Strana zelených ve svém politickém i volebním programu důrazně odmítá jadernou energetiku. Matěj Stropnický formuluje pět předpokladů, po jejichž splnění by velká část jeho výhrad k jejímu dalšímu rozvoji v ČR pominula. Přehledně si je připomeňme: 1) dojde k decentralizaci jaderných zdrojů, 2) budou nejprve maximálně využity možnosti úspor, 3) jaderné elektrárny budou plně pojištěny proti všem nehodám, 4) stav jaderných elektráren budou kontrolovat i jejich odpůrci, 5) likvidace jaderného odpadu na náklady výrobce.

Splnění třetího a pátého požadavku by znamenalo značný nárůst nákladů, který by zcela podle zákonů trhu učinil toto odvětví nekonkurenceschopným Se čtvrtým lze souhlasit, s důrazem na spojku "i". Se druhým se ztotožňuji, s důrazem na slovo "maximálně". Třeba důkladné zateplování je nutnost, ale ne jediná podmínka. Jde o to, abychom kontroverzní metodu přeměny energie případně využívali k pokrývání opravdu základních, nezbytných potřeb. Tedy k provozu veřejné dopravy, bude-li nejprve radikálně omezena ta individuální automobilová. K vytápění dobře zateplených budov, nebude-li k dispozici jiný významný zdroj.

(Dovedu plně pochopit postoj slovenského premiéra Fica, který chtěl při nedávné plynové krizi na omezenou dobu spustit jadernou elektrárnu, odstavenou pouhých několik dní před tím kvůli politickému závazku bývalé vlády. Elektrárnu plně funkční a plnou personálu, jejíž spuštění by nepředstavovalo žádné dodatečné riziko.)

Ne k vnějšímu osvětlování skoro každé památky nebo firemního sídla, což je ještě maličkost. Ale hlavně ne k provozu celých odvětví přebujelého exportně orientovaného průmyslu. Především v souvislosti s ním je legitimní připustit i dosud kacířskou myšlenku, že není důvod být v elektroenergetice soběstačnými.

Chlubíme-li se otevřeností ekonomiky a můžeme-li dovážet skoro vše, včetně pracovní síly, je legitimní uvažovat i o významném dovozu elektrické energie pro potřeby tohoto beztak nepříliš udržitelného sektoru ekonomiky.

Ovšem požadavek první odmítám a pokusím se jej vyvrátit. Decentralizace obecně je klíčovým prostředkem udržitelné energetiky (kam ovšem jádro nepatří). V jaderné energetice v podmínkách ČR dneška a příštích desetiletí je nesmyslem. Jeden důvod mimoděk uvádí sám autor ve zdůvodnění druhého požadavku: má-li se vyplatit, musí se vyrábět ve velkém. Druhý důvod souvisí s bezpečností. Čím více jaderných elektráren rozptýlených po území státu, tím větší riziko důsledků případné havárie, tím větší riziko vzniku havárie samotné, tím delší trasy převozu paliva i odpadu, tím více cílů pro teroristy. Předlistopadovou koncepci rozvoje, podle které měla stát v každém tehdejším kraji jedna jaderná elektrárna, jsme snad opustili definitivně. Třetím důvodem je, že Temelín a Dukovany už dnes pokrývají více než 30 % výroby elektrické energie, část vyrobené i vyvážíme. Maximální využití úspor by znamenalo značný nárůst podílu jaderné energetiky na spotřebě elektřiny i bez výstavby nových zdrojů. Tolik nových reaktorů, aby mělo smysl hovořit o decentralizaci, prostě nepotřebujeme.

Jaderný fyzik nejsem, ale o technice toho trochu vím a o nepřijatelnosti jaderné energetiky pro ČR mne přesvědčily teprve v polovině 90. let argumenty Hnutí Duha. Odmítám ji, ale pokud bych měl něco v krajním případě připustit, pak by to byla právě dostavba Temelína, tedy postupné vybudování dvou bloků v sousedství těch stávajících, kam jsou od začátku projektovány, v místech, která jsou už dnes součástí areálu elektrárny.

Stropnický dokáže překvapit ledasčím, podobný posun v postoji k jádru bych ale čekal spíš od Bursíka. Aby to nevyznělo jako nepodložené obvinění, a také proto, že Bursík má momentálně k prosazení svých názorů víc reálných nástrojů, vysvětlím proč. Souvisí to s radarem, kterým Stropnického text začíná. Také u radaru Bursík zradil program Zelených, ale to samo o sobě moc nevypovídá. Jde víc o to, že radar nejspíš nebude. A dosud nikdo nevyvrátil, že právě kvůli jeho prosazení Bursík přivedl do vlády nezeleného Schwarzenberga.

Co když nezelená aktivita Kateřiny Jacques podporující už v roce 2006 přijetí Gruzie do NATO, nápadné souznění Bursíka s Vondrou, protiruská propaganda Horáčka nebo Štětiny znamenají, že za nitky opravdu tahá někdo jako PNAC nebo Trilaterální komise?

A že radar byl součástí snah o zkrocení Ruska a převzetí kontroly nad jeho surovinovými zdroji. Je-li jasné, že o ruském plynu budou rozhodovat Rusové a nebude-li navíc radar, pak třeba brzy ochladne i Bursíkovo nadšení pro plyn a "odkouzlení jádra" se pro něj stane "souladem zájmů".

Alternativy k jaderné energetice existují a Strana zelených nemá nejmenší důvod ze svého programového pilíře slevovat. Naopak. Podle průzkumů Eurobarometru má jaderná energetika podporu asi 65 % občanů ČR, jednu z nejvyšších v EU. To zároveň znamená, že 35 % občanů jádro odmítá. Pokud Strana zelených důsledným trváním na svém programu přesvědčí jen polovinu těchto voličů, získá v příštích parlamentních volbách třikrát vyšší podporu než v těch minulých.

Autor je od ledna 2009 členem SZ, hlásí se k opoziční platformě Demokratická výzva.