1. Jedním z nich je dělení lidí na "dobré", "civilizované" (kteří jsou na naší straně) a "ty druhé", "zlovolné ďábly", kteří jsou nepřátelé a s nimi nemůžeme mít nikdy nic společného. Jediným možným řešením je zadupat takové nelidské kreatury do země. Tento stereotyp se v dnešním českém establishmentovém myšlení objevuje velmi často, jenže málokdo ho mezinárodně může brát vážně, a to z tohoto důvodu.

V západním světě existuje už docela rozsáhlá literatura o teorii tzv. "the other" - o démonizaci lidí, kteří s námi nesdílejí naši společnou kulturu, a tak jsou zbaveni lidských rysů, proměněny v ďábly či nelidská monstra, která je nutno zničit, protože nejsou "jedním z nás". Během historie je nesčetné množství příkladů takovéto démonizace příslušníků jiných kultur.

Studium tohoto syndromu - a také skutečnost, že v západních společnostech dnes žije mnoho lidí z jiných kultur - vedla k všeobecnému uvědomění, že tento stereotyp je škodlivý a nutně vede k ničivě katastrofickým válkám. Pokud totiž jen my jsme lidé a jedině my máme právo rozhodovat, zatímco druhá strana je "zosobněné zlo", přesně totéž udělá i druhá strana. Důsledkem je neřešitelný konflikt. Proto se tento přístup opouští.

Přistupuje se na to - konec konců to není zas tak překvapivé - že všichni lidé mají základní lidské rysy, a tedy existuje možnost se na základě tohoto společného lidství domluvit.

2. Druhým myšlenkovým zkratem v článku pana Litoše a potažmo i v argumentaci převážné většiny českých mainstreamových médií je podivná představa, že náš, západní, dokonalý, "svět světla" jedná na základě jakési idealistické, morální motivace. Z toho například plynula až dosud poněkud falešná představa českých stoupenců amerického radaru, že tím, že bude v ČR radar postaven, se jaksi Česká republika stane protektorátem Ameriky a Spojené státy ji ochrání vůči všemu zlému. Nic by nemohlo být dál od pravdy a zajímavé je, jak to, jak se zdá, vědí všichni kromě stoupenců radaru v České republice. Zeptejte se libovolného Američana, jestli si myslí, že přítomnost amerického radaru v Brdech bude znamenat, že Amerika v případné krizi bude za ČR bojovat. Vysvětlení, že stoupenci amerického radaru v ČR jsou o tom skálopevně přesvědčeni, vyvolává v Američanech, kteří nemají s ČR nic společného, hurónský smích.

Mezinárodní politika byla vždycky založena na mocenských vztazích. Mezinárodní politikové VŽDYCKY pouze "hodnotí sílu a slabost". Mezinárodní politika je vždycky založena na mocenských manévrech, na snahách udržet, či přeskupit, globální rovnováhu moci. V tomto smyslu je zcela zřejmě Putin politikem na správném místě. Mimochodem je zjevné, že úplně stejně jedná i nový americký prezident Barack Obama a jeho tým.

Formující se nová zahraniční politika Obamova týmu se snaží, jak se zdá, sofistikovaně rozehrávat mocenské ambice mezi nejrůznějšími světovými hráči. Obama si uvědomil, že tupá Bushova politika: "Vlítnout tam a všechny postřílet" - prostě nefunguje - čehož důkazem je mj. současná situace v Afghánistánu i v Iráku. Je zjevné, že Obamův tým se snaží o sofistikovanější přístup. Až drze pragmaticky se při tom snaží využít velkého potenciálu dobré vůle, který má k dispozici každá nová americká vláda - avšak přitom se nevzdává svých mocenských cílů. Přesněji řečeno: Obamův nový tým má určitou ideologii, určité přesvědčení, jaké zájmy a jaké hodnoty by Amerika měla globálně prosazovat, a připravuje se k tomu je prosazovat složitou strategickou hrou při použití sofistikované kombinace politiky cukru a biče. Tomu čeští komentátoři, zvyklí na nefungující politiku typu "Nepřítele zadupeme do země" (ono se to nikdy nepodaří, viz postavení Hamasu v Gaze, které bylo poslední brutální izraelskou ofenzívou posíleno) nerozumějí a myslí si, že "Obama je slabý".

Jenže ono nejde přehrávat staré bitvy. Čas oponou trhnul a situace je jiná než za komunismu. Daleko složitější a chaotičtější. Vyžaduje i daleko sofistikovanější přístup.

Velmi si nemyslím, že z toho, jak se Obama dosud chová, vyplývá, že je to nezkušený slaboch. Je ovšem možné, že ani jeho strategie nemusí v dnešní velmi složité globální situaci vyjít. Možná bychom si měli ale trochu počkat.