Mezinárodní měnový fond má dostat podle někoho 500 a podle jiného 750 a podle třetího zdroje jiné velké miliardy dolarů a je to popisováno jako epochální úspěch světové politiky. Pokud se dívám na výsledky činnosti této pozoruhodné instituce, která je od svého založení jednoznačně výkonným údem zájmů USA, v posledních dvaceti letech, pak se nemohu ubránit hořkému úsměvu, byť je to spíše tak trochu k pláči. Minimálně desetinásobek našeho státního rozpočtu totiž dostane od chudých celého světa obrazně řečeno lehce podnapilý, trochu zkouřený a hlavně úplně švorcový spratek, který se objevil nad ránem s přidrzlým úsměvem u dveří svého "otce Sama" a ten si houknul na svět, že jeho ratolest nemá dál za co pařit, navážet se do slabších a radit jim jak mají hospodařit, dokud nejsou buď na bankrot anebo úplně v americké hrsti.