„A čínští obchodníci ve Lhase si za to mohou tak trochu sami. Co můžete očekávat, když se nastěhujete jako příslušník nadřazeného, vládnoucího národa do země, kterou vláda, skládající se z vašeho etnika, desítky let utlačuje? Je to tak trochu jako v pobaltských zemích. Tamější tvrdě xenofobní vládní opatření proti ruskému obyvatelstvu porušují veškeré zásady etnické snášenlivosti, jak je prosazuje Evropská unie, avšak z historického hlediska jsou pochopitelná.“

A jak jsem z toho popletený. Nevím, kam zařadit poválečné Sudety. Číňané v Guatemale a Rusi třeba v Portugalsku jsou na správném místě? Globalizace je strašná věc. Tak vidíte, co s člověkem udělá stáří, když se Vám ze světa stane klubko nití. Ale to není všechno. Léta čtete o tom, že svoboda je nedělitelná. Čili když se v nějakém státě děje křivda byť jen jedinému člověku, v tom státě není svoboda. A co Amerika? Ach promiňte, náhle se mi rozsvítilo: Abú Ghraib či Guantánamo nejsou v USA – Guantánamo je na Kubě – tak proto je taková zášť u některých lidí proti Kubě! Ostatně jsme mívali i v kanadských novinách titulky o mučení vězňů na Kubě. Teprve z textu článku vyplynulo, že k tomu docházelo bez přičinění kubánské policie - totiž v Guantánamu. A Abú Ghraib je v Iráku... Tak proto potřebují Američani základny na cizím území? Aby si neposkvrnili svou vlastní zemi pruhů a hvězd?

Teď čtu opět v Čulíkově článku „Boj za svobodu není nelegitimní jen proto, že ho podporují Spojené státy“:

„existuje v Americe protinázor: že Západ nemá právo arogantně zasahovat do zvyklostí jiných kultur.   Přiznám se, že bych nositele takovéhoto amerického názoru zabil...“

Ne ne, to jsem nenapsal já. Já se hrozím představy, že bych žil ve státě, který ve srovnání s okolím trpí nějakým stupněm totality, třeba jen s jednou politickou stranou nebo se dvěma, a není tedy na takové výši svobody a demokracie, jaké se těší země na druhém konci kontinentu a tedy ony se rozhodnou přinést mi jejich pojetí svobody. Co si s takovým množstvím svobody počnu, myslím třeba právě s takovým množstvím svobody, jaké přinášejí Iráčanům Američané, Britové a ostatní ochotní evropští spojenci?

Ale to víte, já jsem starý člověk, který říká, že tak, jak musí každé dítě projít vlastním vývojem, tak jim musí projít i každý národ. Zrovna tak ani v Kanadě nejsme připraveni pro americké pojetí svobody a proto tu máme hranice a na nich celníky, kteří zabavují zbraně těm lidem, kteří nás poučují o tom, že každý občan musí svou svobodu hájit se zbraní třeba i ve svém domě – na stát se nemá občan spoléhat. Jiný kraj, jiný mrav.

Zastáváte-li také ten názor, že Západ nemá právo arogantně zasahovat do zvyklostí jiných kultur, neobávejte se mě – já totiž ani nemám vůbec nic proti tomu, co píšete a jak to píšete. Když se mi to nelíbí, čtu něco jiného a když se mi to naopak moc líbí, přečtu si to dvakrát a pošlu známým. Pište tedy, jak chcete, píšete své vlastní články. Ale kdybyste chtěli se zbraní v ruce přinášet mi přes MOJE hranice SVOJE chápání svobody jen tak, že jste u nás chtěl původně hubit jedovaté houby, které ohrožovaly Evropu, ale když jste tu žádné nenašli, tak jste se rozhodl osvobodit nás – NE. Vy to neuděláte, viďte, nemáte doufám velmocenskou povahu a i kdybyste měli, mohlo by Vás to potom mrzet a byla by to škoda. Vy jste mnohem mladší než já a ztratili byste víc než já – právě tak, jak to vidíme v dnešním světě.

Autor žije v Kanadě