Obdobně je pravda, že na volném trhu není nic svou samotnou podstatou výkonného - volné trhy samy o sobě nepodporují inteligentní investice či moudré řízení podniků. Ve skutečnosti, když jsou trhy vytvořeny čistě na základě principu ceny a zisku a když začne být kapitálové bohatství a moc, kterou toto bohatství poskytuje, natolik koncentrované, jak bylo koncentrované v 19. století (což je scénář, jemuž se přibližujeme), pak trhy nepodporují nic jiného než hazardní hráčství, které se maskuje jako solidní investiční strategie.

Například, před rokem 1973 byl poměr investičního kapitálu vůči spekulativnímu kapitálu 9:1, od roku 1973 se ten poměr obrátil. Tak obrovsky vzrostla tato čísla, jejich moc a moc derivativních finančních nástrojů, že jejich hodnota nyní daleko převyšuje celkovou hospodářskou hodnotu této planety. Například, v roce 2003 byla celková hodnota veškerého obchodu s derivativy 85 bilionů dolarů, avšak objem světové ekonomiky dosahoval pouze 49 bilionů dolarů.

Tento poměr se zvýšil s nejnovějšími odhady, že hodnota všech papírových finančních nástrojů, s nimiž se obchoduje, převyšuje hodnotu veškerého kapitálu, na němž jsou tyto nástroje založeny, 3:1. Skutečnost, že hodnota tohoto kapitálu nyní v důsledku devalvace klesá až o 50 procent (hodnota amerických nemovitostí za poslední dva roky poklesla o 25 procent) znamená, že celkový poměr hodnoty globálních papírových finančních instrumentů vůči hodnotě kapitálu, která je podkládá, je zřejmě opravdu dvojnásobný.

Tato průměrná hodnota ovšem skrývá ještě daleko extremnější poměry. Finanční skupina The Carlyle Group minulý týden oznámila, že nebude schopna splatit dluhy ve výšce 16,6 miliard dolarů. Podle některých odhadů byl ke konci existence tohoto dluhu poměr mezi objemem poskytnutých půjček a hodnotou kapitálu, který je jistil, 36:1. Samozřejmě existuje nesčetné množství dalších finančnických firem, které jsou ve velmi podobné situaci.

Této neuvěřitelné míře spekulanství napomáhá obrovská koncentrace bohatství, k níž došlo od roku 1973. Proč? Protože jestliže svobodný trh má tendenci vytvářet monopol, pak stále menší skupiny osob ovládají stále větší množství kapitálu. Nejnovější statistika to dokazuje obdivuhodně: Nejbohatších 10 procent britského obyvatelstva zvýšilo svůj majetkový podíl (vyčleníme-li z něho nemovitosti) z 57 procent veškerého britského majetku v roce 1976 na 71 procent r. 2003. Za stejné období poklesl objem spekulativního kapitálu, který mohlo investovat 50 procent nejchudších britských obyvatel, z 12 procent na 1 procento. Ano, nejbohatší jedno procento Britů podle současných údajů britské vlády nyní vlastní více než třetinu veškerého britského bohatství - a z toho jsou vyňaty obrovské finanční částky, uložené v bankách v zahraničí.

Nadace New Economics Foundation dokázala, že globální hospodářský růst nijak nepomohl chudým lidem. V osmdesátých letech obdrželo nejchudších 20 procent obyvatelstva 2,20 dolarů z každých 100 dolarů světového hospodářského růstu; v roce 2001 to už bylo jen 60 centů. Je jasné že neoliberální hospodářský růst disproporčně přináší prospěch pro bohaté a vede k dalšímu ožebračování chudých.

Růst reálných mezd ve 13 nejbohatších zemích OECD je už od roku 1970 stále nižší než inflace - v Británii je tato situace zvlášť špatná, vzhledem k tomu, že způsob, jak se tam inflace měří, drastickým způsobem podceňuje skutečné náklady na živobytí.

Takže zaměstnanci - na rozdíl od vlastníků kapitálu - čelí už po dobu 35 let tlaku, v jehož důsledku dochází k snižování jejich životní úrovně. Vskutku, zlatý věk pro zaměstnance, co do jeho podílu na HDP, byl v letech 1945 až 1973 - a to nebyla tolik vychvalovaná éra liberalizace.

Problém je, že nikdo z těch, kdo jsou u moci, si dosud neuvědomili, co je podstatou této krize. Je to krize kapitálové insolventnosti, kterou způsobil obří nepoměr mezi skutečnou hodnotou kapitálu a objemem půjček. Neoliberálové stále ještě reagují, jako by šlo o krizi likvidity. To je chybný úsudek. Vlády nesmějí teď zachraňovat banky a spekulanty, ale zákazníky, kteří v této situaci mají veškeré důvody, proč by se měli bát budoucnosti.

Kompletní text v angličtině ZDE