Almužnou nepomohu nikomu

20. 12. 2010

Provedený rozbor a šetření ukázalo merit věci úplně, ale úplně jinde. Měl jsem snahu dovésti vše do zdárného konce ve prospěch postiženého důchodce a Jihočeský kraj mi byl nápomocen -- děkuji všem. Ale proti vlastní vůli člověka, navíc po pozdě sdělených a žel osobně zkreslených skutečnostech se již nedalo nic dělat.

Za těch devět měsíců, uplynulých od tohoto případu, jsem poznal řadu lidských osudů, lidí, kteří se obrátili přímo na mne o pomoc a o radu.

Nakonec, jsa přemluven osobami mne blízkými, jsem se rozhodl zveřejnit i statistiku. Neboť společným jmenovatelem drtivé většiny těchto lidí je mnohdy neznalost, či spíše pohodlnost jít za svými věcmi do konce. Využít všechny dostupné atributy, jež nám právo a systém státního zřízení umožňují. Nebýt POHODLNÝM; nečíst pouze bulvár a "lechtivé" článečky a tupě zírat na podobné fotečky. Trávit získané znalosti z internetu prostřednictvím počítače a pouhým využíváním volných chvil mezi jinou zábavou. Obávám se, že něco podobného se událo i ve věci oné matky samoživitelky.

Neboť již v 1. třídě ZŠ se učí děti sčítat a odčítat. SNAD... Je pro mne zarážející, když ministr financí musí konstatovat, že se lidé sami přivádí do finanční bídy, do situací, ze kterých se těžko hledá východisko, jemuž se ale dalo při troše odpovědnosti předejít!

Také jsem se několikrát v životě spálil. Moji přátelé a přátelé matky mých dětí to mohou dosvědčit. Ale po žebrotě jsem NIKDY nešel! Ani v dobách, kdy nám s mámou hrozila Sibiř a tatík byl v "rekreačním středisku" pp.ss.Gottwalda & Čepičky. To nás opravdu živila vesnice. BEZ PENĚZ! BEZ žebroty! Bez almužny! Máma, coby zlikvidovaná a již bývalá soudní úřednice, sedla za mašinu a šila občanské oděvy pro vesnické ženy.

"Rekvalifikovala" se za pomoci své matky, která jí, coby "údernický otrok" v "lehkém" průmyslu, vydělala a půjčila. Podotýkám, že v té době se na Horehroní Slovenska tvrdě nosil pouze kroj!

To všechno tato žena absolvovala v době, kdy nám soudruzi vypnuli elektrický proud a donutili nás platit nájemné za byt v našem vlastním domě. To všechno a ještě víc musela tato žena absolvovat, aby uživila nás dva; abychom si mohli z vlastního lesa navozit pouze šišky! Nikoli klacíky, natož dřevo na topení; o uhlí se ani nesmělo snít!

Byť tatík před odtransportováním do Nováků, Životic, Libavu, etc. vedl Uhelné sklady od Brezna po Švermovo - v té době. Přesto jsem dostal elementární vzdělání, jakož i povinnost se do smrti vzdělávat. Tak se vzdělávám i tím, že pomáhám jiným. A také tím, že propaguji věci potřebné a užitečné pro mně blízkou věkovou skupinu.

NIKDO z nás ale nežebrá almužnu, nýbrž se snaží vyjít s tou almužnou, kterou stát nazývá důchodem, neboť nejsme zmlsaní, umíme počítat. Naučili jsme se žít v podstatně horších podmínkách; žádná "samoživitelka" nás nerozmlsala, ale Matička Strana, budiž jí již SNAD země lehká, coby správná macecha, přežít naučila. Bez vyžebrané almužny!

Proto žiji v domnění, že snad i oné svobodné matce, ať má dětí kolik chce, lze lépe pomoci jinak, než pouhou a ubohou jednorázovou almužnou. Obzvláště před Vánocemi. To si potenciální dárci myslí, že ONA osoba tyto darované peníze použije účelně, nebo za to nakoupí "vánoční dárky", jak bývá zvykem v podobných nepřizpůsobivých rodinách. Úvahy mnohých jsou tak nízké: Teď mám -- pak mi také někdo dá!

Ptám se ale: je to lidské, takhle tyto lidi týrat? "Tlačit" je do soustavné a čím dál větší bídy? Vlastní almužnou vychovávat nepřizpůsobivé a mnohdy bezdomovce? Můj názor je podstatně jiný.

A to jsem nebyl ani v Paříži, ani v Dobříši, ani v Kroměříži. Natož ve Skotsku či Anglii.

Dejte práci této osobě a zaplaťte jí za ni! Třeba denně, ale zaplaťte jí za vykonanou práci!

Selský synek musel od 3 let pomáhat v hospodářství; jak "soudružská" výchova dětí pokřivila jejich charaktery a na kolik generací EU neví, jak z konopí? Stačí se poučit z tzv. Nových zemí, nedělat stejné chyby, které jsme museli překonat, a nesnažit se naroubovat západní sociální systém na postkomunistické nevzdělance. Ss. Mičurin s Lysenkem a Stalinem selhali!

To všichni z bývalé SSS víme dobře. Jen jsme na to za posledních pár let pozapomněli. Že vám tyto zkratky již nic neříkají- ale jděte! Nezapomínejte na svou historii, minulost; chcete si jí snad zopakovat? Já NE! DĚKUJI!

Z toho důvodu nedám ani halíř almužny. Nabízím ale pomoc.

Rád pomohu komukoli, budu-li o to požádán. Když se slovutný Svaz důchodců ČR o.s. pozměnil, díky "správnému" komunistickému vedení, na "zábavný" klub, musí nastoupit někdo jiný, kdo právo pro tyto lidi pomůže vydobýt. Nebo jim dá alespoň pozitivní naději. Nikoli ale rozdáváním almužny! To je poněkud málo, byť to může být sebelépe myšleno. Je to pouhé dočasné řešení.

A jednotka dočasnosti přece již NENÍ "jeden furt" ... !

Vzdělávejme se po všech stránkách. Zvláště máme-li Internet a počítač. Vždyť -- jak známo -- to nejsou pouhé mašinky pro dětičky na hraní. Mýlím se snad, pp. Šejnohové? Vy raději "...penízky, moje penízky..."? Ale umí je ona osoba používat?

Domnívám se, že nikoli. Tak jak p. Pavla Loužeckého hnala síla do projektu Senioři k počítačům ZDE mne to tlačilo vzdělávat a sehnat pro důchodce tyto PC (co se stalo, ale byl jsem odmítnut...) by se vzdělali a byli gramotní v IT. Vy vidíte možnost v peněžní pomoci této osobě přepotřebné. Ano, zaplaťte za ní její dluhy, předplaťte jí a jejím dětem stravování alespoň 1xdenně teplou stravou, pomozte jí v boji s byrokracií na úřadech, etc. => OTEVŘETE JÍ OČI. Pokusme se společně dohnat to, co život v ní nezanechal -- ale OD NÍ V Y Ž A D U J E. Obdržené peníze by se mohly rozkoulet za dárky, mlsy apod. Já osobně jí nabízím pomoc ve vedení v právním minimu občana tohoto státu. Pochopitelně: bude-li chtít. Tak jako všichni co již obrátili či obrátí na "důchodcovského ombudsmana" via www.sduchodci.cz.

Pavel Ján Buvala

Vytisknout