Oslava šedesátých narozenin Aliance bude současně Obamovým debutem v kontinentální Evropě. Do velitelských struktur se vrací Francie, v nich chyběla od roku 1966, a novými členy se stávají Chorvatsko a Albánie. NATO má však také problémy -- a největším je afghánské tažení, které se stane testem další životaschopnosti Aliance.

Průzkumy veřejného mínění v Německu ukazují, že si občané nemyslí, že by jejich bezpečnost byla chráněna "v Hindúkúši". Proto nelze počítat s vysláním většího počtu dalších německých vojáků, ale ani civilní pomoc nebude odpovídat americkým představám. Britští úředníci zase popírají zprávy, že Londýn může souhlasit s vysláním dalších dvou tisíc vojáků a navýšit tak vlastní kontingent na deset tisíc. Ve skutečnosti nabízí civilní a rozvojovou pomoc. Američané se v očekávání evropské reakce soustředí na požadavek vyslat instruktory pro výcvik afghánské policie, která by zajistila bezpečnost srpnových voleb.

Hlavní uchazeč o post generálního tajemníka Aliance, dánský premiér Anders Fogh Rasmussen odsouhlasený Německem, Francií, Itálií a USA, je stále blokován Tureckem, které mu nechce odpustit, že se neomluvil za karikatury proroka Mohameda a odmítl uzavřít kurdskou televizní stanici vysílající z dánského území do Turecka. Nové členské země podporují kandidaturu polského ministra zahraničí, ale velké evropské země se jí brání, neboť Sikorski je považován za příliš protiruského. V otázce postupu vůči Rusku je Aliance rozdělena na tradiční a postsovětské členy, přičemž ti druzí oponují snaze o sblížení s Moskvou.

Americký úředník řekl Guardianu, že se summit soustředí na Afghánistán, budoucí výzvy jako kybernetický boj a energetická bezpečnost, a dále na vztahy s Ruskem. "NATO je připraveno na nejméně pravděpodobné útoky a špatně připraveno na ty nejpravděpodobnější útoky," prohlásil.

Celý text v angličtině ZDE