„PŘEDCHÁZENÍ VZNIKU ODPADŮ“ je magické zaklínadlo. Objevuje se leckde – od předpisů až po novinářské články. Přemýšlí ale běžně člověk o jeho významu? Nebo je to jako s, svého času všude visícím heslem „SE SOVĚTSKÝM SVAZEM NA VĚČNÉ ČASY!“? Obávám se, že nepřemýšlí. A pokud ano, tak většinou ne ve smyslu jeho transformace do svého běžného života.

Předcházení vzniku odpadů by mělo logicky přinést stav, kdy určitý odpad vůbec nevznikne (ani jako správně vytříděný v separačním kontejneru). Prostě není, neexistuje a tedy nebudou existovat ani nepříjemné náklady na další práci s ním. Jak tenhle ideální stav zajistit nebo jak se mu alespoň přiblížit?

Například v Kauflandu Vám dají vlašský salát nebo pomazánku do plastové kádinky s víčkem, mikrotenového sáčku, pak papírového sáčku, který scvaknou sešívačkou a zároveň k němu přišpendlí cenovku. Pokud si takto zakoupíte třeba 10 dkg budapešťské pomazánky – zkuste odhadnout poměr odpadu a výrobku. Minimálně ten objemový je katastrofální. Proto tam takovéhle věci nakupuji jen minimálně – z nouze.

Obaly jsou tedy základní úvaha každého z nás při snaze o předejití vzniku odpadu.

Co dál?

Říkalo se vždycky, že chudý člověk si nemůže dovolit kupovat levné věci. Doplnil bych tuto skvělou lidovou moudrost o slogan „Člověk, kterému vadí všudypřítomné smetí si nemůže kupovat levné věci, které často mohou být, vzhledem ke své kvalitě, třeba i jen na jedno použití“.

Myslím, že je jasné kam tím mířím – typickým příkladem je některé čínské zboží. Co nepodporovat jeho prodej jeho nenakupováním, případně jeho neodbytným reklamováním – dvouletá záruka platí vždy! Že lze reklamovat například i u vietnamských prodejců, jsem si vyzkoušel sám na sobě. Sice to trvalo několik měsíců a bylo třeba i určitého zásahu České obchodní inspekce, ale dobrá věc se podařila. Má to jedinou základní podmínku – vždycky si musíte vyžádat stvrzenku o prodeji. Pokud snad nebude mít všechny náležitosti – to už je problém prodávajícího. Vy ale máte doklad.

Hle kam až jsme se to dostali od smetí.