O králíkárnách před volbami

5. 6. 2009

Kateřina Jacques se v předvolebním mailu, ve kterém chce po voličích preferenční hlas, chlubí, že má osobní podporu bývalého českého prezidenta Václava Havla. Těžko říct, jestli je to dobře, nebo špatně. Majitel zrestituovaného činžovního domu na pražském nábřeží a prezident ČSFR kritizoval při své první cestě, že občanům "komunista aspoň postavil jakési obludné králíkárny". Pro miliony lidí to byly, jsou a budou domovy. Ještě dnes jsou rádi, že mají aspoň něco. Termín "králíkárna", jako označení panelového bytu, pokud mne paměť neklame, použil náš a později pouze Váš exprezident, píše čtenář Jiří Rais z Piešťan.

Panelové domy nejsou vynálezem KSČ, viděl jsem je například v USA, kde žije naše dcera a vnuci. [a jsou ve Francii, Německu, Řecku, Itálii - tam jsem je zase viděl já - pozn.ŠOK] My též v takovém domě na Slovensku bydlíme. Tyto byty se stavěly jako rychlé řešení zlé bytové situace po 2. sv. válce a následně v době baby boomu v sedmdesátých a osmdesátých letech. V zásadě byly dva druhy způsobů nabytí panelového bytu:

1. Družstevní byt - majitel složil do jako člen družstva základní, poměrně nízký a tedy přístupný vklad. Celkovou hodnotu splácel formou částí nájemného + energie = celé nájemné. Po splacení anuity se byt stal majetkem družstevníka. Členem družstva se mohl stát každý, kdo dosáhl na základní vklad. Vklad bylo možné též řešit půjčkou u banky, pevně úročenou.

2. Státní / podnikové byty. Byty postavil stát nebo státní podnik, který je postavil pro své zaměstnance. Přidělení takového bytu bylo podmíněno sociální statusem nájemníka (např. pouze jeden byt, rodina s dětmi, pracovní výsledky, doba zaměstnání, zájem podniku na novém perspektivním zaměstnanci apod. ). Já jsem takovýto 2+1 byt dostal v roce 1979 poté, když jsem se vrátil z Polska, kde jsem pro svého zaměstnavatele Chiranu pracoval 6 let jako obchodní zástupce. Platilo se pouze nájemné, které bylo nižší, než u družstevních domů. Po roce 1989 přešli státní / podnikové byty na Slovensku do majetku obcí. Obce jednotlivé byty prodávaly s tím, že naprostou přednost měli nájemníci v bytě. My jsme náš byt koupil v roce 1997 za 22 225 Sk - plocha 66 m2. Náš bytový dům byl postaven v roce 1972. , má 36 bytů, všechny jsou dnes v soukromém vlastnictví.

Po zakoupení bytu si vlastníci bytů prováděli v bytech rozsáhlé změny. My například: přestavba sociálního typizovaného jádra z původního prefabrikátu na vlastní řešeni ze sádrokartonu, plovoucí podlaha, nová kuchyňská linka včetně spotřebičů, plastová okna, bezpečnostní dveře, zabudované skříně v předsíni místo zděného "kumbálu" a další.

V roce 2007 jsem inicioval u 36 vlastníků bytů obnovu domu - zateplení pláště domu a střechy, výměna všech oken a vchodových dveří v společných prostorech, dynamickou regulaci na vstupu domu a individuální regulaci a měření dodávky tepla v každém bytě . Tyto práce se prováděly cca 12 měsíců za cca 3,8 mil Sk. Dostali jsme bankovní úvěr 3,5 mil Sk na 15 let. K úvěru bylo třeba 2/3 podpisů všech 36 vlastníků. Úrok úvěru při podpisu byl BRIBOR + 1,2 % p.a.. BRIBOR při podpisu úvěrové smlouvy byl 6% - před krizí. Dnes už Slovensko nemá BRIBOR, máme EURIBOR, který je v současnosti 1%, tedy dnes platíme úrok 2,2 % p.a. (před krizí 7,2 %).

Závěr

V roce 1997 jsme koupili byt v "králíkárně" od města za 22 225 Sk. Tržní cena bytu, v zoufalé bytové situaci na Slovensku, se postupně zdvihla asi na 1 mil Sk. Vnitřními úpravami bytu se zvedla cena 1,5 mil Sk. Obnovou společných prostorů byt získal prodejní cenu cca 2 mil Sk. Úspora tepla vykonanými opatřeními podle vyúčtování r. 2008 k roku 2006 (rok 2006 = původní stav domu - bez opatření/ je v GJ 49 % / rok 2007=100%).

K tomu třeba dodat, že uvedené ceny jsou iluzorní, náš byt už nikdy neprodáme, protože na jiný nedosáhneme. Je to naše " konečné řešení" (omlouvám se nehezký výraz v historickém kontextu) naší bytové situace.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 5.6. 2009