Pokud se k nim paní poslankyně Čurdová mým napadením přihlásila, nemohu bohužel souhlasit ani s ní. To snad samo o sobě ještě není důvodem, abychom po sobě házeli kamení. Nicméně trvám na tom, že role ženy v lidské reprodukci a v péči o malé děti v prvých letech života je nezastupitelná, a že bychom si jí měli více vážit.

Není sporu o tom, že intimní kontakt malých dětí s matkami v prvních měsících a letech života je pro zdravý vývoj dětí nepostradatelný. Připomínám současně, že rodičovská investice ženy je ve všech myslitelných ohledech nepoměrně vyšší, než rodičovská investice muže. "Redukovat ženy na mašiny k výrobě dětí" tedy rozhodně nechce sexuolog Jaroslav Zvěřina. Jen mu to svévolně a zcela demagogicky vkládá do úst poněkud rozčilená politička.

Nejsem proti jeslím, jen si myslím, že jejich jednostranná podpora, zejména z pohledu "zaměstnanosti žen" je zavádějící. Zcela jistě je třeba, aby mateřství a péče o malé dítě byly postaveny na roveň profesním činnostem. Dokonce si myslím, že pro společnost jsou cennější než celá řada profesních aktivit. Už vůbec se mi nelíbí snaha evropských byrokratů, naplánovat podíl dětí, které mají být v prvých letech života svěřovány do jeslí. Má to být třetina, nebo pětina, nebo desetina? To musí rozhodnout ve členských státech jejich konkrétní situace.

Rodiče malých dětí nepochybně mají mít možnost, využít služeb jeslí a podobných zařízení. Jen by matky neměly být od malých dětí do zaměstnání vyháněny nedostatečným ekonomickým oceněním péče o děti, nebo dokonce pocitem, že je přece moderní dítě svěřit kolektivnímu zařízení "protože to po nás žádá Evropská unie".

V Česku se snížil počet míst v předškolních zařízeních zejména proto, že se zde v devadesátých letech a na počátku 21, století dramaticky snižovala porodnost. Dnes, když se trend obrací a dětí máme díky bohu více, bude jistě snahou státu, krajů i obcí, aby tomu odpovídala kapacita jeslí a školek. Také ovšem jiných než ryze kolektivistických institucí pro péči o malé děti.

Ministr Petr Nečas v této souvislosti opakovaně vyzdvihuje potřebu "mikrojeslí", které se více blíží rodinnému typu péče o dítě a které mírní známá rizika velikých kolektivních jeslí (od epidemiologických problémů po citovou deprivaci z neosobního prostředí). V tom by měli být politici vládní i opoziční zajedno. Je smutné si přes Evropskou unii, nebo dokonce Turkmenistán vyřizovat domácí politické účty.

Autor, profesí sexuolog, je poslancem Evropského parlamentu za ODS