Jak si Ruská federace představuje sbližování s Evropskou unií

20. 12. 2010

Moskva volá po posílení hospodářského angažmá Evropské unie v Ruské federaci, protože ji to na jedné straně osvobodí od závislosti na surovinové konjunktuře do které ruské elity uvrhla hospodářská krize, zatímco na druhé straně posílení spolupráce Ruské federace s Evropskou Unií nejspíše poslouží k posílení jejího mezinárodního postavení a stane se tak protiváhou vůči rostoucí roli Čínské lidové republiky.

Ovšem ruské předpoklady mají naději uspět jen do určitého stupně. Lze totiž očekávat, že vliv evropských investic bude pokračovat, nicméně nepůjde to do takového stupně, jak by se Moskvě líbilo, pokud se přitom nebude měnit ruská politika.

Jak si pan Putin představuje rusko -- unijní spolupráci

Pan Vladimír Putin se ve své koncepci rusko-unijních vztahů se odvolal k zásadám takové spolupráce již dříve formulovaným, a to k těm, které obsahují společné dokumenty (Dohoda o partnerství a spolupráci, Partnership and Cooperation Agreement, PCA, 1994 a 1997) nebo k tzv. Jízdním řádům společného hospodářského prostoru (Road Map for the Common Economic Space, 2005). Tím však ruský ministerský předseda zároveň představil svůj výklad vkládaný do uvedených předpokladů. Jak si představuje, Ruská federace a Evropská unie mají zpočátku rozvíjet spolupráci vycházející z velkých společných obchodních projektů (včetně výměny aktiv) a až teprve v následující etapě se vynasnaží postupně sjednocovat právo a standardy (jako je konečně oblast volného obchodu a další hospodářské integrace). Ministerský předseda Putin to ilustroval na příkladu sjednocení Německa v roce 1990, kdy politické rozhodnutí zrychlilo vzájemné přizpůsobování.

Premiér Ruské federace se tak současně snaží nabýt faktický vliv na formování vnitřního unijního práva a domáhá se jeho revize: totiž zachování vertikálně integrovaných energetických koncernů a nakonec i toho, aby ruský plynárenský monopol měl přístup do všech sektorů unijního sektoru plynárenského a dokonce aby se tak pozastavila další liberalizace unijního plynárenského sektoru pro Gazprom nepřístupná (tj. třetí energetický balík). Dalším unijní příspěvkem k tomuto vztahu by pak měly být poslední výkřiky technologií. Jako protihodnotu nabízí Ruská federace své surovinové zdroje a odbytiště (a nadto nevylučuje zahraničním investorům možnost vstoupit na ruský energetický trh).

Ruská strategie umožňuje rovněž rozvoj spolupráce mimo energetiku, např. ve strojnictví, v kosmickém průmyslu nebo ve farmaceutice, až po zakládání strategických rusko-unijních obchodních podniků (tedy v oblasti, kde už má zkušenosti německý Siemens nebo francouzský Renault).

Dvojí tvář Ruské federace: deklarace a činy

Prohlášením Ruské federace o tom, že chce intenzifikovat spoluprácí, je na překážku mimo jiné ruská protekcionistická politika a další podobné činy bránící v jejím plném členství ve Světové obchodní organizaci (World Trade Organisation, WTO), kde se vstupní rozhovory táhnou již od roku 1993. Jako jiný příklad je možno uvést v posledních letech řekněme u dřeva zvyšování exportních cel , třebaže příslušný protokol byl s Evropskou unií podepsán již roku 2004, anebo v roce 2010 uzavření celní unie s Běloruskem a Kazachstánem.

Pochybnosti budí taktéž prohlášení Ruské federace o tom, že je připravena se otevřít soukromým investorům včetně zahraničních. Moskva na jedné straně značně omezila seznam strategických podniků, odmítla na pět let provádět rozsáhlé privatizační plány a zjednodušila migrační (vystěhovalecká) práva u vysoce kvalifikovaných specialistů. Na druhé straně se pak plánovaná privatizace má týkat především minoritních akciových balíků, z čehož plyne, že stát si nadále vyhrazuje kontrolu a řízení hospodářství. Míra korupce přitom v Ruské federaci nadále roste, soudnictví nezaručuje skutečnou vymahatelnost práva a v Ruské federaci jsou poškozovány zájmy zahraničních investorů, jako kupříkladu energetických koncernů Shell nebo BP. Ve stejnou dobu ruský kapitál investuje v Evropě, ne vždy bere ohled na místní legislativu, jak je to příkladmo vidět na tajném skupování akcií švýcarské společnosti Oerlikon organizovaném ruským koncernem Renova anebo u evropského branného koncernu Evropské letecké obranné a kosmické společnosti akc. spol. (European Aeronautics Defence and Space Company, naamloze venootschap, EADSC) jehož akcie byly skupovány ruskou zahraniční obchodní bankou Vněštorgbank.

Co vlastně Ruská federace deklaruje ...

Myšlenky, které předkládá ministerský předseda Vladimír Putin, jsou ve skutečnosti obvyklou ruskou pobídkou k tomu, aby se unijní byznys připojil k modernizaci ruského federálního hospodářství prostřednictvím investic a dodávkou technologií. Je to krajně riskantní zvláště v souvislosti se současnou hospodářskou krizí, která ruské elitě posvítila na nebezpečí padnout do závislosti na surovinové konjunktuře.

Evropská unie je přirozeným partnerem Ruské federace (unijní státy jsou nejdůležitějším obchodním partnerem a investorem Ruské federace), a to partnerem který současně zaručuje dost přitažlivé podmínky spolupráce, mimo jiné, protože je připraven platit, narozdíl od Čínské lidové republiky, za ruské suroviny značně vysoké ceny.

V celosvětovém měřítku směřují ruská ujišťování o spolupráci s Evropskou unií k posilování postavení Ruské federace v jejích rozhovorech s Čínskou lidovou republikou respektive u mezinárodních souvislostech k budování světové multipolarity.

... a co se nakonec uskuteční?

Premiér Vladimír Putin zveřejnil svou iniciativu ještě před rusko-unijním summitem, který se plánoval na 7. prosince t.r. Že to učinil ve Spolkové republice, to není žádná náhoda, protože ta je jako člen Evropské unie hlavním rusko-federálním partnerem a kromě toho přívržencem politiky evropsko-ruského sbližování. Pan premiér tu totiž s tím, že Němci budou tyto návrhy podporovat, také počítal . Naproti tomu byla počáteční oficiální reakce Berlína, například přímo od kancléřky Merkelové, dost kritická a zdůrazňovala rozpory v ruských činech a deklaracích. Později bylo toto stanovisko sice poněkud uhlazeno a politikové stejně jako představitelé velkého německého byznysu obecně podpořili ruskou myšlenku a snahu se sbližovat s Evropskou unií.

Naděje ruských postulátů se mohou splnit jen do omezené míry. Lze očekávat, že velké unijní firmy budou v Ruské federaci více investovat. Již nyní se nicméně smiřují se závislostí ruského trhu na kremelských podmínkách a jde jim o rozšiřování svých aktivit v Ruské federaci.

Zdá se, že lobování velkých evropských byznysmenů nedosáhne uskutečnění zbývajících ruských postulátů. Stanovisko Evropské unie se přece až dosud s ruskou vizí rozcházelo. Unijní instituce se mimo jiné domáhají toho, aby Ruská federace uskutečnila rozsáhlé změny v legislativě tak, aby to odpovídalo evropským právním normám. Jde především o záruky bezpečnosti investic, umožňující rozvíjet spolupráci s Ruskou federací i menším a středním podnikům. A kromě toho Brusel důsledně směřuje k další liberalizaci trhu se zemním plynem a to i navzdory ruským postulátům.

Připravil Jaromír Máša

Vytisknout