Dvě poučení z praktické ekologie

20. 12. 2010 / John Michael Greer

V sevření tohoto ostrého výrazu nedůvěry trhů s dluhopisy Obamova administrativa a její Republikánští spojenci v Kongresu - na chvíli tuhle představu překousněte - prosazují další kolo zvyšování výdajů i daňové škrty, které vláda nemá čím zaplatit. Ratingová agentura Moody's varovala, že pokud bude současný návrh výdajů schválen, zváží snížení kdysi svatosvatého ratingu AAA pro americký státní dluh. Jak přesně proběhne konec hry, o tom se dosud mohou všichni jen dohadovat - v úvahu přichází pádivá stagflace, hyperinflační měnový kolaps i rychlý bankrot americké vlády kvůli gargantuovskému veřejnému dluhu - ale neexistuje způsob, jak by to mohlo dopadnout dobře.

To vše činí téma tohoto příspěvku obzvlášť aktuálním. Po celém průmyslovém světě začali lidé předpokládat, že by měli být s to koupit v prosinci zralé jahody a v květnu čerstvé ústřice, a obecněji potraviny v ohromném množství a druhu podle přání, nehledě na roční období. Tento předpoklad závisí na používání šíleně marnotratného množství energie na dopravu a zpracování potravin, a to samo o sobě činí ze stravovacích návyků nedávné minulosti systém bez budoucnosti, ale tytéž návyky také závisejí na přebujelém globálním finančním systému založeném na americkém dolaru. Až se tento finanční systém rozloží, stará nezbytnost, v níž vyrůstala většina našich babiček - domácí zpracování a skladování sezónních potravin - se znova stane nutnou, přinejmenším pro ty, kdo nenacházejí zálibu v kurdějích a dalších nemocech způsobených nedostatky ve výživě.

Skladování potravin je téma, které vyvolává silné a často protikladné emoce, a občas inspiruje k aktivitám, které nemusejí dávat velký smysl. Zrovna teď jsou například v určitých částech komunity ropného zlomu v oběhu zvěsti, že prodej mrazem sušených potravin v posledních měsících vzrostl tak prudce, že dodavatelé nejsou s to udržet krok s poptávkou. To může být docela dobře pravda, ale pokud je tomu tak, ukazuje to určitý nedostatek zdravého rozumu; pokud neplánujete přežít finanční krach díky zásobám z batohu - a to patrně nebude dobrý nápad - existuje řada lepších a levnějších způsobů, jak zajistit, že budete mít k dispozici nějaké potraviny, abyste se mohli vyrovnat s poruchami v řetězci dodavatelů.

Skladování potravin také nespočívá v hromadění potravy ve sklepě, abyste přežili krizi. V Americe před sto lety takřka každý zpracovával potraviny určené ke skladování doma, pokud to bylo možné, z důvodů mnohem přízemnějších než je očekávání katastrofy. Bylo tomu tak především proto, že potraviny dostupné v mírném klimatu v průběhu roku typicky neposkytují vyváženou dietu, a ještě mnohem méně dietu přitažlivou. Při absenci energetických a finančních systémů, kvůli nimž nápad celoročně letecky dopravovat čerstvé potraviny z celého světa kvůli zásobení supermarketů ve Spojených státech vypadá rozumně, jsou vhodné zdroje vitamínu C dostupné většinou v létě a na podzim, maso má sklon objevit se na trhu naráz v porážkové sezóně v říjnu a listopadu, a tak dále; pokud chcete mít tyto věci k dispozici po zbytek roku, a nemáte fungující průmyslovou ekonomiku, která by se za vás o tyto věci starala, naučíte se připravovat je k uskladnění v sezóně, a skladovat je bezpečně do té doby, dokud je nebude chtít spotřebovat.

Je dost zajímavé, že způsoby, jimiž toho lze dosáhnout, představují velmi dobré poučení z praktické ekologie. Abyste udrželi potravu v jedlém stavu, musíte se zapojit do toho, čemu ekologové říkají kompetitivní exkluze - to znamená, musíte zabránit ostatním živým bytostem, aby ji snědly dříve než vy. Vašimi hlavními konkurenty jsou bakterie a další mikroorganismy, a vyloučíte je tím, že změníte prostředí poskytované potravou tak, aby už neumožňovalo konkurenci o tyto zdroje.

Můžete to udělat změnou téměř kterékoliv ekologické proměnné, na niž si vzpomenete. Můžete potravu učinit příliš studenou, než aby v ní bakterie přežily; to je mražení. Můžete ji učinit příliš horkou a držet ji uzavřenou v kontejneru, který bakteriím zabrání v přístupu, až potrava zchladne; to je zavařování. Můžete učinit potravu příliš suchou; to je sušení. Můžete změnit chemickou rovnováhu potravy, abyste ji učinili nestravitelnou pro bakterie, ale ne pro vás; to je nasolování, nakládání, uzení, granulování a mléčné kvašení, mezi jinými. Můžete si počínat lstivě a udržovat potravu naživu, tak aby její vlastní imunitní systém zabránil bakteriím získat náskok; to je skladování kořenů ve vlhkém písku ve sklepě a řada dalších triků obvykle používaných u chladu odolných zelenin. Alternativně si můžete počínat ještě lstivěji a vyřadit bakterie tím, že potravu záměrně infikujete mikroorganismy dle vlastního výběru, které přečíslí jiné mikroby a změní potravu způsobem, který ji zanechá v pro vás jedlém stavu; to je fermentace.

Co z toho představuje nejlepší řešení? To je špatně položená otázka. V závislosti na tom, kde jste, jakou poživatinu a další zdroje máte po ruce, a jak dlouho očekáváte, že to různým částem nynějšího uspořádání věcí potrvá, než se rozloží, takřka každý mix může být dobrou volbou. Téměř jistě půjde o mix, protože žádná konzervační metoda nefunguje nejlépe úplně pro všechno, a v mnoha případech existuje ta či ona metoda, která je nejlepším nebo jedině možným řešením.

Je také moudré mít mix, protože metody konzervace potravy se mezi sebou navzájem liší ještě jiným způsobem: Některé jsou v dobách nedostatku energie mnohem funkčnější než jiné. Pokud se váš plán skladování točí kolem vlastnictví fungujícího mrazáku, máte větší naději, že v oblasti, kde žijete, zůstane elektřina v provozu, nebo musíte zajistit zálohu, která bude dlouhodobě funkční - a ne, dieselový generátor ve sklepě a plná nádrž paliva se nepočítají, po prvních pár týdnech nedostatku paliva. To neznamená, že spařit a zmrazit některé produkty vaší zahrady je špatný nápad; znamená to, že potřebujete mít něco, co bude pohánět mrazák, ještě než začnou výpadky, nebo musíte být připraveni rychle přejít na jinou konzervační metodu, nebo obojí.

To ukazuje na druhé poučení z praktické ekologie, které lze odvodit z uskladňování potravin, ačkoliv toto je poučení z praktické humánní ekologie. Technologie - všechny technologie, kdekoliv - se vzájemně liší svou závislostí na širších systémech. Když srovnáváme dvě technologie, které dělají totéž, do srovnání je třeba začlenit dopad jejich relativní závislosti na různých systémech; pokud technologie A a B obě poskytují danou službu a technologie A je za obvyklých podmínek levnější, snazší a efektivnější než technologie B, technologie B může přesto představovat moudřejší volbu, pokud je A plně závislá na nestabilním systému, zatímco B tuto zranitelnost postrádá.

To by mělo být zřejmé, ačkoliv příliš často to zřejmé není. Je skutečně znepokojivé vidět, jak často je křehká, složitá a zranitelná technologie závislá na vysoce pochybných systémech nabízena coby "efektivnější" než nějaký jednodušší, spolehlivější a nezávislejší ekvivalent, jednoduše proto, že pracuje o něco lépe v těch podmínkách, za nichž vůbec dokáže fungovat. Stejně jako vlastně nevíte, jak používat nástroj, dokud nedovedete okamžitě vyjmenovat tři způsoby jeho špatného použití a tři věci, které s ním vůbec nelze provést, je ztrátou času a zdrojů nakupovat jakoukoliv technologii, pokud nemáte předem opravdu dobrou představu o jejích slabých stránkách a sklonech k selhání.

Tento způsob uvažování může a má být uplatňován v zeleném kouzelnictví, jak jsme o něm debatovali zhruba v posledních pěti měsících, ale uskladňování potravin je velmi dobré východisko. Řekněme, že jste se rozhodli spařit a zmrazit část zeleniny ze své zahrady. To může být dobrý nápad, přinejmenším pokud můžete očekávat, že vaše dodávka elektřiny zůstane v příštím roce nebo dvou stabilní; přesto dlužíte sobě i sáčkům s fazolemi chvíli věnovanou odstranění stinných stránek. Jaké jsou hlavní zdroje elektřiny ve vaší oblasti a jak budou ovlivněny pravděpodobnými změnami cen fosilních paliv během příštích několika let? Jak se k vám elektřina ze sítě dostává, a je toto připojení zranitelné? Kdy má vaše oblast sklon k výpadkům, a jak dlouho obvykle trvají? Existují způsoby, jak můžete udržet mrazák v provozu po dobu výpadku, který by byl delší než obvykle? Vypadá něco z toho jako smysluplná investice, nebo bude chytřejší přejít na méně zranitelnou metodu skladování?

Zkomplikuje se to, pokud si uvědomíte, že obyčejně existuje více než jeden způsob, jak týž proces udržet v chodu. Můžete například sušit potravu v elektrickém dehydrátoru, ale v každém klimatu, které není příliš vlhké, můžete také sušit v solárním dehydrátoru. To je v zásadě černá skříňka s malými otvory ve stropě a ve dně, zakrytá jemnou síťkou kvůli zachycení hmyzu, a uvnitř s miskami nataženými na dřevěných rámcích, s potravinami rozmístěnými na miskách tak, aby to umožňovalo cirkulaci vzduchu. Slunce zahřívá skříňku, vzduch proudí dnem dovnitř a unáší vlhkost skrze strop, a potraviny schnou bez dalšího zdroje energie. Pokud máte adekvátní a spolehlivou elektřinu, elektrický dehydrátor je pohodlnější a spolehlivější; pokud máte důvod myslet si, že elektřina bude drahá, dodávky přerušované, nebo vůbec nedostupné, solární dehydrátor představuje obvykle lepší plán.

V mnoha případech jako je ten poslední je však nejlepší řešení ze všech mít a používat obojí - pohodlnější a spolehlivou technologii, zatímco se dosud učíte zacházet s druhou, a zatímco širší systém, který podporuje tu první, je dosud zde; odolnější a nezávislý systém používaný průběžně v malém měřítku, tak abyste zjistili jeho chování a mohli na něj plně přejít, jakmile bude složitější technologie nefunkční. Stejným způsobem dává dobrý smysl spařit a zmrazit zahradní produkty, zatímco se dosud učíte domácímu sušení potravin, nebo zavařovat svou zeleninu v horké vodě, zatímco dosud zvládáte tajemství starších metod nakládání s použitím mléčného kvašení, které nevyžadují vzduchotěsné obaly.

V dobách nejistých dodávek energie - nemluvě o spektakulární autodestrukci národních financí - může být tento způsob uvažování nepochybně aplikován velmi široce. Strategie postupného odpojování od selhávajících technologií uplatňovaná na základě místních podmínek a osobních, rodinných a komunitních potřeb nabízí pragmatickou alternativu k nucené volbě mezi totální závislostí na drobícím se průmyslovém systému na jedné, nebo stejně nedosažitelným ideálem úplné osobní nebo komunitní nezávislosti na druhé straně. Zahradnické metody diskutované v předchozích příspěvcích jsou založeny na této strategii, a většina metod energetických úspor a metod výroby obnovitelné energie v domácím měřítku, které budou v centru zájmu prvních několika příspěvků v příštím roce, na ni také spoléhá.

Tato všudypřítomnost má svůj důvod: Strategie postupného odpojování je konstruktivní alternativou katabolického kolapsu. Společnost v katabolickém kolapsu, které docházejí nezbytné zdroje, kanibalizuje vlastní produktivní aktiva, aby nahradila přísun zdrojů, a končí tím, že konzumuje sama sebe. Strategie postupného odpojování není katabolická, ale metabolická; čerpá z existujících zdrojů předtím, než nedostatky začnou být vážné, a využívá jich k přemostění trhliny mezi existujícími systémy, které pravděpodobně selžou, a trvalými systémy, které dosud nebyly vybudovány. Současně s tím, pokud je prováděna správně, nezatěžuje existující systémy tak, aby způsobila jejich pád před tím, než se stane nezbytným.

To je to, k čemu mohlo dojít, pokud by průmyslový svět sledoval slibné iniciativy 70. let, místo aby se na třicet let odpoutal od reality, což nás stálo šanci na hladký přechod k udržitelné budoucnosti. V kolektivním měřítku je tato možnost dnes už dávno mimo hru, ale lze ji dosud uskutečnit v menším měřítku na bázi jednotlivců, rodin a komunit.

Článek v angličtině: ZDE