Sny o panelových králíkárnách

5. 6. 2009 / Jan Sova

Panelovým domům, kterých se vystavělo obrovské množství za dob socialismu, se říkalo a ještě občas se říká "králíkárny" (byť dnes již často s povzdychem) a není se čemu divit, protože jednak tak vypadají, jednak se v nich tak žije.

Pamatuji si, jak jsem pár let po převratu nastoupil do základní školy a tam se s označením "králíkárna" setkal poprvé. A setkával jsem se s ním devět let. Pamatuji si, jak nám v hodině zeměpisu slovo králíkárna učitelka často a arogantně opakovala. Dokonce nám nejednou vštipovala, jací bastardi byli komunisté, že stavěli tolik králíkáren, co zohyzďují krajinu... že měli stavět domky i "dělňasům", že se na těch hnusných sídlištích nedá žít. Říkala to nám, dětem ze sídlišť. Je to více jak dvanáct let zpátky.

A dnes? Dnes je ta samá králíkárna (postavená rudými bastardy) snem a investicí na celý život a to nejen pro "dělňase" (pro ty je často absolutně nedosažitelná), ale i pro inteligentní a pracovité inženýry a lékaře. Nemluvě o lidech, kteří začínají a kvůli absenci králíkárny skoro začít nemohou. Tedy až na ty, co byt po rudých bastardech dostali zadarmo nebo za hubičku.

Byl jsem v době převratu příliš malý, než abych rozuměl, co se děje, ale třebas si budete pamatovat vy: Odkud tento posměch ke králíkárnám přišel? Nemohu to nikde zjistit, sám si to nepamatuji, ale nevyjadřovali se nějakcí politici v tomto smyslu v televizi? Nebylo to na Jižním Městě? Pokud to tak bylo, věděli jsme skutečně do čeho jdeme?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 5.6. 2009