Vaječné bombardování jako katalyzátor polemiky uvnitř české levice

4. 6. 2009 / Radek Mikula

Narušení předvolebního shromáždění ČSSD z minulého týdne podle mého názoru vyvolalo neúměrně velký ohlas jak mezi novináři, tak mezi politiky. Někdo v něm vidí výraz autentického odporu proti aroganci moci, jiný závažné porušení zásad svobodné politické soutěže. Význam ale celé záležitosti dodává jedině její neobvyklost v současné normalizační atmosféře, jež ovládla Česko po vytlačení veřejnosti z politického prostoru.

Nepopiratelným přínosem vaječné skoroaféry tak zůstává impuls k přemýšlení nad vztahem občana a moci, společnosti a politiky. Dává nám podnět přemýšlet, v jakém bodě politického vývoje se nacházíme a jaké jsou jeho vyhlídky.

Možná se v Britských listech rozvine zajímavá diskuze nad strategií a taktikou protikapitalistického hnutí, přesněji mezi jeho částmi, jež se navzájem označují jednak za pubertální, a jednak za konzervativní levici.

Ondřej Slačálek ,jako představitel té první, správně -- a zjevně s potěšením -- zaregistroval

že útoky vejci (a to právě v podobě kampaně, která znemožňuje komunikaci s voliči) jsou (...) něčím, co překračuje obvyklou marketingovou logiku stávajících voleb.

Jako anarchista přirozeně oceňuje, že část mládeže odmítla nechat se vytěsnit z politiky a zároveň zapojit do odcizené manipulativní hry mocných, v jakou se stále více proměňuje parlamentní demokracie.

Proti tomu trochu uraženě argumentuje Karel Dolejší,

že si rebelové bez programu v této politicky labilní době pouze koledují o přesdržku a následné utahování šroubů, při němž budou nakonec šmahem smeteni všichni "kdo tu dělají nepořádek",

aby s pomocí hlubinné psychologie analyzoval plytkost mimoparlamentní levicové opozice:

Teoretická ubohost nové puberťácké levice se již dlouho projevuje tím, že se nebyla ani za čtyřicet let schopna poučit ze selhání vzpoury v roce 1968, zčásti prázdně plká o postmoderně, jež celou věc duchaplně zalhává, ale především doufá vyřešit problém výměnou základní metafory.

Tím se vyrovnává s představiteli Nové levice, kteří se rozhodli, že je třeba uchopit kormidlo společnosti, což je vedlo jen k tomu, že slovy jedno z nich, zjistili, že je zaseklé. Nevím, ale jestli taková kritika přesně sedí na O. Slačálka. Pravda však je, že boj proti kapitálu půjde těžko bez porozumění mechanismům lidského myšlení, jak se o ně snažil J. Lacan. Rozhodně nevystačíme s prostou záměnou parlamentního kreténismu za kreténismus antiparlamentní vyjádřeným v Slačálkově požadavku

k volbám nejít, vyjádřit svůj nesouhlas a hledat alternativu.

To by v současnosti vedlo především k silné legitimizaci asociálních politických programů jejich vítězstvím v parlamentních volbách. Zvlášť když nikdo netuší, jak by zmíněné alternativy měly vypadat, případně jak by měli být zaváděny do širšího společenského rámce. I na anarchisty se totiž vztahuje jeho trefná otázka

Čím to, že sociální demokracie a česká levice obecně nenabídla mládeži něco zajímavějšího a přitažlivějšího než antikomunismus a antiparoubkismus?

Další otázka a předložená odpověď je velmi problematická:

Jestliže toho nebyla schopna, zaslouží si při takovéto neschopnosti být volena? Nikoli, zaslouží ránu z milosti. Ránu vajíčkem, chceme-li být humánní.

Lze podporovat sociálně demokratickou stranu, která ohlupující a autoritářskou politikou zrazuje sociálně demokratickou myšlenku, ale zároveň nabízí z větší části autenticky levicový program? Přiznávám, že si neumím dostatečně přesvědčivě odpovědět.

A mezitím v Litvínově...

Mnohem jasněji mám v otázce porušování shromažďovacího práva, které je široce vytýkáno vaječným útočníkům. Za deprimující považuji, že tam, kde jsou jeho omezování vystaveni obyčejní občané, vyvolává minimální nebo vůbec žádnou reakci. Mám na mysli policejní zákrok v Litvínově, který úplně zabránil pokojnému protestu proti Dělnické straně. Zdánlivě neuvěřitelnou úvahu o koalici litvínovské ODS se zmíněnou stranou přináší Janek Rovenský. Lituji však, že dosud není jasné, kdo je za předmětný zákrok zodpovědný, tedy jestli policie jednala na vlastní pěst nebo podle pokynu zástupce litvínovského městského úřadu.

Předpokládám, že se tímto problémem budou zabývat členové organizací, které byly v Litvínově přítomny. Mladí sociální demokraté zatím vydali tiskovou zprávu a napsali ministrovi vnitra o svém víkendovém zážitku. Snad spolu s čtenáři Britských listů ocení několik kritických poznámek:

Smutné pro nás je, že se to stalo v týdnu, kdy řada z nich (napadených antifašistů) byla na setkáních ČSSD s voliči přítomna daleko závažnějším formám protestu, které nikdo netrestal.

Nevím nakolik je smysluplné se ministrovi vnitra svěřovat s tím, co nám připadá smutné či veselé. S protiprávností policejního zákroku tyto pocity nijak nesouvisí. Vztah mezi policejním postupem proti odpůrcům Dělnické strany a zákroky vůči odpůrcům sociální demokracie neexistuje. Taková domněnka je subjektivně motivovaným konstruktem dovozujícím náklonnost policie k Dělnické straně a její odpor k sociální demokracii. To ovšem vyvrací protiprávní šikanování pokojných protiparoubkovských demonstrantů v Duchově a Domažlicích právě ze strany policie. Také není pravda, že nikdo netrestal házení vajec, což je ona daleko závažnější forma protestu. Pokut za to bylo rozdáno dost. Při množství mrštěné munice objektivně nebylo v silách policie odhalit všechny přestupky, ani jejich významnější podíl. Navzdory tomu to teoreticky vypadá, jako by tato kritika přinesla své plody. A tak zatímco v neděli ještě policejní prezident Martinů tvrdil, že házení vajíček odpovídá svou intenzitou pouze přestupku. Věc se tak bude řešit ve správním řízení a nikoliv před soudem, v pondělí již jeho brněnští podřízení měli jasno v tom, že se jedná o trestný čin, a to dokonce ještě předtím, než ke zločinnému hodu vůbec dojde, jako v případě šestnáctiletého chlapce, kterému má hrozit rok vězení.

Vliv zpravodajství z budoucího soudního jednání na sociálně demokratické volební preference a na pozici ČSSD mezi mládeží jistě mladé sociální demokraty potěší.

Jaký je rozdíl mezi setkáním demokratické politické strany a setkáním Dělnické strany?

Taková otázka ministrovi vnitra nepřípustně politizuje problém, který má výlučně právní povahu.

Co je špatného na protestu proti subjektu, který samo ministerstvo vnitra navrhovalo soudně zakázat?

Tato otázka je z právního hlediska zcela nesmyslná. V očích státní správy nemůže hrát roli při posuzování protestu otázka proti jakému objektu je veden -- zda byl například vystaven neopodstatněnému návrhu na rozpuštění, nýbrž pouze to, jakým způsobem byl protest uskutečňován.

Kde je ta hrana, jak velký transparent může u sebe někdo mít, aby nebyl zatčen?

Úvaha, že byl měla existovat "hrana" určující velikost transparentu, která by rozhodovala o ne/zatčení jeho majitele je z hlediska svobody projevu vysloveně absurdní.

V této souvislosti nás také napadá otázka, kdy bude definován veřejný zájem, do kterého odpor proti neonacismu a fašismu nepochybně patří? Mechanický postup policie, bez sledování veřejného zájmu, pak obrací svobodu slova a shromažďovaní proti původnímu smyslu, jak jsme mohli vidět nyní v Litvínově a minulý měsíc v Ústí nad Labem.

Také tyto věty nabádají k používání politických, a ne zákonných kritérií jako vodítek policejního postupu. V podstatě říkají, že by se policisté při posuzování protestů proti veřejným shromážděním měli řídit ideologickými měřítky, která jsou nutně subjektivní. Takový směr myšlenek otevírá dveře policejnímu státu. Zde by se dalo souhlasit s policejním prezidentem Martinů, který prohlašuje, že "policie nebezpečnost podobných akcí nevyhodnocuje podle toho, zda se jich účastní extremisté či nikoliv. Naopak vyhodnocuje reálná rizika porušování veřejného pořádku a ohrožení bezpečnosti". Potíž je pouze v tom, že tomu obvykle bývá jinak.

Také by nás, pane ministře, zajímalo, kdy dojte konečně k zpřehlednění shromažďovacího práva. Naším cílem není omezit svobodu shromažďování (to by ostatně bylo vítězstvím neonacistů), ale zpřehlednit podmínky, za kterých policie může zasáhnout proti demonstrantům.

Tyto podmínky upravuje již současný zákon. Nemyslím, že je třeba zpřehledňovat to, jak definuje protiprávní jednání. Spíše jde o to, zpřesnit tyto definice, viz třeba gumový charakter ustanovení o "neoprávněném vniknutí do shromáždění". Za podobu právního řádu jsou navíc odpovědni poslanci, a ne členové vlády.

Mechanický postup policie, bez sledování veřejného zájmu, pak obrací svobodu slova a shromažďovaní proti původnímu smyslu, jak jsme mohli vidět nyní v Litvínově a minul měsíc v Ústí nad Labem. Policie bez jasného zadání postupuje pouze alibistickou cestou nejmenšího rizika v podobě doslovného výkladu zákona.

Zde se autor textu dopouští skutečně velmi závažného lapsu. Místo aby trval na protiprávnosti, ba přímo protiústavnosti policejního zákroku, tak byť v kritickém duchu ale přece jen hovoří o "cestě doslovného výkladu zákona" . Proč se rozepisuje o zákoně, který vůbec nezná? Psát o doslovném výkladu zákona tam, kde je zákon, a to i základní zákon -- Ústava České republiky, hrubě pošlapáván, je projevem hlubokého právního bezvědomí.

Bohužel si na toto chování ze strany policie začínáme již zvykat.

Tak si, hoši, zkuste zase začít odvykat. K tomu Vám dopomáhej Malcolm X:

Nikdo vám nemůže dát svobodu. Nikdo vám nemůže dát rovnost nebo spravedlnost nebo cokoli. Jestli jste muži, vezmete si to.

Zdroj: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.6. 2009