Evropská rada na svém zasedání v Barceloně v březnu 2002 vyzvala členské státy, že by „měly odstranit překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti a struktuře nabídky těchto služeb na vnitrostátní úrovni usilovat o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči pro nejméně 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 % dětí mladších tří let“. Barcelonské cíle jsou nedílnou součástí evropské strategie pro růst a zaměstnanost.

Ministr Petr Nečas napadá jednu část strategie na zvýšení prosperity EU, konkrétně doporučení Evropské rady, která vyzvala členské státy, že „by měly odstranit překážky účasti žen na trhu práce s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti“. Jedná se přitom o doporučení, která by mělo vést k růstu a vyšší zaměstnanosti. Cílem není hnát rodiče, kteří nemají zájem jít do práce, ale umožnit rodičům, kteří zájem mají, využít možnost péče o dítě nerodičovskou osobou a vrátit se na pracovní trh.

Řada rodičů se musí z finančních důvodů vrátit na trh práce dříve než po třech letech. Většina českých domácností je stále závislá na dvou příjmech.

V dokumentu není specifikováno, jaká zařízení péče o děti by měly jednotlivé členské státy konkrétně nabízet, nemluví se o kolektivních zařízeních péče o děti. Barcelonské cíle ukládají, aby v roce 2010 mělo 33% dětí do tří let přístup k jakékoli formě péče o děti.

JESLE?

V České republice je v současné době umístěno v jeslích zhruba 1% dětí, protože kapacity jeslí nejsou vyšší. K nevyužívání jeslí dochází patrně z toho důvodu, že rodiče, kteří v nich umístí dítě více než 5x za měsíc, ztrácí rodičovský příspěvek (v hodnotě 7.600 Kč/měsíčně) a navíc za jesle platí několikanásobně vyšší částku než za mateřskou školu. Financování jeslí je na rozdíl od financování mateřských školek pouze záležitostí obecních rozpočtů. Pro většinu měst a obcí v ČR je příliš velkou zátěží, takže se každoročně bez ohledu na zájem rodičů počet jeslí v ČR snižuje.

V současnosti neexistuje dostatečná nabídka zařízení péče o děti, která by umožnila ženám (rodičům) vrátit se na trh práce dříve než po třech letech. Zmiňovaná „svoboda rodiny“ tudíž neexistuje, protože možnost využít dvouletou rodičovskou dovolenou a vrátit se na trh práce dříve než po třech letech existuje pouze pro bohaté rodiny, které si mohou dovolit soukromou péči o dítě, např. chůvu. Dřívější návrat do práce je ale důležitý převážně pro rodiny, které si nemohou finančně dovolit žít ze mzdy jednoho z partnerů a rodičovského příspěvku nebo pro rodiny samoživitelek/samoživitelů.

Jeselská zařízení existující v současné době nejsou srovnatelná s jeslemi sedmdesátých let dvacátého století, kdy se preferovala kolektivní péče a jednotnost. V současné době vycházejí vstříc potřebám rodičů a dětí a novým trendům, nelze je srovnávat s „rozvinutým systémem jeslí z doby totality“. Stejně jako není možné odsuzovat veškerou kolektivní péči o předškolní děti, bez ohledu na její kvality. Například ve Švédsku patří institucionalizovaná péče o děti, která je součástí vzdělávacího systému, k péči vyznačující se vysokou kvalitou.

PSYCHOLOG A PSYCHOLOŽKA O JESLÍCH

„Častým zdrojem argumentů proti institucioální péči pro děti ve věku níže než tři roky, jsou vyjádření z řad odborníků a odbornic v oblasti dětské psychologie či psychiatrie. Spíše než za vědecký argument lze tato vyjádření považovat za názor daných lidí. V České republice neexistuje žádný relevantní výzkum, který by prokazoval, že děti navštěvující jesle trpí nezdravým vývojem, zvýšenou frustrací z odloučení od rodičů či jinými vývojovými defekty, jak se snaží poukazovat někteří psychologové či psycholožky. V zemích, kde je běžné poskytování těchto služeb pro děti již od jednoho a půl či dvou let, naopak existují psychologické výzkumy, které tyto obavy zcela vyvracejí. V zemích jako Norsko, Švédsko či Dánsko psychologové a psycholožky ve svých výzkumech poukazují, že neexistuje žádný předpoklad, že by takto malé děti nemohly navazovat a také by nenavazovaly vztahy se svými vrstevníky, pokud k tomu dostanou příležitost. Naopak poněkud kriticky k praxi v České republice komentují fakt, že prodlužování doby, kdy dětem umožňujeme styk s ostatními dětmi, může vést potenciálně také ke zvýšené závislosti dětí na rodičích a k dramatičtějšímu emočnímu prožívání odloučení ve vyšším věku dítěte. Zkušenosti z těchto zemí ukazují, že umožnění styku s vrstevníky v ranném věku má pozitivní vliv na sebevědomí dětí, větší samostatnost a celkově vyšší sociální kompetence a dovednosti, včetně navazování nových vztahů, sebeprosazení či empatii.“

Mgr. Lukáš Sedláček, psycholog 

„Podle mých informací kvalitní psychologické výzkumy, které by vyhodnocovaly poměr v ČR v současných zařízeních pro děti do 3 let, neexistují a data, která jsou případně k dispozici, často však spíše individuální poradenské zkušenosti než reprezentativní výzkumy, jsou zastaralá a vzhledem k radikálním změnám v pedagogických přístupech po roce 1989 nemají dostatečnou výpovědní hodnotu.“

Mgr. Kateřina Machovcová, psycholožka

GARANCE KVALITY

Ze „Zprávy Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů: provádění barcelonských cílů týkajících se zařízení péče o děti předškolního věku“ vyplývá, že:

„Kvalita zařízení péče o děti představuje pro rodiče prvořadou otázku, která určuje, zda se své děti těmto zařízením rozhodnou svěřit. To zahrnuje různé aspekty, např. druh nabízené služby, standardy kvality, počet pracovníků a jejich vzdělání. Zajištění minimální kvality pro všechny je rovněž otázkou rovných příležitostí jak pro děti, tak pro rodiče. Komise již zdůraznila nutnost podporovat kvalitu zařízení péče o děti předškolního věku – sociálních služeb obecného zájmu – zejména vypracováním dobrovolného rámce kvality..“

„V případě ostatních standardů kvality má v oblasti regulace a kontroly důležitou úlohu stát, i když jsou tyto pravomoci čím dál více vykonávány na úrovních nezávislých na veřejné správě. Je třeba rovněž upozornit na trend diverzifikace způsobů péče, zvláště ve formě soukromých jeslí nebo péče o děti v domácnostech, která rozšiřuje pro rodiče škálu výběru, ale znesnadňuje kontrolní postupy kvality péče poskytované dětem.

Zlepšení kvality vyžaduje dodržování přísných standardů, které je zajišťováno kontrolami, ale i minimální vzdělání u všech pracovníků oboru, zlepšení pracovních podmínek a možnosti celoživotního vzdělávání, jakož i ohodnocení těchto povolání, a to zejména finanční.“

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:52008DC0638:CS:HTML

VZÁJEMNÁ RODIČOVSKÁ VÝPOMOC

MPSV chystá v rámci rodinného balíčku rozšíření péče o děti o institut tzv. vzájemné rodičovské výpomoci. Osoby, které budou moci poskytovat vzájemnou rodičovskou výpomoc nebudou procházet žádným vzděláváním, budou to osoby, které jsou rodiči dětí do 7 let věku, jsou bezúhonní a mají osobní a další předpoklady pro zajištění řádné péče o svěřené dítě, a kteří svým způsobem života zaručují, že budou péči schopni vykonávat. Stát bude evidované poskytovatele vzájemné rodičovské výpomoci kontrolovat a regulovat minimálně, což, jak vyplývá z předešlého odstavce znesnadňuje kontrolní postupy kvality péče poskytované dětem. Kvalita péče bude podpořena pouze maximálním počtem dětí (4) v péči evidovaného poskytovatele, narozdíl od jeslí, kde jedna kvalifikovaná pečovatelka pečuje o 6-8 dětí, zase však se nemusí starat o nic jiného než o péči, protože na úklid i stravu jsou zde specializovaní pracovníci.

ČESKÁ REALITA

Mateřské školy navštěvovalo v roce 2005/06 75% tříletých dětí, 90% čtyřletých dětí a 96% pětiletých dětí. Z toho vyplývá, že je v ČR velký zájem o využívání mateřských škol a že počet míst pro děti se blíží návrhům z tzv. barcelonských cílů. Umístění 25% dvouletých dětí do mateřských škol, lze číst také jako velkou důvěru rodičů ke kolektivním a institucionalizovaným zařízením péče o děti v ČR.

V ČR neexistuje výzkum, který by přinášel reprezentativní data o tom, kdy se české ženy a muži chtějí vracet z rodičovské dovolené do zaměstnání, zda mají zájem v průběhu rodičovské dovolené pracovat a na jak velký úvazek a zda by měli zájem využívat zařízení péče o děti mladší tří let. Je jednoznačné, že rodiče mají zájem umísťovat své děti do zařízení péče o děti již od dvou let, protože v roce 2005/06 navštěvovalo mateřské školy 25% dětí z populace dvouletých. Z výzkumu „Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů“ vedeného Věrou Kuchařovou, VÚPSV, Praha 2006 pro Gender Studies, o.p.s. vyplývá, že rodiče čelí při návratu po rodičovské dovolené a při slaďování pracovního a rodinného života zejména těmto negativním faktorům: „Matky zejména kritizují nemožnost nastoupit na zkrácenou/flexibilní pracovní dobu (20 %), tedy personální politiku zaměstnavatelů vůči matkám malých dětí. Ostatní jejich obtíže se již netýkají (bezprostředně) přístupu zaměstnavatelů. Na otázku, co respondentka pociťovala jako největší problém při návratu do zaměstnání po poslední rodičovské (popřípadě mateřské) dovolené, ženy uvádějí na dalších dvou místech „služby jeslí, mateřské školy, apod.“ a „možnosti dopravy do zaměstnání“ (po 16 procentech).“

Česká ženská lobby vede předsedkyně Alexandra Jachanová Doleželová

Asociace pro rovné příležitosti vede předsedkyně Michaela Marksová-Tominová

Gender Studies řídí ředitelka Linda Sokačová

Gender Studies, o.p.s. je nevládní neziskovou organizací, která slouží především jako informační, konzultační a vzdělávací centrum v otázkách vztahů mužů a žen a jejich postavení ve společnosti. Cílem organizace je shromažďovat a dále zpracovávat a rozšiřovat informace související s tematikou rodů. Prostřednictvím projektů GS aktivně ovlivňuje změny týkající se rovných příležitostí v různých oblastech, jako jsou například trh práce, politická participace žen, informační technologie apod. GS také provozuje knihovnu obsahující množství publikací a materiálů k feminismu, gender studies, právům žen a mužů atp.