Ale myslel, myslel, dámy a pánové

5. 6. 2009 / František Řezáč

Protože už nejde "socany" zavírat či jinak perzekvovat, používají představitelé kléru různá mlhavá prohlášení, z nichž si má věřící odvodit, koho má volit, respektive nevolit. To se dělá v Itálii jako v Rakousku či katolickém Bavorsku a nyní tedy i u nás. Socany nevolit!

Každému je to jasné, už se to tak prostě bere a u nás se bude povídat: On to tak nemyslel..? Tůdle...

Jen způsoby jsou a byly různé, podle času i mocenské situace. Jeden starý sociální demokrat mi vyprávěl příběh své babičky, porodní asistentky, jež se provdala ještě ve starém Rakousku za "socana" a místní pan farář pak odmítal křtít děti, které přivedla tato ďáblova manželka na svět.

Na podzim roku 1938 kdosi na Valše u Plzně strhl po Mnichově nacistickou vlajku - bydleli tam horníci, socani a komunisté - a plzeňské klérofašistické klice to posloužilo k denunciaci starosty Pika, nejznámějšího socana, až se ho podařilo z radnice vyštvat - už pod egidou wehrmachtu v lese u Plzně. Což potom po okupaci...

Socialisté vzali římskokatolické církvi ve druhé polovině devatenáctého století jedno velké téma, sociální otázku. Místo toho, aby se katolíci sami a první starali o chudé, a to nejen milodary a charitou, vedli a vedou nesvatou válku proti socialistům.

O sociální necitlivosti římskokatolického kléru bylo napsáno mnoho, a to i z pozic uvnitř církve - stačí uvést Léona Bloye či našeho Jakuba Demla. O některých českých katolících lze říci po převratu z roku 1989 Talleyrandovo: Nic nezapomněli, ničemu se nenaučili...

Kde je prestiž církve z oněch let, kdy se z Plzně lesem na sever táhl průvod lidí na mši kardinála Tomáška v Ledcích?

Dnes je povědomí jiné - chtějí majetek a katedrálu. O žalostném stavu české křesťanské politické strany ani nemluvě...

Vytisknout