Samotné načasování ovšem nemohlo být horší. Srbský národ nejen na Kosovu si připomíná v těchto dnech smutné čtyřleté výročí nejhorších pogromů na srbské obyvatelstvo za poslední desetiletí. A zde se poprvé dostáváme k rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244, přijaté dne 10. června 1999. Článek 11 této rezoluce hovoří o hlavních oblastech odpovědnosti mezinárodní civilní správy. Písmeno i) zahrnuje „udržování civilního práva a pořádku“, písmeno j) „ochranu a prosazování lidských práv“ a písmeno k) „zabezpečení bezpečného a nepřerušeného návratu všech uprchlíků a vysídlených osob do jejich domovů na Kosovu“. Ve všech těchto bodech mezinárodní správa jednoznačně selhala. Na jaře 2004 liknavým a neprofesionálním přístupem neochránila srbské civilisty vydané všanc hordám albánských teroristů a po celou dobu nevytvořila takové bezpečnostní podmínky, aby se srbští vyhnanci mohli vrátit do svých (byť značně poničených a vypálených) domovů. Toto naprosté selhání vojáků NATO nebylo nikdy dostatečně zohledněno.

Stejně tak dokonce na několika místech rezoluce včetně jejích dvou příloh (jmenovitě v úvodní části, v příloze 1, jíž je prohlášení předsedy o závěrech schůzky ministrů zahraničí skupiny G8 ze 6.5.1999, v jejím šestém bodu a konečně v příloze 2 v bodu 8) členské státy OSN ujišťují o principech suverenity a teritoriální integrity Jugoslávské federativní republiky. Lidu Kosova je slibována pouze skutečná autonomie v rámci Jugoslávské federativní republiky.

Proč to všechno podrobně zmiňuji? Protože mezinárodní společenství na své sliby s výjimkou Ruska a Číny jakožto stálých členů Rady bezpečnosti dávno zapomnělo. Rezoluce skončila v šuplíku, protože se nehodí velmocenským ambicím vyspělých západních demokracií, které si svůj postup vůči Kosovu zdůvodní novými frázemi o specificitě kosovského problému. Anebo to s tou špatnou pamětí nebude tak špatné? Ale ovšem, stačí si přečíst vyjádření mluvčího aliance NATO Jamese Appathuraie, dle něhož „NATO odsuzuje co nejdůrazněji dnešní násilí, jehož podněcovatelé porušili použitím granátů, Molotovových koktejlů a možná i střelných zbraní zákon a rezoluci 1244 OSN“. Vida, rezoluce 1244 není jen cár papíru! Ovšem Západ jí využívá, když se mu to hodí. Bere si ji jako štít proti spravedlivému hněvu obyvatelstva, které se ve své vlastní zemi stalo občany druhé kategorie, které se stalo špatným svědomím osnovatelů zločinného bombardování civilistů, kteří nebyli schopni ani dodržet vlastní proklamace, ke kterým se zavázali.

A tak má tato rezoluce osud jako mnoho jiných dobře míněných a jasně formulovaných – nabírá tvarů podle toho, kdo s ní zrovna obratně šermuje v tiskových prohlášeních...