28. 3. 2008
Ďžejkob Troudžn a chozrasčotMám smůlu, že mám dobrou paměť. Ještě vzpomínám, jak se v prvních letech mé školní docházky začala čeština znásilňovat. Pro jistý způsob hospodaření podniků se již nenašlo české slovo a zbyl z toho chozrasčot. Odkudsi z křoví se vynořily stovky nebo tisíce náčelníků všeho možného, ale kupodivu neměli čelenky z peří, nýbrž saka a kravaty. Rusky se totiž "vedoucí" nebo "nadřízený" řekne "načaľnik." V tehdejším vojsku byly strojní pušky a podobný vražedný šrot nahrazeny kulomety a samopaly původu rovněž ruského. Není divu, že k buzeraci mužstva patřila jejich sborka a rozborka. |
Přišla zářná devadesátá léta a zdálo se, že čeština se osvobodila. Že se bude cizím vlivům bude otevírat uváženě a podle potřeby. Do žurnalistického, ba i běžného lidského jazyka sice hned pronikly exotické fráze pražských kavárenských povalečů, kteří obsadili Hrad a důležité pozice ve Strakovce a jinde v Podhradí, ale několik let se mluvilo česky. Kdo dnes mluví spisovně česky ve vnitrofiremním styku, je na výhazov, nebo je aspoň za směšného podivína. Latinský titul philosophiae doctor, ve zkratce Ph.D. (udělovaný z nepochopitelných důvodů v technických a přírodovědných oborech) čtou však i jeho nostelé, ba i akademici na důkaz své vzdělanosti ještě více ozdobení písmenky za jménem i před ním nesmyslně jako "pí ejdž dý." Dnes televize představila připravovaný film, který staví detektivní zápletku na chybějících listech jednoho exempláře Bible: snad v představě, že když jde o Bibli ďáblovu (míní se Codex gigas), bude na nich něco jiného, než v jiných Biblích. Do uměleckých záměrů se však producentům a tvůrcům plést nebudu. Za jejich genialitu se jim přiměřeně odmění kritici a hlavně diváci. Jakub Trojan nám řekl, že ve filmu hraje postavu "relidžionisty." Pro člověka znalého situace bylo zábavné, že to řekl v Pardubicích (kde se točí) asi dveště metrů od místa, kde sídlí největší české religionistické badatelské a pedagogické pracoviště. Pan Trojan nebo ti, kdo mu kouzelnou výslovnost vysvětlili, se mohli přijít zeptat. Poradili bychom jim možná v zájmu zachování české kultury zadarmo. Vzpomněl jsem si na známou, která v osmdesátých letech referovala o svých kanadských debatách s druhou emigrační generací. Říkali ji prý: "teto, vezmeme káru a pojedeme kolem fortu do dauntaunu a podíváme se do šopů." Josef Škvorecký tuto postupnou ztrátu češtiny v exilu se sobě vlastním humorem popsal ve svých prózách. Zaniká-li snad čeština už v i v Česku, je to na pováženou. Bude kulturní globalizace kulturní genocidou? Je krásně svobodný pohyb lidí a idejí převážně jednosměrný? Uvidíme, co nám z plátna či jedne ještě řekne Ďžejkob Troudžn a jeho filmoví a televizní inspirátoři. Sametový přechod od chozrasčotu k relidžionistům s pí ejdž dý mne skutečně nenaplňuje nadšením, ba ani loajalitou. Už i já se ptám, proč jsem vlastně zvonil těmi klíči. |