|
7. 2. 2009
Víkendové čtení z klasikaNejzazší blahosklonnost. - V nekrologu jednoho obchodníka stálo: "Šíře jeho svědomí soupeřila s laskavostí jeho srdce." Klopýtnutí oddaných pozůstalých ve vzletné řeči vyhrazené pro tento účel nedobrovolně připouští, že laskavý zesnulý žádné svědomí neměl, a posílá tak pohřební vůz nejkratší cestou do země pravdy. Pokud muž pokročilého stáří proslul mimořádnou blahovůlí, můžeme pokládat jeho život za sled hanebností. Odnaučil se rozčilování. Široké svědomí se prezentuje jako velkomyslnost, která vše odpouští, protože příliš dobře chápe. Quid pro quo mezi vlastní a cizí vinou je rozhodnuto ve prospěch kohokoliv, kdo získal více. Po tak dlouhém životě už chybí schopnost rozlišit, co kdo komu udělal. V abstraktní představě univerzální nespravedlnosti každá konkrétní zodpovědnost mizí. |
|
Padouch vystupuje coby oběť křivdy: Kdybyste jen věděl, mladý muži, jaký je život. Ti, kdo se již v půli životní pouti odlišili mimořádnou benevolencí, se zpravidla vyznačují jejím dalším stupňováním. Kdo ale není zlý, nežije blahosklonně, spíše je obzvláště ostýchavým způsobem zatvrzelý a nesnášenlivý. Kvůli nedostatku přiměřených objektů zná sotva jiný výraz lásky než zášť vůči nepřiměřeným, jimiž si znova připomíná, co nesnáší. Buržoa je ovšem tolerantní. Jeho láska k lidem, jací jsou, vyrůstá z nenávisti vůči spravedlivým. (Adorno, Theodor W.: Minima Moralia. Reflexionen aus dem beschädigten Leben. Suhrkamp, Frankfurt am Main 2008. Aforismus 4. Přeložil Karel Dolejší.) |
