O mládeži

5. 6. 2009

ze Šaldova zápisníku 1932-1933 vybral František Řezáč

Letošní jaro a léto po stránce vnitropolitické mimo jiné dá se chrakterizovat podivně zvýšeným zájmem o mladé lidi, dosti dlouho udržovaným aspoň na papíře. Některé politické osobnosti a řada novinářů politických rozhovořili se nebo rozepsali se o tom, že pozorují u mladých lidí jakousi vlažnost k zájmům národně-politickým, jakousi politickou nemoc, spleen nebo chandru; a podnikli různé pokusy o to, probudit v mládeži zvýšený zájem o politiku, vtáhnout ji do politiky. Ty projevy a stati pohybovaly se vesměs mezi dvojím pólem: na jednom se mládeži lichotilo, na druhém byla krákána za uši. Bylo to jako v té staré baladě: nebudeš-li mě milovat dobrovolně, užiji násilí. Rej zahájily tuším listy Stříbrného: tam padlo slovo o republice mladých, tam byla odmítána republika, která má v čele "staré". Liga zvala zcela jednomyslně do svého středu mladou inteligenci a nabízela jí tam vůdčí místa. Snad si vzpomněla, že italský fašismus také se obracel na mládež, jejíhož politického hladu dovedl využít proti ustydlým a rozmrzelým, nerozhodným starcům, kteří byli tehdy v čele vlády.

Přicházejí tedy mladí a táží se stáří, sedícího na vůdcovském stolci, co jim může dát: jaké zkušenosti? jaké zásady? jaké metody? jaké direktivy? A odpověď na tyto otázky dopadá vesměs velmi bledě: staří nemají, co by na to odpověděli. Je několik lidí, kteří vedou a vládnou, ale ti to provozují jako černokněžnické umění, jako arkánum (tajemství, tajemný lék, pozn. F.Ř.), o jehož pochybné hlubiny se s nikým nesdělí; a mládeži, jsou-li upřímní, mohou dát jen jednu radu: chcete-li mít úspěch, chcete-li se dobrat něčeho v politice, poslouchejte, poslouchejte, poslouchejte nás staré. Pozorujte nás při našem řemesle a snažte se nám odkoukat naše knify a fortele. To je ovšem nesmírně málo. Ale kde nic není, ani čert nebere. Těžko dát něco, když nic nemáš než právě ten kousek chytráctví a rutiny...

Ne každá mládež je ovšem generací; a generace sama není pojem kalendářový, nýbrž pojem duchovně dramatický; může spojit a spojuje často lidi různého věku jednotnou ideou tvořivou...

Je jediný prostředek, kterým poznáš, co v kom vězí: je-li zralý plod nebo padavče. Nese-li něco, co by bylo možno nazvat generační myšlenkou, nebo je-li to hlava planá a hluchá. Připusťte jej k práci! To je prubířský kámen každé přílivové vlny mládeže, a na ten má právo každý, kdo se domnívá, že přichází s novým přínosem. Ztrpklé stáří není nic radostného; ale ztrpklé mládí je mnohem smutnější, a nadto nebezpečnější. Varujte se, abyste zalidnili tuto zemi ztrpklými generacemi mladých; není ostatně do toho již daleko. Nevyplatilo by se vám to.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 5.6. 2009