdy napsal:

"Dnes, ve světě svobody, ti nejhrdější se budou chlubit slovy "I am a Wikileaks". Všichni svobodní muži, kdekoli mohou a budou žít, nejsou dnes už občany Berlína, ale svobodného kybernetického světa, který spojuje všechny lidi dobré vůle v celosvětové město, v celosvětový stát. A ten stát se právě teď jmenuje Wikileaks. A proto, jako svobodný člověk, jsem hrdý na slova "Jsem občanem státu Wikileaks". Svět se mění před našima očima. Dívejme se."

Stejně jako v politice, i v cyberterorismu a hackingu platí, že nikoliv jednotlivci nebo metoda, ale idea je určující. Účel světí prostředky. Stejně jako jsem a zůstanu sociálním demokratem přesto, že ČSSD ovládal několik let egomaniak Paroubek, nemající s idejemi sociální demokracie nic společného, budu i nadále podporovat svobodu slova symbolizovanou dnes odporem whistleblowerů proti moci, i když červené tlačítko zveřejnění informací drží v rukou jiný egoimaniak - Assange. Paroubek mi nemůže vzít právo třebas i poškodit volební úspěch "naší" strany, jestliže se budu důvodně domnívat, že by vítězství bylo škodlivější, než porážka a následná očista. Stejně jako mi fanatismus kybernetických ananrchistů nemůže vzít právo souhlasit s WIkiLeaks a přitom se kriticky vyjadřovat ke konkrétním krokům jejich zakladatele. Idea Wikileaks je správná stejně, jako byla idea zveřejnění čísel židovských účtů ve švýcarských bankách či jiné závažné úniky minulosti. Výběrový postup politicky motivovaného výběru zpráv při zveřejňování Cablegate dnes určuje několik zákulisních hráčů - editorů pěti deníků a Julian Assange. A to je špatně - přestože chápu důvody, proč se tak děje. Koncept zpravodajských hodnot má obecnou platnost a ani Assange s ním nic nezmůže. Má volbu, která je těžká jako Sofiina. Buď zveřejnit vše naráz a riskovat, že 50 leté vězení zdroje bude nakonec k ničemu. A nebo stupňoat napětí profesionální PR hrou a docílit naprostého zhroucení americké diplomacie a zahraniční politiky. Assaange zvolil tuto, i když eticky nečistou verzi postupu. České leaky tudíž (Vztah k elitním místům, firmám, skupinám nebo osobám, elitním národům a zemím) přijdou na řadu později, pokud vůbec. Ano, i přesto jsem dnes hrdý na to, že "jsem občanem státu Wikileaks"... Ale to neznamená, že mi někdo může vzít právo se k pravidlům občanství tohoto státu vyjadřovat. Jakkoliv. To je moje právo. To je moje svoboda. Stále ještě jsme "ve světě svobody". Svobody tvořit, nebo zničit. Moci tvořit nebo ničit. Kybernetický svět dává každému geekovi pouze tolik moci, kolik mu dá znalostí. To je rozdíl od "reálného" světa, kde k tomu, abyste se stali premiérem, nemusíte být ani průměrně inteligentní.

Vytisknout