Ne, že by nikdo neměl peníze. Realita dnešního kapitalismu vypadá jinak. Kdybyste náhodou po přečtení článku o finanční krizi bankovního systému přišli na tu myšlenku, tak byste se vlastně mýlili. Přečíst si o tom můžete něco v BL pod titulem "Pohled zvenčí: Konec kapitalismu, jak jsme ho znali?", ale taky v dnešním německém tisku. Tam byste se na příklad dozvěděli, že indická firma Tata Motors podle Spiegel Online právě koupila od americké firmy Ford nejen britské noblesní značky Jaguar a Land Rover, ale taky výrobní kapacity těch automobilů a že podle časopisu Manager Magazin nejmenovaný čínský finanční institut nabízel Deutsche Bank AG, že by ji odkoupil a převzala její firemní část 'Investmentbanking und Großkundengeschäft' (provoz pro bankovní investice a velkoobchod).

Tak, peníze jsou k dispozici, tohle ale není důvod k mé poznámce, protože bych vlastně chtěl poukázat na to, že v obou těch případech mají jednající asijské firmy něco společného. Indická firma Tata Motors a čínský finanční institut jednají vlastně podle principu "vyzobávání rozinek", a tím jinak než ony v Německu často obviňované finanční instituce, které dostaly v Německu přezdívku "kobylky" (Heuschecken).

Rozdíl mezi "vyzobáváním rozinek a "kobylkami" je ten, že ti první chtějí koupit produkční kapacity a světoznámé značky i jejich image a podíl na trhu, zatímco ti druzí kupují firmy, které chtějí rozdělit a se ziskem prodat, nebo je jen brutálně finančně vysát a potom poslat, bez ohledu na zaměstnance, do insolventnosti.

Vypadá to proto tak, že z hlediska zaměstnanců neexistují jen "morálně opovrženíhodní investoři", kteří hledají krátkodobý zisk, ale i takoví, kteří chtějí zlepšit image svých firem a zvětšit zaměstnanost a podíl jejich značek na trhu. Ale víte přece, jak to je, hodně zdánlivě dobrého je často spojeno s velkým rizikem, a to nejen, když jde o třešně v sousedově zahradě.

Jednou z podmínek převzetí firmy z druhé části světa je požadavek manažerské kontroly úspěchu. Tohle ale není kulturní problém jen tehdy, když se jedná o asijskou investici v Evropě. Dost takových plánů vzniklo i v jiných případech: například investice z Francie do Německa (Thomson Brand a Telefunken), z Nizozemska (Philips a Grundig) nebo z Německa do USA (Daimler-Benz a Chrysler). Proto v každém případě je i převzetí jedné dobře pracující firmy risikem, a to nejen pro investora, hlavně ale pro tam pracující zaměstnance. A proto je přijímání i "kobylek" špatným znamením, nebo myslíte že ne?