Antonín Hubený obětí českých bludů

2. 6. 2009 / Tomáš Krystlík

Dalším českým bludem je tvrzení, že "odsun (byl)... odplatou za to, jak se většina Němců chovala v době od Mnichova do konce války." Proč tedy, pane Hubený, nevyhnaly své Němce západní státy, které, nota bene, ztratily ve válce percentuálně více obyvatelstva než Češi? [Pešek-Tůma-Kittel-Milller]

S tím, že Češi nevymysleli plynové komory, bych si nebyl být vámi, pane Hubený tak jist. Trávení zajatců čs. legionáři na Rusi v primitivních plynových komorách z tanků říčních lodí na sypký náklad sloučeninami chloru uvádějí některé ruské historické publikace, ale ve všech chybí bližší konkretizace.

Přistupme k počtu obětí vyhnání československých Němců, který se vám také nezdá. Počet Sudetoněmců v odstoupených územích Německu podle sčítání lidu v roce 1939, plus počet českých Němců v protektorátu v roce 1940 (u obou skupin započten i vliv migrace v rámci říše), plus přirozený přírůstek těchto skupin do konce války (odhad), minus civilní válečné ztráty těchto skupin (odhad), minus jejich ztráty na frontě (odhad), minus jejich počty v roce 1950 v ČSR, BRD, Rakousku a v NDR (v ČSR a BRD podle sčítání lidu, v případě Rakouska úřední údaj, jejich počet v NDR odhadnut), plus (protože minus minus je plus) přirozený přírůstek mezi lety 1945-50 (odhad). Podle Spolkového statistického archivu ve Wiesbadenu 241 tisíc obětí. Nutno zdůraznit, že ne všichni z tohoto počtu zemřeli na československém území. Má se za to, že asi dvě třetiny Sudetoněmců přišly o život na území ČSR, zbytek zemřel mimo ČSR na strádání následkem vyhnání, zejména sebevraždou, podvýživou, na nemoce podvýživou vyvolanými, na nedostatečnou lékařskou péči. [Turnwald]

České odhady po roce 1989 vycházejí ze záznamů o úmrtí, kterých bylo nalezeno po matrikách přes 15 tisíc (z toho bylo přes třetinu sebevražd) [Rozumět dějinám, Staněk 2005]. Odhadovaný celkový počet zahynulých čs. Němců v souvislosti s odsunem na území ČSR variuje až po maximálně 40 tisíc obětí (horní interval spolehlivosti českého odhadu úmrtí podle matričních záznamů) [Staněk 2005]. Protože metodikou bylo vyhledávání v úředních záznamech úmrtí na území Československa, nebude odhadovaný počet relevantní, neboť když například vaši sousedé tehdy povraždili v lese nebo za chalupou najednou několik Němců - dokonce Češi zabíjeli jen tak z radosti, že si mohou "zastřelit Němce" - neběželi jste to zřejmě nejbližší matrice hlásit. Také bylo hojně rozšířeno falšování příčin úmrtí, zejména v českých koncentračních táborech a věznicích, což prý je v oněch českých odhadech reflektováno. [Nebeský, Rozumět dějinám, Staněk 1992, 1996, 2005, Turnwald]

Společná česko-německá komise historiků pak také tvrdila, zřejmě ve snaze dále snížit počet obětí, že se cca 91 tisíc čs. Němců prohlásil v roce 1946 za Čechy [Rozumět dějinám]. Chtěl bych vidět, jak se pod přísným zrakem českých sousedů a úřadů rok po válce, dávno ocejchováni jako Němci, hlásí k české národnosti. Dotyčná komise historiků dále uvedla, že v 50. létech minulého století se vycházelo z 3,7 milionu padlých německých vojáků, kdežto dnešní bádání naznačují, že počet padlých bude asi 5 milionů, což by se mělo promítnout také ve vyšším počtu padlých československých Němců (207 tisíc podle [Rozumět dějinám], zatímco 190 až 199 tisíc podle [Škorpil]) a současně že německý odhad počtu čs. Němců v NDR v roce 1950 byl 914 tisíc, kdežto dnes již dostupná statistická data udávají jen 612 tisíc [Rozumět dějinám]. Zahrneme-li tyto počty podle Rozumět dějinám včetně oněch 91 tisíc údajně přenárodnělých do odhadu ztrát Spolkového statistického archivu, zjistíme, že se počet obětí a nezvěstných z řad Sudetoněmců zvýší o dalších 203 tisíc, tedy na celkových 444 tisíc.

V [Rozumět dějinám] se také tvrdí, že "nespecifikovaný počet sudetských utečenců" se "z praktických důvodů" vydával "za říšské, z Východu vyhnané nebo uprchlé Němce". To je ale naprostý nesmysl, tímto postupem nemohli Sudetoněmci nic získat. Pro odlišné německé pojetí vlasti jako malého území (třeba i ulice, kde žil) je nereálné předpokládat, že by se čs. Němec své vlasti vůbec někdy vzdal, třeba tím, že by vlast zapřel. I jinak to nebylo proveditelné, protože původ každého Němce prozradí jeho dialekt, nebo, mluví-li zcela spisovně, oblastní akcent či spisovné výrazivo charakteristické pro danou oblast, jinde nepoužívané. Němci se v tom velmi dobře orientují. A ČSR byla jedním z největších semenišť německých dialektů v Evropě [Beran]. Jedná se buď o hrubou neznalost českých historiků, nebo o zlovolnou lež oficiální české historiografie. V každém případě o úpornou snahu snížit počet obětí vyhánění.

Do výše uvedených počtů nejsou zahrnuti Němci přistěhovavší se mezi roky 1938-1945 z oblastí mimo původní ČSR (asi 150 tisíc) a uprchlíci německé národnosti, kteří opustili své domovy na východě. Podle čs. údajů z roku 1953 bylo jen německých uprchlíků na území ČSR bezprostředně po konci války asi 600 tisíc [Staněk 2005, Staněk-Arburg]. Jiné zdroje, například [Rozumět dějinám], udávají počty vyšší: "asi 1 000 000 uprchlíků ze Slezska a další statisíce z celé východní části Německé říše". Kolik lidí bylo z těchto skupin Čechy usmrceno, není známo, k tomu neexistuje ani přibližný odhad.

Češi taktéž mučili a zabíjeli zajaté německé vojáky před jejich předáním spojencům [Staněk 1996, 2005, Turnwald]. Kolik jich celkem pobili, známo není. K tomu neexistuje ani odhad. Z tehdejších panujících protiněmeckých nálad a z toho, že vojáci byli zjevnými nositeli německé moci, plyne, že jich bylo zabito zřejmě hodně. Později jich přes 40 tisíc přidělila Rudá armáda Československu na práci. U této skupiny činily ztráty na životě v roce 1945 asi 20 %, v dalších letech 2 až 5 %. Tomáš Staněk odhaduje u této skupiny lidské ztráty na minimálně 2000 osob, pravděpodobně však více [Staněk 2005].

Zcela nakonec. Nehodlám opakovat fakta, která ví každý Čech od příbuzných, z běžné literatury a ze škol. Je to ztráta času, soustřeďuji se jen na skutečnosti jim neznámé.

Použitá literatura:

Bartoš, Josef: Okupované pohraničí a české obyvatelstvo 1938-1945. Praha 1986

Beran, Ladislav Josef: Odepřená integrace. Systémová analýza politiky sudetoněmecké národnostní skupiny v českých zemích v době první Československé republiky (1918 -- 1938) . Rukopis 2007

Bohmann, Alfred: Menschen und Grenzen, Band 4: Bevölkerung und Nationalitäten in der Tschechoslowakei . Köln 1975

Gebhart, Jan: "Migrace českého obyvatelstva v letech 1938-1939". In: Český časopis historický 96 (1998)

Habel, Fritz-Peter: Eine politische Legende. Die Massenvertreibung von Tschechen aus dem Sudetengebiet. 1938/39 , Langen Müller, München 1996

Heumos, Peter: Die Emmigration aus der Tschechoslowakei nach Westeuropa und dem Nahen Osten 1938-1945. Collegium Karolinum, München 1989

Kulka, Erich: Židé v československém vojsku na Západě . Naše vojsko, Praha 1992

Nebeský, Jiří J. K.: Příběh lágru. Internační tábor a perzekuce Němců v Hranicích (1945--1946) . Tichy Typ, Hranice 2003

Pešek, Jiří, Tůma, Oldřich, Kittel, Manfred, Miller, Horst (eds.): Německé menšiny v právních normách 1938-1948. Československo ve srovnání s vybranými evropskými zeměmi. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha 2006

Rataj, Jan: O autoritativní stát. Ideologické proměny české politiky v druhé republice 1938 - 1939.

Rozumět dějinám. Gallery, Praha 2002

Staněk, Tomáš: Vysídlení Němců z Československa . Amosium servis, Ostrava 1992

Staněk, Tomáš: Perzekuce 1945. Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice) v květnu - srpnu 1945 . Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996

Staněk, Tomáš: "Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování". Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR 41/2005, Praha 2005

Staněk, Tomáš, Arburg, Adrian von: "Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění "evakuace" německého obyvatelstva (květen až září 1945)". In: Soudobé dějiny , 3-4/2005, 1-2 a 3-4/2006, Praha 2005-06

Šíma, Jaroslav: Českoslovenští přestěhovalci v letech 1938-1945, Příspěvek k sociologii migrace a theorii sociální péče . Societas, Praha 1945

Škorpil, Pavel: "Probleme bei der Berechnung der Zahl der tschechoslowakischenn Todesopfer des nationalsozialistischen Deutschlands". In Brandes, Detlef, Kural, Václav (eds): Der Weg in die Katastrophe. Deutsch-tschechoslowakische Beziehungen 1938-1945 , Klartext Verlag, Essen 1994

Turnwald, Wilhelm (ed.): Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen . Aufstieg-Verlag, München 1965

Zimmermann, Volker: Die Sudetendeutschen im NS-Staat . Klartext, Essen 1999

Vytisknout