Kde je hranice legitimity?

6. 6. 2009 / Ladislav Žák

Možná je na čase si při pohledu na statistiky účasti ve volbách položit otázku, kde jsou hranice toho, abychom mohli ty, kteří uspějí ve volbách, pokládat za své volené zástupce. Chtěl jsem původně napsat, kde je hranice toho, aby se ti, kdož uspějí ve volbách, mohli pokládat za naše volené zástupce, ale pak mi došlo, že od lidí, kteří hovoří „štěpánovskou“ rétorikou o těch, kteří s nimi nesouhlasí, jako o dětech, nelze takovou reflexi požadovat a tím méně očekávat.

Osobně jsem rád, že lidé dali najevo, co si o politicích a jejích kandidátech myslí, ale musím bohužel konstatovat, že to je asi tak všechno, co nám naše nízká účast přinese. Je to o to smutnější, že tito lidé, zvolení hrstkou, se okamžitě postaví do role vyvolených národem a budou protestovat proti tomu, aby se nám, hloupým občánkům, povolovalo jim do jejich vyvolenosti zasahovat jakoukoliv přímou demokracií. Referendum je veřejným nepřítelem vyvolených a je dobré si povšimnout podivuhodného rozdílu v nárocích na legálnost rozhodnutí v referendu a ve volbách, přičemž obojího se na daném teritoriu mají právo účastnit stejní lidé. Ve volbách je výsledek legální vždy bez ohledu na počty, zatímco referendum samotné má vždy alespoň dva censy. Jeden na účast a druhý na počet hlasů pro nebo proti v odpovědi na nějakou otázku. Teprve, když jsou splněny oba censy, tak se vyvolení začnou názorem nás, otravů-občanků, zabývat. A to nemluvím o tom, že my občánci musíme o referendum ještě poníženě prosit a pokud splníme spoustu podmínek a další početní census, tak teprve jakkoliv vyvolená a někdy i vůbec nevolená vrchnost jedná o tom, zda a jaké referendum se vyhlásí. V rámci státu nemůžeme my občánci žádat o cokoliv, protože celostátní referendum je obecně nelegální.

To, co tady píšu, není nikterak namířeno proti konkrétním osobám v současné politice. To není alibismus nebo připodělanost, to je výsledek poznání, že oni sami jsou pouze produkty systému, který se přežil, tak trochu zkostnatěl nebo zamrznul a tak začíná docela zákonitě plodit tak trochu zrůdičky. Je třeba začít diskusi o změně systému a nikoliv hubit a ostrakizovat ty, kteří jsou nejlepším důkazem toho, že je něco shnilého ve státě českém a i unii evropské. Pokud s tím nic neuděláme, pak se dočkáme zákonitě toho, že se volby stanou záležitostí několika tisíc fandů věčných politiků a z politického i občanského života zmizí prvek náhody, který je prvořadým předpokladem životaschopnosti jakéhokoliv systému. Zanikne tak nejen demokracie, ale i občanská a posléze lidská svoboda v kontextu, který tvoří základ naší civilizace.

Nejde mi o volební povinnost. Možná by spíše dobré omezit lidem zvoleným nízkým počtem voličů a zastupitelským orgánům z nich vytvořených významně pravomoci a přenést je na lidové hlasování nebo prostě o některých věcech nerozhodovat, tedy neměnit je. Byla by to pobídka pro ty, kteří chtějí neomezeně manipulovat našimi životy a penězi, stejně jako pro nás, kteří po nich občas něco chceme nebo je dokonce i potřebujeme. Pokud to  jde učinit v politické praxi dokonce u vlády České republiky a stačí k tomu dohoda dvou až tří lidí, tak by snad šlo i legálně a možná dokonce i legitimně.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 5.6. 2009