České volby

4. 6. 2009 / Wenzel Lischka

Bohužel jediné jméno občana, kterého jsem osobně znal, nebylo uvedeno na žádném hlasovacím lístku uvnitř, ale na adrese té obálky! Podivná neshoda a nesrovnalost! Copak jsem pitomec, abych volil někoho cizího? U správných svobodných a demokratických voleb přece volí každý jenom sám sebe! Nebo to není žádná svoboda a demokracie.

České volby jsou ve skutečnosti vždy tajné. Poslance volí tajná zákulisní vláda, a ty veřejné lidové volby to mají jenom zakrýt. Její prozíravost si uvědomil na několika hlasovacích lístcích, kde u pořadových čísel kandidátů chyběla jména. Ano, i občané, kteří nechtějí nikoho jmenovitě volit, mají možnost se zúčastnit voleb! Mohou zaškrtnout jména neznámých kandidátů. Volit anonymní poslance - na takový trik nepřišli ani komunisté, a jaké to za nich bývaly svobodné a demokratické volby!

Abyste je nemuseli na hlasovacích lístcích hledat, jedná se o hlasovací lístek 7 (20., 21.), lístek 8 (7.), lístek 13 (9., 12., 19.), lístek 18 (9.), lístek 23 (25.) a hlasovací lístek 31 (18.). Čísla v závorkách jsou pořadová čísla anonymních kandidátů, které doporučuje naše Negativní strana volit. Tito nás budou skutečně v Evropském parlamentu zastupovat. Prosím, nespleťte to!

Sám jsem se vlastně angažoval ve volební kampani už v lednu, když mi přišel řetězový e-mail se jménem jednoho kandidáta. Ten e-mail mi vyhrožoval, že když jej nerozešlu všem známým do dvou hodin, že mne do 14 dnů postihne kruté neštěstí. Tak jsem to raději ihned udělal, a tím jsem považoval svoji volební povinnost za splněnou. Nejsem přece žádný hlupák, a nebudu riskovat, aby mne někde našli s prostřelenou hlavou.

K volbám nakonec stejně jít nemohu, neboť jsem oba dny v práci, abych si na tu demokracii vydělal peníze. Strana, která by práci zakázala, ještě žádný hlasovací lístek nemá. A tou stranou, která nemíní industriálně zotročovat lidi, zvířata, rostliny a plazy (využitelný včelí hmyz již vymřel), tak tou je jedině dosud nezaložená Negativní strana. Negativisté kandidáty pozitivních stran zásadně nevolí. Zvolené politiky však vždy poslušně poslouchají.

Ve správné demokracii by se měla vláda a poslanci volit samovýběrem, podle toho, kdo z nich je větším lumpem. Pokud by vládli ti nejhorší darebáci z nás, nic horšího by nás již potkat nemohlo. A tak by potom každé politické opatření bylo krokem zpět od nejhoršího stavu, a všechno by spělo již jenom k lepším zítřkům. Bohužel s tím, co kdo nakradl a koho zabil, se nikdo nechlubí, a z hlasovacích lístků se to nedočtete. A tak se k té nejhorší vládě musíme napřed propracovat takovým nejapným způsobem, jako jsou naše české volby.

Co to je vlastně za volby? No řekněte sami, copak můžete volit svého otce? Můj otec již umřel, a nejstarší osobou v naší rodině jsem teď já. Silně pochybuji, že by mne někdo z našeho rozsáhlého příbuzenstva volil. Všichni dobře vědí, že by nastoupila tvrdá kázeň. Omezil bych rodinný rozpočet, zavedl povinnou vojenskou základní službu na 5 -- 10 let, dal veřejný trest smrti za podání drog nezletilci, zakázal tepelnou přípravu stravy, a také všechny kořeněné přísady, sůl, cukr a benzolát sodný (Komu nechutná, ať nejí!). Také bych zakázal používání ohně, kol, písma, gumy, rodných čísel, židlí, motorů, elektřiny a tisíce dalších proklatých věcí, díky nimž jsme tak nehorázně zdegenerovali. Než toto, všichni však budou raději jako černý muž trpět pod bičem otrokáře.

Po mé diktatuře by všichni, kteří by ten šok z nicnedělání přežili, museli žít v exotických destinacích, a bez práce. Dostali by k tomu celoživotní dovolenou, a museli by se živit jen z darů přírody.

A tak mám volit nějakého cizího a stejného ubožáka, který si neumí (nebo podle zákona nesmí) udělat pořádek doma sám, a v cizích rodinách se k tomu nabízí? Silně pochybuji, že se mu to podaří. Vždyť tam chce udělat jenom ještě větší rozkol.

V naší velké rodině vládne rozvrat, který každému vyhovuje. Prarodiče, rodiče, děti i vnukové, všichni bydlí každý zvlášť. Děti využívají, poučují a znásilňují rodiče. Nikdo z příbuzných se s nikým nestýká. Pouze na pohřbu, když někdo z nás umře. Ale ihned po něm si jdeme zase řádně po krku, a pereme se o to, kdo co ukradne z pozůstalosti. No, co vám budu vykládat. U vás je to jistě podobné. Ostatně, když zemřel komunizmus, tak tomu bylo přece stejně, ne?

Vytisknout