Západ zkreslil protesty na náměstí Nebeského míru

4. 6. 2009

Realita byla méně jasná, jak to dokazuje román Pekinské koma od Ma Jiana, čínského autora, který zažil ty demonstrace na vlastní kůži. Z knihy vyplývá, že hnutí nemělo jasné definice. Bylo především vyjádřením nadějí generace, která se osvobozovala od omezení z doby vlády předsedy Maa.

Demonstrace se týkaly téměř všeho: boje proti korupci, protekci, inflaci, policejní brutalitě, byrokracii, výhodám stranických funkcionářů, porušování lidských práv, přeplněným studentským kolejím i potlačování demokratických tendencí. Avšak tvrdit, že demonstranti "chtěli demokracii", je zjednodušení.

Ve skutečnosti měli studenti na náměstí jen velmi mlhavou představu o demokracii. Protesty byly zaměřeny proti zneužívání existujícího systému vznikající elitou. Byly motivovány více rozhořčením nad zrazováním socialistických ideálů, nikoliv touhou vytvořit nový systém. Nálada na náměstí byla tak konzervativní, jako byla aktivistická.

Takové argumenty se mohou dnes, o dvacet let později, zdát příliš specializované. Ale jsou velmi aktuální. Zkreslení Tiananmenu jako hnutí pro demokracii zkreslilo západní interpretaci čínské minulosti i budoucnosti.

Přispělo to k vytvoření ještě jednoho zkreslení - posledlosti Číny s tím, co Čína považuje za trvale zlovolné úmysly Západu.

My na Západě se přesvědčujeme, že tím, že kritizujeme Čínu za porušování lidských práv, pomáháme utlačovanému obyvatelstvu v jeho boji za svobodu. V několika málo případech to je možná pravda. Ale většinou napomáhá naše kritika ústřední argumentaci propagandy čínské komunistické strany, že se čínský národ pozvedá z prachu navzdory západnímu úsilí ho udržet v područí.

"Číňané byli vždy velkým, odvážným a pracovitým národem; zaostali teprve v moderní době. A to je stoprocentně důsledkem útlaku a vykořisťování od zahraničního imperialismu," tvrdí čínská komunistická propaganda.

Že je tato argumentace přesvědčivá, lze dokázat tím, že Číňané jsou v současnosti daleko podezřívavější vůči cizincům, než byli v roce 1989, i když hospodářská transformace země je většinou důsledkem interakce Číny s vnějším světem.

Většinou zůstává nepřátelství a hněv, které jsou produktem těchto dvou odlišných narativů, zcela skryto - než dojde k událostem, jako loni, když došlo v Tibetu k násilnostem, které nám připomenou, jak silně se navzájem odlišujeme.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout