Trvá čas Titaniku?

5. 6. 2009

Letoun Airbus A330 neshořel. Nejnovější poznatky naznačují, že se rozpadl ve vzduchu, palivo vytvořilo na hladině oceánu dlouhou skvrnu. Brzy se objevila hypotéza, že blesk vyřadil elektrické a další systémy letounu, který se stal neovladatelný. Po oznámení od pilota, že airbus prolétá bouřkovou oblastí, přišly jen automatické zprávy, podle nichž postupně v rychlém sledu přestávaly fungovat jednotlivé systémy letounu; poslední automatický vzkaz hlásí ztrátu tlaku v kabině a katastrofální stav stroje. Na tomto místě snad lze učinit závěr, že letadlo se nerozpadlo hned, ale postupně. O tom svědčí i fakt, že trosky jsou rozptýleny na velmi rozsáhlé ploše. Letoun zřejmě prolétal něčím, co mělo na jeho integritu drtivý účinek -- jako by se ocitl v jakémsi obrovském mlýně. Co to bylo? Píše se, že nehoda airbusu je dosud mystériem...

Severně od skupiny ostrovů Fernando de Noronha se letoun přiblížil k širokému pásu oblačnosti , který se táhne od severního pobřeží Brazílie až k západnímu pobřeží Afriky. Tento mohutný pás bouřek, který koresponduje s rozhraním mezi teplým povrchem oceánu na rovníku a chladnějším na severu, nepochybně vzniká na styku teplých a studených vzduchových mas. Procesy, které zde probíhají, dovedou přesně popsat meteorologové; já mohu jen předpokládat, že vlivem vzestupného proudění nad teplejší částí oceánu dochází ve vyšších vrstvách atmosféry ke kondenzaci vodních par a ke vzniku bouří.

Jak jsem se dověděl z rozhovorů s odborníky v ČR1 Radiožurnál, letadlům zasažení bleskem většinou neublíží; zvláště nejmodernější Airbus A330 by neměl mít problém. Kapitán letadla, který je varován před výskytem bouřek, samozřejmě může v případě pochybností rozhodnout o změně trasy. V situaci, kdy nebylo možné vyhnout se jinak, než zamířit východně nad africký kontinent, zbývaly dvě možnosti -- vrátit se, nebo volit průlet pásmem bouří. S tak moderním strojem zřejmě nebyl k návratu důvod.

Po vniknutí do bouřkové oblasti turbulence jistě nebyly příjemné a spolu s blesky mohly mezi pasažéry vyvolat značné zděšení. S těmito jevy se však moderní letadlo jistě dovedlo vypořádat. Nikdo netušil, že v cestě stojí něco mnohem strašnějšího. Mohla to být tzv. supercela (supercell), jeden z nejnebezpečnějších druhů extrémních projevů povětrnosti na Zemi. Podrobný popis vzniku supercely je věcí odborníků. Skutečností je, že u všech typů supercel dochází ve značných výškách (až 12 km, tedy těch, v nichž probíhají dálkové lety) ke tvorbě obrovských krup. Supercela může být relativně malá a satelity ji nemusí ani zaregistrovat; i tak může způsobit obrovské škody. Srážka letadla s pásmem krup, jejichž průměr může činit deset centimetrů, může být stejně vražedná, jako náraz zaoceánského parníku do ledové hory.

Rád bych si přečetl rozumné argumenty, které by tuto hypotézu vyvrátily -- asi bychom mohli být mnohem klidnější s vědomím, že průlet pásmem bouří není ruskou ruletou. Dopady potvrzení hypotézy nechci ani domýšlet, beru-li v úvahu nejen ekonomická hlediska, ale i probíhající oteplování klimatu a růst výskytu extrémních povětrnostních jevů.

Vytisknout