Co jste za roky ve všech vládách pro tyto ženy udělali? Jak je možné, že ač je to dle křesťanských hodnot nemorální, mají v našem zdravotnictví ženy, které se rozhodnou pro umělé přerušení těhotenství mnohem luxusnější péči a personál je k nim mnohem přívětivější?

V porodnicích ani v gynekologických ordinacích neexistují centra pro rodiče, kteří se dozvědí, že čekají nějak nemocné dítě. Jen genetika, která sbírá statistické informace.

Mně se od 21. týdne těhotenství , tedy od chvíle, kdy jsem věděla, že dítě nebude úplně v pořádku, nedostalo ničeho nad rámec běžné péče. Vše o nemoci mého nenarozeného dítěte jsem si zjišťovala sama, abych se o něj byla po narození vůbec schopna postarat. Na co jsem se kde sama nezeptala, to bych nevěděla.

Jediné pomoci, které se těmto maminkám dostane, je nabídka léků na uklidnění, ta je opravdu veliká. Už vůbec se mi tu nechce mluvit o chování velké části zdravotníků k těhotným ženám, které jim naruší statistiku zdravě narozených dětí.

Pokud bych ale těhotenství ukončila, zákrok bych měla proveden do 24 hodin, věděla bych o něm vše, dostalo by se mi psychické podpory i obdivu.

Další peripetie nastávají po porodu, zvláště po novele platné od ledna 2008. Za tyto děti platíte vše, i přesto, že ministerstvo tvrdí, že chronicky nemocné děti platit nemusejí. Není to však pravda a každý lékař si prakticky dělá co chce. Já neplatila pouze u jediného lékaře, navíc soukromého!

Dalším krokem "pomoci" těmto rodinám je odebrání Příspěvku na péči i dětem s vrozenou vývojovou vadou, protože pokud si samy třeba zaváží tkaničku u bot, již nejsou závislé na pomoci jiné osoby. U schvalování tohoto zákona, kdy děti, na kterých na první pohled nemoc nepoznáte a jsou prohlášeny za zdravé, KDU -- ČSL jistě nechyběla.

Další věcí je zařazení do pracovního procesu maminek těchto dětí. Zkrácené úvazky tu nejsou ani pro maminky, jejichž děti trpí pouze dětskými nemocemi.

A tak bych mohla pokračovat -- zařazení nemocného dítěte do kolektivu idylické také není, máme tu kampaně jak se chovat za volantem, děti ve školkách chodí na dopravní hřiště, vybírají zdravé potraviny, avšak kampaň o nemocných dětech a přístupu k nim jsem nenašla.

Závěrem chci říci, že nejsem pro zákaz potratů, mám nějakou svou víru, ale můj manžel je člověk nevěřící, přesto si v sobě neseme pro nás dost hrozný zážitek, že zde sice je možnost volby, zda potrat či ne, ale není zde rovný přístup k rozhodnutí. Po zážitcích s porozením dítěte s vrozenou vývojovou vadou nás výroky o zákazu potratů, ochraně nenarozeného života a z toho pramenící morálce v podstatě urážejí. Jsou to totiž jen pouhá slova, která ani neprošla okolo nějakých činů.