Pár poznámek k incidentu s ostravským primátorem

20. 12. 2010

Na zhruba pětisethlavé páteční demonstraci před ostravskou radnicí zaměřenou proti znečišťování vzduchu se stala velmi zajímavá událost, která potvrdila plíživý trend současnosti, kdy lidé postupně přestávají věřit slibům politiků. Zároveň ale často tam, kde politici selhávají, berou iniciativu do svých rukou. Nyní však krátká rekapitulace, píše Filip Šimeček:

Před mikrofonem zaznělo několik projevů. Řečníci zdůraznili fakt, že Ostrava patří mezi oblasti s nejhorší kvalitou vzduchu v Evropě, což může být způsobeno mimo jiné i obcházením zákonných limitů ze strany velkých průmyslových firem. Slovo si vzal písničkář s kytarou. Najednou se davem prodral primátor města Petr Kajnar (ČSSD) a zcela automaticky předpokládal, že se nyní ujme slova. K mikrofonu jej však organizátoři nepustili a po krátké strkanici Kajnar upadl na ledu.

Davem zazněl pobavený halas a zahanbený Kajnar za odmítavého pískotu demonstrantů opustil prostor mikrofonu.

Na první pohled banalita. Lze však po bližším zkoumání najít změnu v chování lidí? Před volbami se téma čistoty ovzduší objevovalo snad na všech možných billboardech. Nyní ovšem ticho po pěšině. Lidé zjistili, že jejich zdraví není tím, co by politici řešili jako prioritu, pokud se tedy vůbec objeví v jejich agendě. Nadto se vynořuje další problém -- v Karviné má vzniknout nová spalovna odpadu. O tom, jaké vášně podobný projekt způsobil, mohou své povědět obyvatelé Pardubic. V neposlední řadě hraje roli také fakt, že sever Moravy je tradičně považován za jakousi periferii, na kterou se při porcování rozpočtového medvěda v metropoli dostanou často jen nepatrné zbytky. Pro příklad není třeba chodit daleko, stačí si vzpomenout na odložený projekt dostavby silniční tepny mezi Ostravou a Opavou, který je již mnoho let akutním problémem kraje.

Politici dosud až sebejistě předpokládali, že lidé to opět nějak překousnou. Kajnar předstoupí před masy, pokárá ty, kteří nevolili jeho stranu (on se přece za ovzduší bije do posledního dechu) a ukáže prstem tím směrem, kam by rád směřoval hněv protestujících lidí (mohou za to prý ti v Praze).

Ovšem nestalo se tak. Lidé si položili zcela logickou otázku -- kde bere Kajnar mandát mluvit na demonstraci, již sám neorganizuje a nemá s ní nic společného? A k čemu jeho projev vůbec bude? Jeho plamenné řeči o tom, jak hodlá svědomitě plnit vůli voličů si přece mohou přečíst v jakékoli stranické brožuře. Tento přístup musel samozřejmě zkušeným politikem zcela otřást. Jaká to nestoudnost!

Co ale dál? Budou občané úspěšnější, když zkusí bojovat sami, bez pomoci úřadů, které toho za uplynulých několik voleb nezměnily vůbec nic? Třeba se Arcelor Mittal či Třinecké železárny, největší znečišťovatelé v kraji, proberou až při nějaké blokádě či stávce zaměstnanců. Německé environmentální hnutí nám přece ukazuje, že politika se dá dělat i jinak. Anebo se nestane nic. Lidé v Ostravě budou nadále zoufat nad tím, že mají rakovinu plic a jejich děti trpí astmatem a po tichu před bouří se jednoho dne před branami Mittalu objeví rozvášněný a naštvaný dav s vědomím, že už není co ztratit. To už ale bude pět minut po dvanácté. Tedy minimálně pro výše zmíněné průmyslové giganty.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 20.12. 2010