Odpověď zní: Spojené státy, náš blízký (nejbližší) spojenec. Vládní koordinátor programu protiraketové obrany Tomáš Klvaňa v reakci na otevřený dopis třem ústavním činitelům označuje Spojené státy jako "přítele spolugarantujícího naši bezpečnost a prosperitu". Je to ale důvod pro to, abychom bez váhání na americkou žádost kývli?

Spojené státy jsou zemí, jež se v posledních letech výrazně odchyluje od demokratických standardů Západní Evropy. Prezident USA již dvakrát vzešel ze zmanipulovaných, nedemokratických voleb. Spojené státy nedodržují Ženevské konvence a mučí zajatce a vězně. Nedodržují Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT), odstoupily od smlouvy o protiraketové obraně (ABM) a deklarovaly připravenost zaútočit jadernými zbraněmi jako první. V roce 2003 zaútočily USA na Irák pod lživou záminkou existence zbraní hromadného ničení, přičemž klamaly světové společenství i své spojence. Co horšího: diletantsky provedená vojenská akce způsobila nadbytečnou smrt více než půl milionu Iráčanů (údaj právě rok starý) a z dalších 4 milionů učinila uprchlíky; navíc posílila mezinárodní terorismus.

Všechna tato fakta lze z internetových zdrojů (začasté ze zahraničních médií) doložit. Jejich výčet přitom není projevem antiamerikanismu, jak opakovaně tvrdí zastánci radaru. Až na causu Iráku (proč ale přecházet mlčením, že náš spojenec v něm způsobil humanitární katastrofu?) nejde o nic specificky (proti)amerického. Tak např. kvůli zmanipulovaným volbám je kritizován i Írán, kvůli nedodržování NPT Rusko a kvůli mučení vězňů Egypt, Sýrie, Irák či Pákistán.

Dříve, než vláda ČR a Tomáš Klvaňa začali prosazovat umístění americké základny na našem území, měly být veřejně zodpovězeny některé závažné otázky: Skutečně chceme vojensky úzce spolupracovat se zemí s tak pochybnou kredibilitou? Jestliže představitelé USA před čtyřmi lety lhali, nelžou nyní opět, tentokrát o hrozbě ze strany "darebáckých" států?

Autoři otevřeného dopisu nejsou dezorientováni, jak tvrdí Tomáš Klvaňa. Pouze požadují diskusi o těchto a mnoha dalších otázkách a považují za nezbytné, aby případné umístění amerického radaru v ČR bylo věcí celospolečenského konsensu, ne rozhodnutím několika set politiků, kteří k takovému rozhodnutí nezískali ve volbách mandát. Svým podpisem se signatáři dopisu přihlásili ke své občanské zodpovědnosti a zároveň vyjádřili obavu o osud takových hodnot, jako je svoboda, úcta k jedinci a demokracie; nejen v České republice, ale v celém euroatlantickém prostoru.

Odmítání referenda je projevem občanské nezralosti. Emocionální nálepkování odpůrců radaru (ti, kterým se stýská po SSSR) a samotného referenda (rituály protiamerického populismu) svědčí o Klvaňových obavách z věcné diskuse o současné politice USA a způsobech jejího provádění, jakož i o dalších sporných otázkách souvisejících s americkým záměrem. Je to pochopitelné. Jak by pan Klvaňa obhájil např. své tvrzení o naší zvýšené bezpečnosti, když už teď, kdy ještě ani nestojí, přispěl zamýšlený radar k rozhodnutí Ruska odstoupit od Smlouvy o konvenčních silách v Evropě? Je příznačné, že Tomáš Klvaňa nepohodlná fakta buď ignoruje nebo je prostě popírá.

Autor je jedním z 55 signatářů otevřeného dopisu třem ústavním činitelům.