A tudíž lidé, vědomě či nevědomě, dělají všechno pro to, aby úspěchu dosáhli. A obětují tomu i věci, které by dříve neobětovali. Výsledkem je úpadek rodinných hodnot, workoholismus, rozvoj a masové uplatnění lidských vlastností typu bezohlednost, vychytralost, sobectví, ignorance. Řada lidí se mění v racionálně alokující stroje, které by mohly být nahrazeny počítači, kdyby tyto měly ruce a nohy. Řada lidí si zvykla říkat věty a konat skutky, při kterých lidem kolem mrazí v zádech. Vše ve jménu efektivity a úspěchu.

Nejvýznamněji se toto projevuje ve vztazích mezi lidmi. Lidé, ať už vědomě či nevědomě, preferují mezi svými přáteli a blízkými ty, kteří jsou "bonitní". Stovky rozpadlých manželství, kde prostě jeden z dvojice přestal být pro druhého "atraktivní" to ilustrují. Ne, rozhodně nejsem příznivcem udržování vztahů mezi partnery a nebo mezi lidmi za každou cenu. Jen mi vadí, když se vztahy rozpadají na podkladě toho, že jeden z dvojice začne mít nějaké starosti, problémy. A takových případů jsou plné psychologické poradny. Extrémním případem jsou třeba rozchody známostí, pokud dívka vyhraje soutěž krásy. Ty jsou spíše pravidlem. Proč toto neanalyzují sociologové? S čím se tady vlastně hraje? Stejně tak je to i s přátelstvím - pokud nějaké ještě existuje. Dokud se vám daří, máte přátel plno. Pokud ne, začnete zjišťovat, že nějak nemají čas, nebo že už jsou prostě v jiné kategorii než vy a tudíž mají skutečně jiný náhled na svět, takže už si s nimi nerozumíte.

Zasahuje to ale i vztahy obchodní. Když vám firma nabízí nějaký produkt, dostanete k telefonu slečnu s medovým hláskem, která má zájem o vaše názory, ptá se vás co i o produktu myslíte a jak byste to chtěl. Ale pokud řešíte reklamaci nebo chcete servis, přístup už je podstatně méně medový. Úspěch se měří počtem prodaných kusů, nikoli úspěšně řešenými reklamacemi (ty je nutno naopak odradit).

Potíže jsou také při soutěžích. Trh je založen na konkurenci - ale často jsou konkurenti velmi podobní. Pak nastupují jiné než věcné faktory, kterými se odliší. Kdo má žaludek na jejich uplatnění, často vítězí. Morálka a poctivost jde stranou. Ano, teoreticky by se měly vyplatit. V praxi to ale často nenastává.

Výsledkem je také preference těch odvětví, kde se dá úspěch vykazovat a zhodnocovat. Protože ale peníze a vůbec "hodnota" není neomezená, znamená to většinou bohužel úpadek odvětví jiných, kde se neodstává peněz, ale i zájmu lidí a skutečného nadšení pro daný obor. Nemá to nic společného se skutečným významem těch odvětví.

A celou situaci korunuje individualizace. "To není můj problém" a nebo naopak "to je tvůj problém" se stalo univerzální mantrou současnosti. Tímto souslovím si lidé odlehčují svým myslím. Je to samozřejmě do určité míry logické a správné. Ale je správné, když tohle zasáhne úvahy o našich přátelích, kolezích, o škole kam chodíme, o firmě kde pracujeme? To si vůbec nejsem jistý. A navíc tímhle postojem necháváme ty, kteří "ten problém mají", v izolaci. Buď si s tím poradí, nebo ne. Není to naše vina a máme klidné svědomí, a můžeme se věnovat vlastnímu úspěchu.

A tak si ve jménu dosažení vlastního úspěchu nic nepřipouštíme. Ten to umí nejlépe a má nejpevnější nervy, vítězí. Stoupá po zádech druhých nechápaje, že může být sobě podobnými vzápětí pošlapán. A že jeho kouzlo úspěchu může být jen chvilkovým zábleskem.