Jedna věc je, že nevidím, jak by to mohlo dopadnout opravdu dobře; druhá věc je, že nevidím ani zdaleka všechny možnosti. Zaslepenostem stejně nikdy není konec.

Bojím se, že Poláci jako obvykle zjankovatí (jejich analýzy postavení USA jsou při vší zevrubnosti dost povrchní, protože pojímají hlavního spojence jako soběstačnou národní ekonomiku, nikoliv jako boxera, který sebou zatím nepraštil do ringu jenom proto, že je v clinchi s Číňanem). Jsou to romantici a vždycky přeháněli své ambice.

Pokud by teď rozložili NATO - to může formálně dál existovat, ale už nefungovat - stane se nejspíš to, čemu se Polsko snaží předejít. Němci se ještě rádi domluví s Rusy - a Američani dají najevo, že si nebudou pálit prsty kvůli nějaké Varšavě, když mají prázdnou kasu a strategické zájmy na jihu. Bohužel se teď Kosovem otevřela otázka poválečných hranic v Evropě vůbec... Ale třeba se pletu.

Tohle jsou stejně zatím jenom drobnosti. Lovelockovský scénář války o zdroje je moje největší obsese, se kterou se odmítám smířit.