Ron Paul měl dost obtížnou situaci, jelikož se zpočátku plně věnoval své kandidatuře na získání republikánské prezidentské nominace, ve které zaujal množství lidí svou kritikou americké intervencionistické zahraniční politiky. Možná právě tato část kampaně byla také hlavním důvodem, proč byl nucen v průběhu prezidentské kampaně čelit hrozbě ztráty svého místa ve Sněmovně reprezentantů, ve které je za 14. texaský volební okrsek od roku 1996, a v letech 1976 až 1977 a 1979 až 1985 v ní reprezentoval texaský okresek č. 22.

Z hlediska politické pozice by šlo Pedena charakterizovat jako představitele konzervativní náboženské pravice, Paul je naopak spíše libertarián velkou řadou konzervativních názorů. Nutno však říci, že v některých tématech zastávají Paul i Peden dosti podobné názory. Asi nejrozdílněji se tak staví k americké zahraniční politice, v jejímž případě je Chris Peden zastáncem neokonzervativního intervencionismu a Ron Paul naopak jeho odpůrcem.

Peden získal doporučení od dvou lokálních novin, konkrétně od Victoria Advocate a Galveston Daily News. Celá jeho kampaň se však nedokázala vypořádat s tím, jak se postavit vůči svému oponentovi. Na jednu stranu Peden o Paulovi prohlašoval, že je to dobrý člověk, jehož chybou je však, že se angažuje v politice a zastává nevhodné názory, na straně druhé častoval Rona Paula útoky, ve kterých jej představoval jako bojovníka proti tradiční rodině a člověka, který odmítá ochranu nenarozených dětí. Situace je ovšem taková, že Paul vystupuje proti potratům i homosexuálním manželstvím, ale odmítá federální regulaci v těchto oblastech, proto proti ní také v souladu se svým přesvědčením hlasoval. Ostatně byl to právě Ron Paul, který přišel s návrhem zákona známým jako We the People Act, který by zamezil federální soudní moci rozhodovat v otázkách potratů, právních norem o sodomii i homosexuálních manželství, s tím, že tyto otázky jsou plně v kompetenci jednotlivých států federace. Snaha o prezentaci Paula jako člověka stojícího proti rodině vyznívala poněkud nevěrohodně i při pohledu Paulovo rodinné zázemí. Přeci jen označit někoho, kdo je 51 let ženatý s jednou ženou, má pět dětí, osmnáct vnoučat a jedno pravnouče za odpůrce rodinných hodnot nepůsobí příliš věrohodně.

Vzhledem k republikánským prezidentským primárkám v Texasu a snaze o získání příznivců Peden ve své kampani zdůrazňoval, že na rozdíl od Paula podpoří republikánského prezidentského kandidáta v nadcházejících prezidentských volbách. Toto prohlášení bylo směřováno podle všeho zejména levicověji zaměřeným sympatizantům Johna McCaina, kteří jsou v mnohých otázkách názorově vzdáleni jak Pedenovi, tak Paulovi. Ostatně i logo Pedenovy kampaně až nápadně připomínalo to, které používá ve své kampani na prezidentskou nominaci John McCain. Další částí antikampaně bylo, že Paul nedokáže prosadit své návrhy zákonů.

Vzhledem k tomu, že se Paulova prezidentská kampaň nevyvíjela příliš nadějně, různé průzkumy ukazovaly rozdílné šance na obhajobu místa ve Sněmovně reprezentantů a navíc jeho mnozí odpůrci začali otevřeně hovořit o tom, že pokud neobhájí ani své místo ve Sněmovně reprezentantů, bude to pro něj a jeho názory potupná dvojitá porážka, Paul 8. února oznámil, že se zaměří na obhajobu svého křesla ve Sněmovně reprezentantů a prezidentská kampaň bude především v režii jeho příznivců.

Výsledek primárek byl pro mnohé až překvapivě jasný. Ron Paul zvítězil v 14. okrsku se ziskem více jako 70% hlasů, konkrétně obdržel 37 220 hlasů a jeho soupeř 15 813. Vítězství dosáhl Paul ve všech okresech (county) svého obvodu. Zajímavostí je, že v prezidentských primárkách v Texasu Paul ani ve svém okrsku neuspěl, ale to se vzhledem k vývoji republikánských primárek dalo předem očekávat.