Prezident Obama ve včerejším televizním vystoupení řekl (jak uvádí na světový tisk), že rozhodně nebylo jeho úmyslem zavést protekcionistické opatření, neboť si je vědom významu mezinárodního obchodu. Zdálo by se, že jeho slova odporují skutečnosti, ale pravděpodobně tomu tak není. Obama totiž nenavrhl zavést zákon upřednostňující americké dodávky pro zakázky zadávané státem. Takový zákon existuje v americké legislativě již od třicátých let minulého století (41 U.S.Code 10a - 10d). Obama pouze tuto opatření zařadil do podmínek pro projekty placené vládou, které mají pomoci americkému průmyslu. Kdyby byl zvolil formulaci, že pro projekty financované ze stimulačního balíčku platí zákonné podmínky jako pro vládní zakázky, výsledek by byl zřejmě stejný, avšak mediálně by to bylo naprosto nezajímavé.

Média totiž včlenění iniciativy Buy American do stimulačního balíčku pro průmysl, který musí projít jako zákonná norma americkým legislativním procesem, uchopila zkratkovitě – vesměs psala, jako např. MF Dnes 4.2.2009 v příloze B na str.5, že „zákon ΄nakupuj jen americké΄ musít projít americkým Senátem“. Možná se tedy i českým novinám bude hodit následující vysvětlení a jejich příští ekonomické články a komentáře ekonomiky nebudou tak prvoplánové a neodborné.

Jak jsem uvedla, Buy American Act je uplatňován od minulého století. Přežil i podpis USA na Všeobecné dohodě o clech a obchodu a založení Světové obchodní organizace, ačkoli jedním ze základních principů mezinárodního obchodu je podle WTO princip tzv. národního zacházení. Národní zacházení znamená, že se zachází se zahraničním zbožím, službami a subjekty (pokud jsou již legálně na území státu) jako s národními, bez diskriminace nebo upřednostňování. Buy American Act, ukládající kupovat přednostně americké produkty, by se tedy mohl zdát v rozporu s tímto principem. Je třeba však tento zákon přečíst: neplatí totiž pro jakékoliv nákupy, vztahuje se výlučně na vládní zakázky, tj. takové projekty, které financuje vláda. A vládní zakázky jsou oblastí, která je ve WTO výjimečná.

Všechny smlouvy WTO o pravidlech mezinárodního obchodu jsou takzvaně mnohostranné, tj. závazné pro všechny členy organizace. Jsou to pravidla zejména pro obchod se zbožím a službami. Pravidla pro obchod v oblasti vládních zakázek jsou však jednou z mála výjimek a platí pro omezený počet států. Oblast vládních zakázek je pro podnikání velmi lukrativní záležitostí, vlády však mají snahu přidělovat tyto zakázky podle vlastních, leckdy velmi nejasných a měnících se pravidel (vždyť je financují !). Z tohoto důvodu Dohodu o vládních zakázkách, byť byla začleněna do WTO, nepodepsali všichani členové této organizace. Nyní se jejími pravidly řídí EU, Hongkong, Island, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Lichtejnštejsko, Norsko, Singapur, Švýcarsko, USA.

Dohoda o vládních zakázkách je stejně jako ostatní dohody WTO založena na zmíněném principu národního zacházení. Ale toto národní zacházení členské státy Dohody samozřejmě poskytují jenom jejím dalším členům, ostatním státům nemusí. Buy American Act proto jasně stanovuje, že z jeho působení jsou vyňaty členské státy Dohody WTO o vládních zakázkách (je mezi nimi vyjmenována i Česká republika) a země, se kterými USA podepsaly dohodu o volném obchodu.

Pokud by tedy znění textu, který schválí Senát USA, bylo v souladu se zněním zákona Buy American, neměli by se dodavatelé z členských zemí Dohody o vládních zakázkách čeho obávat. Jestliže splní cenové, kvalitativní, kvantitativní a další podmínky pro získání vládní zakázky, americké firmy by neměly být zvýhodňovány. Možnost ucházet se o tyto vládní zakázky by však (i nadále) neměly rozvojové země. Ovšem k tomu není zapotřebí přijímat žádná zvláštní opatření, stačilo by vymezit, že všechny projekty financované vládou USA v rámci stimulačního balíčku jsou vládními zakázkami.

Vzhledem k výše uvedenému pokládám odmítavé reakce Evropské komise, vlády Kanady a dalších za spíše preventivní opatření. Nasvědčuje tomu i fakt, že EK striktně odmítla možnost, že by nezahrnutí inciativy Buy American do stimulačního balíčku vyměnila za zrušení vývozních subvencí mlékárenských výrobků. I když se partneři USA mohou do značné míry spoléhat na to, že legislativní orgány USA nebudou chtít v současné době porušit své mezinárodní závazky, je určitě vhodné upozornit na možnost, že při volné tvorbě podmínek iniciativy Buy American v Senátu by mohlo k tomuto porušení dojít.

Podle mého názoru prezident Obama vyslal především svým voličům signál, že je ochoten podporovat americkou ekonomiku i za cenu kritiky ze zahranicí. Sklidí nadšení u výrobců oceli, vývozci dovozně náročného zboží však jásat nebudou. Ve skutečnosti, pokud bude do stimulačního balíčku promítnut stávající Buy American Act, nebudou poškozeni ani významní obchodní partneři, ani nebude ohrožena americká ekonomika protiopatřeními obchodních partnerů. Vlastně by se vůbec nic oproti současnému stavu nemuselo změnit. Uvidíme po 16. únoru, kdy má být stimulační balíček jako zákon schválen a kdy možná bude k dispozici jeho text.

To, že iniciativa Buy American nyní nemusí mít výrazně protekcionistický dopad, však neznamená, že obchodnímu protekcionismu neotevřela současná krize prostor. Možností, jak zkreslit ze strany vlád konkurenční podmínky pro výrobce, vývozce a dovozce, existuje celá řada. Ty nejzávažnější však možná zůstanou veřejnosti skryty.