V nějakém americkém seriálu, které radí lidem, jak mají žít, se barvitě kuchaly lidem srdce z těla, uřezávaly se tam hlavy a prostě se tam tak všelijak pěkně demokraticky a svobodně žilo.

"Zmetkové," říkám jim, těm mým dětem, "bolesti a mučení se vám zachtělo?" Stáhnul jsem si pásek s kalhot a začal jsem je bičovat. Ježíš-Neježíš. Mezitím šla v televizi reklama, kterou jsem nestačil sledovat a potom upoutávka na nějaký drsný film, kde polosvlečené ženy nestačily ostrými podpatky kopat do padouchů kolem sebe. Aby měli dost, tloukly do nich ještě ostrými lokty, až jim bylo vidět skoro do rozkroku - těm ženám ve večerních róbách.

Kopnul jsem si tedy také. Do obrazovky. Došlo k výbuchu. Žena zrovna, dveře letí, přišla domů. Mám nyní na krku trestné oznámení za domácí násilí. Zavolala na mne policajty. Nevím proč, byl jsem přece naprosto v klidu, Stejně tak jako ti tvůrci televizních pořadů.