|
6. 2. 2009
Spadne nám konečně kámen ze srdce?Ještě že jsme si byli jisti, že základna v Brdech stojí a padá díky naší vůli!Jak jsme si uměli v ČR vzájemně vjíždět poslední dobou do vlasů i na holohlavé lebce! A samozřejmě že přitom lítaly principy "vole i nevole". Ať už z důvodů vlasteneckých či smluvně zakonzervovaných; přitom paradoxně s mnohem menším ohlasem, pokud někdo zvažoval také míru racionality a účinnosti toho amerického "obranného plánu" (jakoby zrovna namířeného -- že by? -- především proti Íránu). Jako kdyby tato naše zeměkoule neukrývala v různých silech takovou ničivou sílu rozmanitých typů atomových, vodíkových a neutronových zbraní, že by to hravě zničilo celou lidskou civilizaci na mnohokrát! Přitom ne všechny státy vlastnící "atomové"zbraně jsou nějak přijatelně vázány k tomu, aby nedocházelo k dalšímu nekontrolovatelnému jejich šíření; zvláště když tu je navíc riziko, že by se k takovým zbraním mohly dostat teroristické organizace. |
|
Ještě během let tzv. "studené války" se nakonec jednalo aspoň o omezení počtu takových zbraní masového ničení. Jedna z těch následných dvoustranných smluv mezi největšími vlastníky těchto zbraní (USA, Rusko) vyprší na konci tohoto roku. A zrovna tento týden (4. února, v "Timesech") vyšla tiskem zpráva, že prezident Obama hodlá vést hovory s vůdčími představiteli Ruska o dramatické redukci nukleárních zbraní. Když se následně ve středu večer ptali novináři ministra zahraničí Schwarzenberga, "co on na to", pochopitelně odkázal na to, co se následně doví, až sám přibude do Washingtonu... Především je nutné nezapomínat, že náklady na zbrojení se vesměs platí "na dřevo"; a cena vždycky příliš nerozhoduje. Důležité je mít technicky co nejúčinnější zbraně; a jakmile je tu potenciální nepřítel, je v zájmu potenciálně ohroženého státu paralyzovat riziko střetnutí "za každou cenu" odpovídajícími náklady na vlastní obranu (ne-li také na preventivní útok!). Už na začátku století (v dubnu 2000) v kongresu USA uvažovali, že by raketový štít s omezenou ochranou před útokem ze strany některé z menších mocností musel vyjít na nějakých 60 miliard dolarů za 15 let jeho případné realizace. (Je to $60 000 000 000! Zde pro představu odkazuji na: Malé cvičení představivosti -- proč ano?) Jedna z těch poměrně nedávných smluv, tehdy ještě jakoby mezi dvěma "supervelmocemi" (USA a Ruskem) měla název START I a jednalo se o ní již roku 1991. Účelem té smlouvy byla redukce nukleárních zbraní, neboť jejich počet daleko přesahuje jejich prakticky odstrašující potenciál. Z deseti tisíc atomových hlavic z každé strany redukovat jejich počet na šest tisíc. Pokud by nebyla smlouva prodloužena, měla vypršet 5. prosince 2009. Krátce nato začalo mezi oběma mocnostmi další jednání, tzv. START II, a to již roku 1993. Jenže každá z obou smluvních stran ratifikovala odlišný text, takže tato následná smlouva nevstoupila v platnost. Byla tu také k dispozici starší smlouva mezi těmito dvěma stranami, z roku 1972, tzv. "ABM" ("Anti-Ballistic Missile Treaty", tj. smlouva o antibalistických raketách), která přestala platit roku 2002. Tehdy mezi oběma uvedenými stranami byla uzavřena nová dohoda, tzv. "SORT" ("Strategic Offensive Reduction Treaty"), která stanovila další redukci, z 6000 hlavic na obou stranách na pouhých 1700 - 2200. Tato další smlouva měla platit do 31. 12. 2012. Naneštěstí ta smlouva nepočítala s ověřovacími procedurami, takže jako kdyby všechno zůstávalo při starém, na úrovni START I. Zároveň tu nerozvádíme hrozbu dalšími prostředky možné branné odezvy, jakými jsou např. atomové ponorky nebo bombardéry s dlouhým doletem, samozřejmě že s jadernými zbraněmi. Tu shora citovanou smlouvu z roku 1972 spolu podepisovali prezident Nixon a generální tajemník Brežněv. Administrativa prezidenta G. W. Bushe v březnu 2007 se nedokázala dohodnout na žádném vzájemně schůdném kompromisu s ruskou stranou, když obě strany jednaly o funkčním nahrazení smlouvy START I (bylo to v době, kdy USA stále ještě byly vojensky činné v Iráku a zesilovaly svou ozbrojenou přítomnost v Afghánistánu; přičemž kvůli Afghánistánu udržují vojenskou základnu v Kyrgyzstánu, jedné z bývalých zemí SSSR). Nu a teď, jako kdyby tu bylo z přízračného "jasného nebe zablesknutí", objevila se, jakoby nejdřív jen jako holubička nad nedozírnými oblastmi biblické potopy, zpráva v amerických novinách, že prezident Obama zvažuje zcela novou smlouvu s Ruskem, ke snížení nukleárního arzenálu. Počet hlavic na každé straně by neměl přesáhnout 1000. Už se ozval náměstek ruského premiéra, Sergej Ivanov, s tím, že Rusko je připraveno takovou smlouvu s USA podepsat. Nejde jenom o možnost nemalého snížení atomových hlavic. Automaticky by se snížily výdaje na udržování četných základen a jejich ostrahu. Ty finanční prostředky by bylo možno vynaložit účelněji. Byl by to zároveň příspěvek k řešení stávající ekonomické "deprese". (Tím ovšem není řešena bezpečnost světa před nukleární katastrofou. Řada "atomových" států je mimo jakékoliv úmluvy, pokud jde o nukleární zbraně a jejich nešíření.) Asi je zbytečné teď nějak komentovat, do jaké míry se svět zatím točil kolem relevance našich vztahů jak se Spojenými státy, tak s Ruskem... |
