Zaorálek odpovídá Patočkovi ve věci Literárních novin

5. 6. 2009

Opravdu jsem neznal druhé noviny, které by mi byly v analýzách a komentářích tak blízké jako Literárky. Cenil jsem si vždy jejich nezaměnitelného jazyka, citu pro kvalitní umění a kulturu a také vytříbeného smyslu pro formování demokratické a vskutku humanitní společnosti.

Je mi proto upřímně líto, že sociálně demokratické prostředí nedávno neuspělo ve snaze zajistit novinám ekonomickou stabilitu. Zatímco jsme byli vnějšími pozorovateli podezříváni ze snahy názorově, politicky znásilnit list s tradicí Literárních novin, bojovali jsme o každou korunu, která by Literárkám mohla pomoci. Bylo to ale nad naše síly a nezbylo než hledat nového investora.

Zvažovali jsme nejrůznější možnosti, včetně těch, které uvádíš -- totiž že by Literární noviny vydávala Masarykova demokratická akademie či rovnou ČSSD. Souhlasím, že by pak probíhalo nastavování vztahů mezi vydavatelem, šéfredaktorem, redakcí a poradními orgány na noviny dohlížejícími klidněji, transparentněji a méně "velkokapitalisticky". Nakonec jsme tyto varianty museli zavrhnout, protože na takový projekt nemáme dostatek finančních prostředků a zároveň by byla jistě zpochybňována nezávislost podobného týdeníku, který by se nutně ocitl pod nejostřejším tlakem médií a politických konkurentů.

Pak je tu ještě druhý důvod mé lítosti. Vím velmi dobře, jak schopné kolegy jsi do Literárek přivedl. Řadu z nich osobně znám a nedovedu si bez nich budoucnost sociálně demokratického hnutí představit. O to víc mne mrzí překotný běh událostí, který přispěl k jejich rozhodnutí Literární noviny opustit.

Situace, že si nadřízení a podřízení vzájemně nesednou, není ojedinělá. Doufal jsem, že se usadí osobní neshody a že ani střet různých žurnalistických okruhů -- toho, který dosud na koleně vydával Literárky, a toho, který donedávna připravoval zajímavě koncipovaný týdeník Ekonom -- nebude trvalý. Zmýlil jsem se i v tomto: střet přístupů, mentalit, ale i generací se ukázal být nepřekonatelný.

Přesto si dovolím neplýtvat ostrými slovy na adresu těch, co se čerstvě rozhodli spojit svůj osud s Literárkami. Nemám důvod pochybovat o jejich úmyslech dělat co nejlepší noviny. A pokud jsem nepitval jejich minulost před léty, tím spíš si to netroufám nyní, byť si uvědomuji, že podhoubí Literárních novin je na veškeré morální čmouhy z minulosti právem citlivé.

Připomeňme dilema, které před námi ještě před několika týdny stálo. Buď definitivně zavřít krám a spustit mříž, anebo akceptovat v novinách novou krev, nové osoby, nové peníze.

Ptáš se, lze-li věci nějak napravit. Tebou zmíněnou variantu, že by noviny byly od akciové společnosti Litmedia zpětně vykoupeny, nevidím jako reálnou. Zákonitosti tržního prostředí nezmění ani sociálně demokratické zástupy. Víš snad o někom, kdo by dnes tento bohulibý skutek uskutečnil, když se tak nestalo v předchozích letech? A čím by přesvědčil čerstvého vydavatele, aby mu noviny prodal?

Ujišťuji Tě, Jakube, že jsem se osobně obrátil na řadu úspěšných lidí ze světa byznysu a slyšel jsem opakovaně, že podobné investice jsou pro ně nezajímavé, že podobné časopisy patří minulosti, že tištěný literární týdeník je příkladem staromódního způsobu komunikace. Udělal jsem si z toho závěr, že podobná periodika nepřežijí, nepomůže-li stát. Financování kulturních periodik vyžaduje zásadní reformu, která by měla přijít po příštích volbách. Jsem si jist, že to není nic staromódního. Naopak, pluralitní prostředí titulů soustředěných na dění v kultuře, společnosti a politice nutně potřebujeme. Tvůj námět osobní participace významných osob ze světa politiky a umění je zajímavý, ale nemělo by jít pouze o Literární noviny. Když tohle neuděláme, tak civilizačně, kulturně notně zchudneme.

Když tvrdíš, že sociální demokracie chce Kateřinou Brožovou měnit národní mentalitu, tak to trochu karikuješ po vzoru Lidového Práva Dnes. Určitě přece nejsme jen stranou "popkultury". Postavili jsme se za Kaplického návrh budovy Národní knihovny, stejně jako za pražská nezisková divadla. Ale také ve městě, kde žiji, připravujeme s primátorem Kajnarem kandidaturu Ostravy na titul Evropské hlavní město kultury 2015.

Na druhou stranu, tímhle nechci zamlouvat to, co se stalo kolem Literárních novin. Záleželo mi především na tom zachovat v maximální míře původní autorské prostředí, které tak dlouho vzdorovalo neúprosným tržním silám. Že se to nepovedlo, je pro mě jasný nezdar. V této chvíli nejsem schopen rozbitou vázu slepit, slíbit nové noviny nebo peníze na ně. Bavme se ale o tom, jak autorský a čtenářský okruh původních Literárek udržet pohromadě, hledejme společně cesty, jak dál. Dobře vím, jak vzácný je každý přítel, jak cenný je každý spojenec. Už žádnou další chybu.

S úctou Tvůj

Luboš Zaorálek

Vytisknout