Bude vila Tugendhat navždy spojena s podvodem?

4. 6. 2009

Místo toho hrozí, že bude použit projekt vzniklý nezákonně a na základě podvodu a světoznámé dílo bude na věky a nesmazatelně poznamenáno skvrnou prokázané vážné ilegality.

Při použití nezákonného projektu sice nehrozí tak vážný exces jako v 80. letech, kdy byly za "odborné" rekonstrukce zničeny koupelny a originální radiátory, přesto však alespoň varující může být, že nadmíru nebezpečný zásah do základů se podařilo odvrátit až na poslední chvíli ².

Do chvíle, než byla vila Tugendhat vyhlášena památkou UNESCO, jen málo lidí v Brně bylo schopno vnímat, jak silné dílo to je³. Bohužel až na výjimky to neuměli jen z vnímání díla jako takového. Ani po zápisu se to nezměnilo. Většina, včetně konajících osob, z toho stále žádný zážitek nemá dříve, něž se jí dostane nějaké úřední legitimace, oficiálního osvědčení, že i úřady berou velikost tohoto výjimečného umění vážně. Po sametové revoluci se v České republice rozpoutaly závody o to, která památka bude zapsána do listu světového kulturního dědictví. Jakoby jenom zápis byl důležitý. Protože jsou české země na umělecké poklady opravdu bohaté, v četných případech se to tedy podařilo.

Zápis do listu světového kulturního dědictví neměl jen kladné, ale i stinné stránky. Zájem, který probudil, byl v podstatě jen povrchní⁴. Soustředěný více na kvantitativní než na kvalitativní podstatu věci. Jako magnet přilákal konjunkturalisty, kteří by si věci jinak vůbec nevšimli.

Dřívější lhostejnost vystřídala spektakulární pozornost, která za jistých okolností mohla nepřímo vést k poškození autenticity díla. Kyvadlo se vychýlilo naopak. Ruku v ruce s tím přišly i podvody jednoho účastníka v soutěži, který se nakonec stal dočasně falešným vítězem (stopáž televizní reportáže 5.01-5.06; podrobně viz rozsudek Krajského soudu v Brně  17 Cm 80/2007 ze dne 28.8.2008).

Namísto toho, aby se ještě před započetím příprav koncentrovaly nejlepší odborné síly z celého světa (jako u Fallingwater⁵, Bauhaus⁶, Pavilon Barcelona⁷), namísto toho, aby byla vypsána transparentní architektonická soutěž⁸, chystaly osoby, konající pro město Brno, výběr stavební firmy - Ta si mohla pořídit projekt až posléze pro vlastní potřebu. Ano, čtete dobře, oprava se zprvu měla uskutečnit bez projektu. Protesty odborníků, včetně odchodu Dr. Zatloukala a Dr. Šváchy z přípravné komise⁹, způsobily, že se přece jen započala připravovat soutěž na projekt, i když ne soutěž architektonická.

Nakonec Brno na konci roku 2003 vypsalo veřejnou soutěž, která sice nebyla architektonickou soutěží, nicméně měla komisi¹⁰, která byla odborně dostatečně reprezentativní. V ní byla stanovena kriteria posouzení 50% zkušenosti s restaurováním modernismu, 40% složení a kompetence týmu, 10% cena za projekt. Odevzdání nabídek bylo 9. ledna 2004.

Stejného dne byly otevřeny obálky s nabídkami a bylo kontrolováno splnění základních podmínek (jak to žádá zákon) jako jsou architektonické licence, živnostenský list, doklady, že uchazeč zaplatil daně, že nebyl trestán¹¹. Kontrola byla (pro některé) nesmírně přísná a tři uchazeči byli nemilosrdně vyřazeni za drobnosti¹².

Dne 20. února 2004 zasedla komise a na veřejnost z mnoha stran pronikly informace, že na prvním místě se prozatím umístilo zcela neznámé sdružení několika osob ovládané OMNI͹³.

Stačil letmý pohled do veřejných rejstříků, jenž odhalil, že toto sdružení je v soutěži nezákonně, nemohlo splnit ani ty nejzákladnější podmínky. Vedoucí společnost nevlastnila ani osvědčení o autorizaci, ani živnostenský list platný pro architekturu. Neměli v soutěži vůbec být. Jiní byli vyloučeni za mnohem malichernější nedostatky.

U OMNIE nešlo o žádné malicherné "formalitky" nebo opomenutí¹⁴. Byl to prohřešek proti základní podmínce. Ta nemohla být tolerována jinak než na základě podvodu.

Ačkoliv na tuto skutečnost bylo ihned upozorněno vedení Brna (26.2. 2004)¹⁵ a později "antimonopolní" úřad, nic se nestalo. Antimonopolní úřad posléze ve dvou nezákonných rozhodnutích ze dne 15. října 2004 a 15. ledna 2005 "pardonoval" (kryl) tato zásadní porušení pravidel, ač to bylo nad slunce jasnější.

Přes upozornění, že hrozí jedno z nejhrubších porušení zákona a smlouva bude neplatná a projekt později nepoužitelný, se začalo v únoru 2005 projektovat. Podali jsme, (jako uchazeč zcela těsně na 2. místě), žalobu ke správnímu soudu, který je povolán úkony antimonopolního úřadu přezkoumat a případně zrušit.

Nešlo jen o právní nedostatky. Nezákonnosti šly ruku v ruce s vadami kvality¹⁶. Velmi pokročilý projekt OMNIA a spol. byl v květnu 2006 představen na mezinárodní konferenci Materiality v Brně, před řadou špiček oboru. Pochvalu projekt nezískal, naopak vzplála velmi kritická debata.

I v České republice byl dán nakonec spravedlnosti průchod, když 27. září 2006 rozhodl Krajský (správní) soud o tom, že společnost OMNIA byla v soutěži nezákonně a měla být nejen vyloučena hned na počátku - natož, aby zvítězila. Od té chvíle nešlo pochybovat o tom, že smlouva byla od počátku neplatná. Rozsudek 31 Ca 4/2005-114 se stal pravomocným 22. listopadu 2006¹⁷.

Ani to ovšem nestačilo. Ani město Brno, ani Antimonopolní úřad ba ani OMNIA, kteří byli povinni se jím řídit, se nepodřídili - vzdorovali právu. Podali kasační stížnost (což je jistě oprávněné, ale neodkládá to povinnost být poslušný rozsudku). Kasace neměla odkladní účinek. Nakonec i Nejvyšší správní soud dne 30. dubna 2008 rozhodl rozsudkem 8 Afs 58/2007-247, že původní rozsudek je zcela správný a že společnost OMNIA a spol. byli v soutěži nezákonně. Jinými slovy, že soutěž jako celek, závady neměla, hrubou závadou ale byla přítomnost jednoho uchazeče (OMNIA a spol.), který v ní neměl vůbec být a byl do ní vpuštěn hrubým porušením zákona. Teprve tehdy konečně uposlechl rozsudků i "Antimonopolní úřad"¹⁸ (po dlouhých 22 měsících vzdoru¹⁹) a podvolil se. Zrušil svá předchozí nezákonná rozhodnutí, ve kterých nepochopitelně toleroval přítomnost podvodníků v soutěži, a nařídil, aby byli vyloučeni²⁰.

To ovšem činí smlouvu na projekt od počátku absolutně neplatnou a projekt asi z 85% hotový nesmí být použit²¹. Někteří si myslí, že by byla škoda jej nepoužít. Považme ale, zaslouží-li si vila Tugendhat, aby byla její oprava navždy stigmatizována hrubými nezákonnostmi a podvodem. Že projekt na její opravu vznikl na základě podvodu, který byl tolerován. Nejnověji město Brno v součinnosti s ÚOHS dostalo chuť soutěž zrušit ke škodě ostatních soutěžících. I to je ovšem nezákonné²². Marion Jonesová musela v roce 2007 s ostudou vrátit zlaté medaile ze Sydney, když se po letech zjistilo, že dopovala. Kdybychom to vztáhli na brněnský případ, tak spolu s ní by absurdně musely vracet stříbrnou (E. Thaun - Řecko) i bronzovou (T. Lawrencová - Jamajka) závodnice, které nedopovaly. Podobně i v běhu na lyžích na OH v Salt Lake City (2002) byla Ruska Lazutina vyloučena, ale závod spravedlivě zrušen nebyl a Kateřina Neumannová dodatečně získala stříbro, Italka Belmondo zlato. Pokus "zrušit" soutěž, až když je rozhodnuto a zákon to zakazuje, je jenom nezákonný krok, který má oklikou zajistit použití ilegálního projektu.

O věci rozhodovaly v České republice postupně tři soudy. Krajský (správní) soud, Nejvyšší správní soud a vedle nich ještě Krajský soud, který řešil žalobu proti výrokům, že společnost OMNIA neměla žádné oprávnění. Všechny tři po důkladném dokazování dospěly k témuž výsledku. Společnost OMNIA nedisponovala osvědčením o autorizaci architekta a ani její živnostenský list nebyl platný pro vymezenou oblast. Neměla v soutěži co dělat, neměla ani právo zpracovat projekt. Je to vlastně totéž jakoby jste se přihlásili do závodu Paříž - Dakar nebo do soutěže na elitního řidiče policejního vozu, aniž byste vlastnili řidičský průkaz.

Nedosti na tom. Tyto právní (v podstatě neodstranitelné) závady generovaly v následku a spojitě závady kvalitativní. Onen projekt obsahoval velmi nebezpečný a závažný zásah do základů a původních suterénních podlah vily, který byl nejen zcela zbytečný, ale měl domu odejmout značnou (technickou) část původnosti s rizikem dalších následků. Velká komise a několik znalců po nich museli prokázat tuto fatální závadu, která by se dala snad srovnat s tím, kdyby se nedobrý chirurg chystal odejmout vám zcela zdravý orgán. Tuto závadu dovolily ale veřejné autority nechat opravit již po rozsudku, kdy již bylo zřejmé, že zpracovatel byl v soutěži nezákonně a smlouva je neplatná.

Ti, kdo stojí na straně nezákonností a podvodného uzavření soutěže, se snaží prosadit ("vydržet") užití ilegálního projektu publicistickým tlakem na veřejnost, že vila je ohrožena chátráním, a příčinou toho že jsou soudní spory. Ve skutečnosti nejmarkantnější závady vznikly v roce 1993 a měly být již dávno opraveny bez čekání na velkou opravu. Zřícení vile nehrozí, i když odklady jistě prospěšné nejsou. Medializované závady však jdou jen a pouze na vrub nepřítomnosti průběžné údržby. Dovolíme si podotknout, že u opravy tohoto díla neplatí ani zdaleka jen jak rychle, ale především jak správně postupovat s vyloučením všech odborných přehmatů. Již jedna rekonstrukce domu dost vážně v 80. letech uškodila.

(Jan Sapák byl v soutěži o zakázku na rekonstrukci vily Tugendhat představitelem subjektu konkurujícího sdružení OMNIA.)

Poznámky

1) Prováděna je jen zcela drobná údržba typu výměny zámků, těsnění kohoutků nebo oprava látkových markýz. Nebyl ale ani za celých posledních 15 pokus natřít spodní části zábradlí, které žere hluboká rez.

2) Projekt obsahoval od počátku rozsáhlé a prokazatelně zbytečné zásahy do základů tryskovou mikropilotáží za cenu přibližně 30 mil. Kč. Je možné, že projektant nebyl schopen vůbec rozpoznat, že základové patky hlavní řady vůbec narušeny nejsou. Narušeny jsou pouze dvě okrajové patky pod schodiště. Zažehnat tuto hrozbu nebylo snadné. Národní památkový ústav musel svolat velmi rozsáhlé kolegium statiků, kteří pak jednomyslně hlasovali proti této části projektu --viz: MfDNES. Ivana Svobodová, "Potvrzeno: Vila Tugendhat nepadá". 27.4.2004 (brněnské vydání). Stanovisko NPÚ v Praze č. 672/2007 ze dne 30.5.2007 (přípis o 7 stranách).

3) Ve 120 článcích, které v rozmezí let 2004-2009 vyšly vesměs v brněnských mutacích celostátních deníků se téměř nevyskytuje ani zmínka, která by mířila k pdstatě výjimečnosti díla.

4) V návaznosti na poznámku 3 nejčastěji a takřka výhradně vzpomínané vlastnosti díla jsou: Že je v seznamu UNESCO, že obsahuje raritu -- luxusní onyxovou stěnu, že stála 5 milionů korun, že měla první klimatizaci a že hlavní hala je rozlehlá 250 m2. Ani slovo však o výjimečnosti architektury v dobovém i absolutně dějinném kontextu, ani slovo vysvětlení.

5) Na opravě domu Fallingwater se významně podíleli japonští specialisté.

6) Poslední rekonstrukci Bauhausu navrhl švýcarský architekt Ruggero Tropeano.

7) Na znovupostavení pavilonu Barcelona se spolupodílela rozsáhlá mezinárodní skupina odborníků. Důležitým poradcem byl od počátku Wolf Tegethoff.

8) Architektonická soutěž má přísná a transparentní pravidla. Umožňuje udržet ducha fair play i nejlepší možný způsob odborného vyhodnocení lépe než jiné typy soutěží. Vše se odborně mohlo ověřit hned na začátku.

Architektonická soutěž se podstatně liší od obchodního výběrového řízení tím, že může obsahovat již řešení (např. projekt -- jde-li o nový dům nebo běžnou rekonstrukci nebo metodu -- jde-li o restaurování či opravu toho typu jako v případě Tugendhatu). Architektonické soutěže znají a používají nástroje veskrze odborného vyhodnocení a odborná, třeba i mezinárodní porota mohla odborně vyhodnotit jak přístup , tak i kompetence hned na samém počátku. Architektonické soutěže také používají velmi efektivní a účinné nástroje střežící jejich čistotu.

9) Přípravná komise ustanovená v roce 2000 pro obecnou a předběžnou přípravu rekonstrukce měla asi 16 členů. Švácha a Zatloukal odstoupili na protest proti nemožnosti vyhlásit transparentní architektonickou soutěž a zajistit tak odborně správný postup. Odstoupili v prosinci 2002.

10) Nakonec vypsaná soutěž nebyla architektonickou, ale obchodní soutěží. Nemohla posuzovat apriorně odborné přístupy. Přesto pod tlakem odborné veřejnosti převzala některé drobné vlastnosti architektonických soutěží, např. že její komise měla nejméně 4 odborně respektované členy: Prof. Alenu Šrámkovou, Doc Jiřího Kotalíka, Doc Zdeňka Jirana, Prof. Jiřího Kroupu. Komise zasedala ve složení:

LOUTOCKÝ Miroslav (předseda, úředník)
VESELÝ Josef (politik)
FILIPI Dana (politik)
SOUKUP Martin (politik)
KROUPA Jiří (historik umění --učitel)
SEDLÁK Jan (historik umění-učitel)
ŠRÁMKOVÁ Alena (architekt)
JIRAN Zdenek (architekt)
KOTALIK Jiří (historik umění -- učitel)

Komise zasedla 20. Února 2004 42 dnů poté, co byly otevřeny obálky.

11) Formální kvalifikační předpoklady byly posuzovány komisí jinou, určenou jen pro tento úkol, ve složení:

JUŘÍČEK
MOSONOGLU
HOLÍK
FADRNÝ
KALINOVÁ

Komise zasedla dne 9.ledna 2004 od 9.00 do 10.12 hodin.

12) Vyřazeni byli:

Arch. Josef Černý
Atelier Tišnovka
SÚRPMO Praha (později vzato na milost)

Důvodem nekompromisního vyřazení byly malé nesrovnalosti - většinou špatně vepsané nebo chybějící podpisy na jednom z doprovodných čestných prohlášení. Nikomu z nich nechyběly základní dokumenty.

13) "Sdružení pro vilu Tugendhat" se skládalo ze tří právnických ze dvou fyzických osob:

OMNIA projekt s.r.o.
ARCHATT s.r.o.
ARCHTEAM s.r.o.
Arch. Ivan Wahla
Arch. Tomáš Rusín

Veškeré rozhodovací pravomoci měla a má společnost OMNIA. Také měla zpracovat prakticky celý projekt (85%). Účastníci tohoto sdružení (bez právní subjektivity), z nichž každý musel splnit všechny podmínky, se před soutěží vzájemně neznali a k prvému fyzickému setkání došlo až dva týdny po vyhodnocení soutěže, tedy okolo 10.3.2004. Kompozici sdružení tedy pomáhal vytvářet někdo vně toto uskupení z jiných než odborných důvodů.

14) OMNIA a prostředí jí blízké soustavně marginalizuje u soudů napadené závady jako marginálie a formality. Zamlčeno je přitom, že podobných závad a znaků manipulace je nejméně 5-7. Z procesních důvodů a pro přehlednost řízení však nemohou být uplatněny všechny zároveň. Uplatněny tedy zatím byly jen ty nejzřetelnější a nejsnáze doložitelné.

15) Všichni členové rady města Brna byli ještě před započetím jednání rady informováni faxem i doporučenými dopisy s jednoduchým a ověřitelným oznámením dne 26.2.2004. Rada o věci jednala nejméně 2 hodiny.

16) Nejlépe doloženou vadou kvality je chystaný zásah do základových patek. Není to však patrně jediná vada kvality. Je však nejlépe doložitelná a již nesporně prokázaná. I když byla odstraněna, je výpovědí o erudici a kompetenci projektantů. Ostatní nedostatky jsou jemnějšího rázu.

17) Ve správním soudnictví, jež se řídí Soudním řádem správním, se stává pravomocný již rozsudek první instance ihned po doručení. Strany i další subjekty, kterých se to týká, jsou povinny ustanovení rozsudku ihned vykonat. V minulosti i současnosti byl president republiky Václav Klaus opakovaně ostře kritizován za to, že neuposlechl rozsudku ve správním soudnictví první instance (Městský soud v Praze) a nerozhodl ve věci soudního čekatele Langera.

18) "Antimonoponí úřad" jak je lidově nazýván ÚOHS dal již po rozsudku veřejně a jasně najevo ústy svého předsedy Martina Peciny, že se rozsudkem nehodlá řídit. Opakovaně svůj postoj nevhodně komentoval ve sdělovacích prostředcích.

19) ÚOHS podal proti rozsudku kasační stížnost, což je samo o sobě možné, je to však naprostá rarita. Přitom patrně věděl, že kasační stížnost nemá naději na úspěch, protože zdůvodnění bylo jen velmi letmé a v podstatě jen aby nějaké bylo. Ledabylost zdůvodnění vyvolává podezření, že šlo o právní názor jen předstíraný. Kasační stížnost na rozdíl od odvolání v obecném civilním řízení nemá odkladný účinek.

20) V rozhodnutí z 25. 8. 2008, zveřejněném 28.8.2008, ÚOHS konstatoval že v postupu zadavatele došlo k nezákonnostem a úkon zadavatele ve věci nevyloučení "Sdružení pro vilu Tugendhat" zrušil a nařídil zadavateli provést NOVÝ VÝBĚR. Tím bylo toto sdružení vyloučeno ze soutěže. K tomu je nutno dodat, že zákon , kterým se tento případ řídí, zná jinak pro takový stav automatický postup dle § 41 odst. (1).

21) To že projekt nesmí být použít vyplývá z automatického ustanovení onoho zákona §70 (zák. 199/1994 Sb.), který automatickým ustanovením činí smlouvu neplatnou. Neplatné jsou pak i následné úkony, včetně veřejnoprávních částí projektu.

22) Zákon dovoluje soutěž zrušit pouze do doby rozhodnutí o výběru nejlepších nabídek. To se stalo 16.7.2004. Pak již zadavatel právo soutěž zrušit z pochopitelných a logických důvodů nemá -- § 66 odst. (2). Výklad, že se soutěž vrátila zcela před výběr, je účelový a nezákonný.

Vytisknout