Míra násilí v Afghánistánu je podle Červeného kříže nejhorší za uplynulých 30 let

20. 12. 2010 / Daniel Veselý

Zatímco Obamova administrativa hájí "signifikantní pokrok" ve své vojenské strategii v Afghánistánu tím, že je na "cestě ke splnění svých cílů", a je bez debaty, že koaliční vojáci "očisťují stále více afghánského území od Talibanu" , Mezinárodní výbor Červeného kříže vydal aktuální zprávu o tom, že rostoucí násilí a počet vysídlených civilistů je v této zemi v nejhorším stavu za posledních 30 let. Mezinárodní výbor Červeného kříže v Afghánistánu operuje od roku 1979, kdy Sovětský svaz provedl invazi do země, již vyvolala tzv. Afghánská past nastražená na Rusy administrativou amerického prezidenta Cartera. Od té doby se Afghánistán takřka nepřetržitě zmítá ve válečném chaosu a utrpení civilního obyvatelstva je nezměrné, a to přes kvazioptimistické vize Pentagonu. Skutečnost je o to horší, když si uvědomíme, že z pohledu Červeného kříže je násilí v dnešním Afghánistánu pod okupací NATO/ISAF větší než v průběhu sovětské okupace a občanské války v 90. letech, kdy byl Kábul téměř srovnán se zemí.

Nadšení americké vlády taktéž tlumí údaje amerických zpravodajských služeb o situaci Afghánistánu, které hovoří o tom, že Spojené státy nemohou své cíle v Afghánistánu splnit, dokud pákistánská armáda nesmete militanty na pákistánské straně hranice a neukončí skrytou podporu afghánského Talibanu. Na tomto tvrzení se shodlo 16 amerických zpravodajských agentur. Vzhledem k tomu, že samotná americká invaze a letitá okupace Afghánistánu přispěla k růstu militantního džihádismu v této oblasti, můžeme klidně hovořit o bumerangovém efektu.

Dalším a nikoliv posledním hřebíčkem do pomyslné rakve Obamova afghánského tažení je komentář irského novináře Patricka Cockburna, jenž se v regionu pohybuje 30 let: "Od roku 2001 investovaly Spojené státy do Afghánistánu 52 miliard dolarů. Dvě třetiny z této sumy byly vynaloženy na bezpečnostní účely a třetina na ekonomický, sociální a politický rozvoj. Přesto z 30 milionů Afghánců devět milionů lidí žije v naprosté chudobě, zatímco dalších pět milionů osob, které nejsou považovány za chudé, přežívá za 43 dolarů na měsíc. Celá polovina Afghánců s přicházející zimou čelí hrozbě hladovění."

Co se masivních amerických investic do Afghánistánu týče, nabízí se logická otázka, kam tato závratná suma peněz zmizela a stále mizí? Možnou odpověď přináší organizace Transparency International, podle jejíž zprávy o stavu korupce ve světě v roce 2010 je Afghánistán třetí nejzkorumpovanější zemí na světě. Jak je tedy možné, že během deseti let "stabilizační" okupace zde tolik lidí trpí chudobou a je vystaveno hladu, zatímco korupce je prolezlá státním a kmenovým aparátem skrz naskrz a sahá až do jeho nejvyšších pater? Netřeba věštby z kávové sedliny, abychom mohli dospět k závěru, že vydatné finanční injekce Bílého domu lví měrou k rozsáhlé korupci přispěly.

Podle čerstvých údajů OSN v Afghánistánu hladoví 7, 4 milionu lidí, denně zemře 850 dětí a jedno z pěti dětí se nedožije pěti let. V průběhu listopadové konference NATO v Lisabonu 29 charitativních organizací operujících v Afghánistánu přítomné varovalo , že zvýšený počet vzdušných útoků, nočních razií a destrukce civilního majetku jednotkami NATO přispívají k "rapidně se zhoršující" bezpečnostní situaci většiny Afghánců a ke zvýšenému růstu civilních obětí. Lidé, kteří utíkají před nálety NATO, se potýkají s nedostatkem potravin, čelí ztrátě příjmu, nedostatku zdravotní péče a bezdomovectví. Opět tu před sebou máme obrázek, jenž se do nutně pozitivní armádní strategie Obamovy vlády v Afghánistánu nehodí, a končí proto v orwellovské jámě zapomnění.

Dalším problémem je neschopnost okupantů redukovat moc Talibanu v zemi během tolika let, neschopnost pochopit, že bojují proti místnímu odporu s dlouhověkou tradicí a zkušeností, i když podle amerického prezidenta vojáci NATO "očisťují stále více afghánského území od Talibanu." Sám prezident Obama obdržel otevřený dopis od 23 výzkumníků, novinářů a předáků nevládních organizací, v němž uvádějí, že stávající strategie selhala, zatímco místní odpor zesílil, tažení Talibanu napříč zemí je úspěšné -- a že dlouhodobým cílem v Afghánistánu by mělo být vytvoření koaliční vlády včetně zástupců Talibanu.

Současná americká vláda svých chvástáním a stavěním Potěmkinových vesnic v Afghánistánu opět prokazuje svou neschopnost, prolhanost a naprostou nesoudnost a ztrátu reality, neboť jak už je dlouho prorokováno, válku v této zmarem sužované asijské zemi dávno na plné čáře prohrála. To ji ovšem neodradí od toho, aby sebe sama a svět sytila tragickými chimérami a Česká republika jí v tom nasazením svého "bojového potenciálu" ještě utvrzuje.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 20.12. 2010