Doufám, že právem. Vládní koncepce mezi řádky (a její hlavní autor docela otevřeně, např. v rozhovoru pro LN 19/1) naznačuje, že vysoké školy mají příliš autonomie a příliš vzájemné solidarity, kterou je třeba potlačit. Není pochyb o tom, že méně autonomní subjekt, s nímž ostatní nejsou solidární, je lépe ovladatelný, administrativně i ekonomicky. Stejně tak se dá předpokládat, že ze strany stávající podnikatelské obce rezistence vůči možnosti uplatňovat své zájmy ve sféře veřejného školství nehrozí. Bílá kniha totiž skrytě otevírá dveře postupné privatizaci vysokého školství.

Za kolik Vám to myslí, kolego?

Jedním z konkrétních opatření, jehož uplatnění se již několik let připravuje, je změna financování výzkumu na vysokých školách a vědeckých ústavech. Vládní Rada pro výzkum a vývoj (RVV) spravuje databázi, v níž shromažďuje všechny výstupy z výzkumů, které byly podpořeny z veřejných zdrojů. Tato patnáctičlenná rada v čele s premiérem Topolánkem zároveň rozhoduje, jaké typy výstupů jsou skutečně vědecké a jak mají být hodnoceny. Například podle metodiky hodnocení na rok 2008 se přiděluje 10 bodů za článek v českém recenzovaném časopise, 40 bodů za celou monografii, 50 bodů za výzkumnou zprávu obsahující utajované informace, 100 bodů za vyšlechtění nového plemene a 500 bodů za evropský či mezinárodní patent. Tímto plošným srovnávacím hodnocením, které je rok od roku v procesu vývoje, se již RVV úspěšně podařilo nahlodat solidaritu mezi kolegy z humanitních a technických oborů.

Skutečný zlom ovšem nastane v okamžiku (snad v roce 2010), kdy veškerá finanční podpora výzkumu veřejným institucím bude odvozena od bodového ohodnocení dosavadních výsledků podle měřítek stanovených RVV. Je zřejmé, že na tomto modelu nebudou profitovat ani tak technické obory na úkor humanitních, ale především podnikatelské subjekty na úkor veřejných institucí. Fakulty technického a přírodovědného směru budou muset jít na ruku podnikům a pomáhat jim s vývojem, aby dosáhly na vyšší státní dotace díky vysokému bodovému ohodnocení patentů. Publikace výsledků základního výzkumu jim takové ohodnocení nepřinese.

Humanitní fakulty budou v soutěži o státní dotace více vystaveny konkurenci jiných podnikatelských subjektů, a to soukromých škol. Pro ně je univerzálně kvantifikovatelný bodový výsledek výhodným nástrojem soutěže na trhu se vzděláním. Nepletou se do něj totiž jiná kritéria, např. tradice oboru, těžko vyhodnotitelná společenská prospěšnost, ideová diverzifikace budoucích elit, prostě všechno, co není přímo úměrné uplatnitelnosti absolventa na trhu dobře placených pracovních míst. Navíc řada humanitních fakult díky obecnému podfinancování vysokých škol dlouhodobě dotuje základní výuku z prostředků na výzkum.

Centrální řízení namísto odborné diskuze

RVV tak pod hlavičkou hodnocení kvality výzkumu připravuje nástroj, kterým bude možné legitimně privatizovat státem podporovaný výzkum. A to bez široké veřejné diskuse, v rámci úzké skupiny manažerů a vládních úředníků s dalekosáhlými pravomocemi. Technokratická logika bodového systému vylučuje všechny úrovně diskuse o smyslu vědy a vzdělání z jakéhokoliv rozhodovacího procesu. Úspěšnost fakult bude vyplývat pouze z pozice vůči ostatním fakultám na bodové škále. Nebudou mít ani akademickou svobodu ani odpovědnost vůči veřejnosti. Budou mít jen vyhlídku na zisk či ztrátu prostřednictvím dotací na základě počtu studentů a pravděpodobně analogického kvocientu na přidělený bod. Společenský přínos v jiné podobě, než jsou úzce definované a voluntaristicky kvantifikované výstupy, například popularizace všeho druhu, aktuální komentáře v médiích, poradenské působení pro státní správu, neziskové organizace atd. se nebude počítat, protože inovativní přínos do společenského diskurzu si nelze dát patentovat.

Dnes je možné diskutovat, přesvědčovat a obhajovat (před kolegy, nadřízenými, posuzujícími komisemi i širší odbornou veřejností), zda je či není ta která publikace či aktivita prospěšným počinem hodným akademického prostředí. Technokratická logika bodového systému nejenže s tímto, v zásadě demokratickým procesem nepočítá, ale lživou prezentací vlastní objektivity zbavuje celou diskusi o společenském významu vysokých škol a výzkumných ústavů legitimity a vytlačuje ji do roviny subjektivního tlachání.

Namísto otevřené a kompetentní demokratické diskuse a bránění akademických svobod od nás naše vláda požaduje poslušnost vůči managementu správních rad a zdravou konkurenční dravost. Je zřejmé, že takové prostředí umlčuje hlas nejen akademických pracovníků samotných, ale i studentů v senátech, odborů a nakonec i širší veřejnosti, která může požadovat větší míru aktivity universit vně akademický svět pouze za předpokladu, že diskuse o společenské roli těchto institucí zůstává otevřena. Naopak posiluje hlas silných aktérů z komerční sféry a posiluje hlas nejvyšších pater rozhodovacího procesu o přidělování veřejných prostředků. Dvěma slovy -- centralizace a privatizace.

Volná ruka trhu

Je zřejmé, že díky nastavení nadcházejícího systému hodnocení výsledků vědy budou mít k dotacím z veřejné podpory výzkumu snazší přístup příjemci z neveřejných institucí, které jsou ze své podstaty na tvorbu zisku orientovány, a zároveň budou mít na jejich přerozdělování větší vliv. Podpora průmyslového výzkumu (pod hlavičkou aplikovaného) namísto výzkumu základního, omezení autonomie veřejných institucí a důraz na patenty to jasně ukazují. Lze se domnívat, že tento krok je jen jedním z vícera na "české cestě" privatizace veřejného vysokého školství.

Trh se vzděláním může být pro řadu investorů příležitostí. Silný sektor bezplatného veřejného vysokého školství překážkou. Stačí poukázat na jeho mnohé nedostatky a následně jej -- v rozporu s jeho posláním -- pod heslem zvýšení konkurenceschopnosti podrobit ekonomické logice fungování obchodní společnosti. Dále přizvat skutečné obchodní společnosti, aby v takto nastaveném systému soutěžily s veřejnými institucemi o jejich finanční zdroje. Stát se tak vyváže z odpovědnosti být patronem veřejných institucí. Bude jen prostřednictvím nominované ekonomicko-politické rady regulovat trh s dotacemi. Ta samá rada normativně stanoví požadované výstupy, které nakonec sama ohodnotí a pověření úředníci celkové výsledky spočítají s přesností na tři desetinná místa. Neodvolatelně a nekontrolovatelně.

Omezená nezávislost regulátora, koncentrace pravomocí a netransparentnost tržního prostředí podle povědomého schématu ještě více zvýhodní silné hráče volného trhu. Konkurenční prostředí zhoustne, což bude prezentováno jako úspěch. Některé slabé články odpadnou, ty adaptabilnější najdou své místo na slunci. Na světě není nic přirozenějšího než přirozený výběr. Za ten přece nikdo nemusí nést politickou zodpovědnost. Za otevřenou destrukci bezplatného veřejného vysokého školství by ji možná nést musel.