Podle Tomáše Krystlíka lze dokázat i to, že při odsunu nikdo nezahynul

5. 6. 2009 / Adam Votruba

V případě otázky vyhnání Čechů ze Sudet se Tomáš Krystlík dovolává toho, že k tomu nebyl nalezen ani jeden pokyn, ani jedno nařízení německých úřadů nebo Wehrmachtu. Analogicky k tomu by měl Tomáš Krystlík hledat alespoň jedno nařízení českých úřadů nebo armády k zabíjení sudetských Němců po květnu 1945. Pokud takové nařízení nenajde, měl by jako čestný muž věrný svým historickým metodám prohlásit, že k němu nedocházelo. (Tím budiž také vysvětlen podivný název mého článku.)

Kniha Rozumět dějinám, kterou autor ve svém článku kritizuje, uvádí číslo 160 000 - 170 000 lidí, kteří ze Sudet uprchli nebo byli vyhnáni (ovšemže včetně židů a německých antifašistů). S tímto číslem ovšem autor polemizovat nemíní a tak ho pro jistotu ani neuvádí. Dávám Tomáši Krystlíkovi za pravdu, že pravděpodobně žádné takové úřední nařízení neexistovalo, ovšem vzpomínky pamětníků hovoří jednoznačně. Je i pravda, že většina Čechů na obsazeném území zůstala, např. v obcích s českou většinou, ale tvrdit, že Češi nebyli z odstoupených území vyháněni a že jich "naprostá většina" mohla zůstat, je přinejmenším zavádějící.

Ohánět se úředními dokumenty je ošidné. Neexistuje např. žádný úřední dokument, v němž by Hitler nařizoval vyvraždění židů. (Na tom postavil svou argumentaci známý popírač holocaustu David Irving.) Ovšem např. při projednávání mnichovské dohody trval Hitler na formulaci, že Češi si nesmějí ze Sudet odnést s sebou žádný živý inventář. Na Chamberlainovu námitku "Znamená to, že sedláci budou vyhnáni a jejich dobytek tam zůstane?" reagoval Hitler podrážděně: je prý málo času, aby se porada zabývala takovými maličkostmi.

Dovolím si ocitovat i jednu z mnoha konkrétních vzpomínek pamětníků: "[...]K autu nás již nepustili a všechny Čechy zajali, včetně mé sestry, šoféra i závozníka a samozřejmě i všech příslušníků finanční stráže z příslušného oddělení. Odvedli nás do nedaleké hospody, která byla pouze několik desítek metrů od hranic v Seifhennersdorfu v Německu. Přiváděli tam postupně i další Čechy žijící ve Varnsdorfu. Brzy poté byly ženy odvezeny do jedné menší obce (název si již nepamatuji), kde jsme přespaly na slámě v místní tělocvičně. Muže odvezli na jiné místo. Druhý den nás vezli do věznice do Budyšína. Stály jsme dlouhou dobu v řadách na chodbě, hrubě s námi jednali a vyhrožovali nám, že nás postřílí. Při dlouhém stání na chodbě jsem omdlela a nikdo se nesměl ke mně sehnout a pomoci mi. V Budyšíně ve věznici jsme spaly jednu noc v celách, jejichž stěny byly potřísněny krví. Z Budyšína nás vezli do věznice v Drážďanech. [...]Asi po měsíci nás postupně propouštěli domů. [...]"

Je ovšem dobře, že nám pan Krystlík nyní vysvětlil, jakým způsobem dospěl ke svému číslu 444 000 obětí při vyhnání sudetských Němců. Vyšel ze staršího německého odhadu 241 000 obětí. K tomu připočetl rozdíl mezi starším odhadem počtu Sudetských Němců na území NDR (s nímž se při stanovení tohoto čísla kalkulovalo) a "dnes dostupnými statistickými daty". Rozdíl činí 302 000. Od tohoto čísla dále "férově" odečetl 91 000 lidí, kteří podle publikace Rozumět dějinám změnili svou národnost z německé na českou, ač sám má o změnách národnosti pochybnosti. A zřejmě dalších 8 000 odečetl jako vyšší frontové ztráty, než s jakými se počítalo v původních odhadech. Tím se dostal k číslu 203 000, které připočetl ke staršímu německému odhadu (241 000), a dospěl tak k počtu obětí 444 000.

Jde zřejmě o vlastní výpočet Tomáše Krystlíka, neboť se zde na žádnou další autoritu neodvolává. Pozoruhodné je, že všechna čísla, s nimiž Krystlík operuje byla známa česko-německé komisi historiků, která roku 1996 dospěla k počtu obětí odsunu 15-30 tisíc. Komise ve svém prohlášení vyzývá k tomu, aby se ve vědeckém diskurzu ani v politických debatách neužívalo číslo "220 000 obětí odsunu" nebo čísla ještě vyšší. Čím to je, že Tomáš Krystlík dospěl ze stejných údajů k tak odlišnému výsledku?

Základem pro vypočítání původního převzatého čísla počtu obětí (241 000) jsou rozdíly mezi počtem sudetských Němců ve statistikách z let 1939-1940 a ve statistikách z roku 1950, přičemž je zohledněn přirozený přírůstek obyvatel za války a po válce (odhady), civilní válečné ztráty (odhad) a ztráty na frontě (odhad). Vychází se tedy z mnoha odhadnutých čísel a dochází se k závěru, že roku 1950 nám chybí 241 000 sudetských Němců. Tomáš Krystlík tento počet dále rozšiřuje na oněch 444 000 a považuje své číslo za reálný počet obětí odsunu. Bez dalšího komentáře pak předpokládá, že tito "zmizelí" Němci byli při odsunu zabiti Čechy.

Na druhou stranu lze doložit v úředních dokumentech pouze 15-16 tisíc úmrtí souvisejících s odsunem. Tomáš Krystlík tuto disproporci vysvětluje banálně tím, že když "váš soused" zastřelil Němce, neběžel to ohlásit na matriku. Odmítá pak jako nemožné, že by se sudetští Němci v NSR, NDR a Rakousku již ke své původní vlasti nehlásili, protože by tím prý nic nezískali. To, že by tím nic nezískali, ovšem není pravda. Lze uvést několik věrohodných důvodů, proč se někteří sudetští Němci mohli záměrně nehlásit ke svému původu. (V Německu se na ně pohlíželo dosti nevraživě a mj. se jim předhazovalo, že celá válka začala kvůli nim, někteří pak byli hledáni československými úřady apod.)

Samotný fakt, že se došlo k tak odlišným číslům, volá po další analýze, o niž se Krystlík ani v náznaku nepokouší. Neporovnává váhu argumentů, připouští pouze ty argumenty, které mluví pro jeho vlastní odhad, zatímco protiargumenty označuje za "hrubou neznalost" či "zlovolnou lež". Ovšem číslo, z něhož on vychází, vzniklo rovnicí: statistika + statistika + odhad - odhad - odhad + odhad - statistika - statistika - odhad. Jeden odhad se později podařilo nahradit přesnější statistikou, která se od odhadu lišila o plných 302 000. Chyba v jednom z pěti odhadnutých čísel je tak větší než výsledek rovnice. Jak přesné jsou zbývající čtyři odhady? Neměli bychom snad prohlásit, že Češi zabili při odsunu 444 000 Sudetských Němců plus mínus 1,2 milionu?

Pan Krystlík není schopen ani připustit, že odsun byl odplatou za chování Němců v průběhu války a při mnichovských událostech. Toto tvrzení v článku Antonína Hubeného označuje za "další český blud". Jestli je toto tvrzení "bludem", tak čím odsun byl? Snad projevem zlovolné pokřivené a nízké duše českého národa, která zde mohla projevit svou zvrácenou brutalitu? Nešlo-li o odplatu, pak přece mohlo jít jen o zvrácenost bez důvodu, kterou se Češi liší od všech ostatních národů. (Domnívám se, že o tom, zda je něco odplata, koneckonců rozhodují pocity oplácejícího. Jestliže náhodou pan Krystlík chtěl říci, že odplata nebyla v tomto případě legitimní, pak to bohužel neřekl.) Pokud bychom jeho představu o "českých bludech" měli brát vážně, pak by "česká pravda" musela znít takto: "Hle jaký jsme to čacký národ, zlikvidovali jsme za 6 měsíců více příslušníků sudetoněmeckého lidu, než jich padlo na frontě za šest let. Usmrtili jsme více lidí, než sami Němci zabili za války československých občanů. To, co nacisté nedokázali se svou bojovou technikou a plynovými komorami za 6 let, to dokázali Češi s pár bouchačkama'za šest měsíců. Krvelačný jsme to národ."

V další své reakci píše Tomáš Krystlík vítězoslavně, že mu lidé, kteří na jeho články odpovídali, dokázali svými reakcemi jeho výchozí tezi, že Češi denunciují všechny kolem sebe. On chtěl údajně diskutovat o českých zločinech a oponenti mu předhazují zločiny jiných. To ovšem není pravda. Přečtete-li si jeho původní článek "České historické lži", zjistíte, že Krystlík směřuje především k jednomu závěru, který zde není vysloven úplně zpříma a totiž, že Češi jsou horší než ostatní národy. Kvůli tomu sám porovnává Čechy s ostatními národy, které se údajně zachovaly v podobných situacích lépe. Když mu někdo namítne, že to tak docela nebylo, pak honem prohlásí, že toto nebylo téma, o kterém on chtěl mluvit. Jistěže o tom nechtěl mluvit, když se mu to do srovnání nehodí.

Nezbývá než konstatovat, že Tomáš Krystlík není mužem, který by hledal pravdu o dějinách. Nesnaží se objektivně posoudit skutečnou míru zločinů a přispět k jejich pochopení a odčinění. Snaží se nejspíš o to, co podsouvá v posledním textu svým oponentům. Fakta při tom podřizuje předem stanoveným cílům. Jestli je jeho přáním si pouze potvrdit své "pravdy", klidně mu to odsouhlasím a prohlásím, že Češi denunciují všechny kolem sebe a snaží se dokázat, že všichni ostatní jsou horší než oni, ačkoliv opak je pravdou, jak lze viděti z historie. Jestli je jeho přáním vnutit svůj pohled ostatním, pak je mu třeba doporučit, aby psal opravdu hodně a nahradil tak slabost argumentů vysokou produktivitou slova. Pokud by se chtěl na mě pan Krystlík obrátit, mohu mu eventuálně přispět i dalšími zločiny, které Češi spáchali a o kterých se dosud nezmínil.

Použitá literatura:

Filípek, Jan: Mnichov 1938. Hra o Československo, Praha 2001.

kolektiv autorů (Z. Beneš, D. Jančík, J. Kuklík ml., E. Kubů, V. Kural, R. Kvaček, V. Pavlíček, J. Pešek, R. Petráš, Z. Radvanovský, R. Suchánek): Rozumět dějinám. Vývoj česko-německých vztahů na našem území v letech 1848-1948, Praha 2002.

Zelený, Karel: Vyhnání Čechů z pohraničí 1938. Vzpomínky, Praha 1996.

Vytisknout