Já vůbec nechci polemizovat s panem Kantorem (a s řadou dalších) o tom, s čím vším radar souvisí -- něco takového si můžeme nechat na příjemnou akademickou debatu nad šálkem kávy (a myslím, že bychom se na řadě věcí shodli). Jenže -- na demonstracích, mítinzích a podobně, není čas ani prostor na někdy i složité vysvětlování proč se děje to a ono. Proč mne podporuje, nebo sám podporuji toho či onoho a proč jiné(ho) odmítám. Lidé na takových akcích chtějí slyšet jasná, transparentní, ale současně také JEDNODUCHÁ stanoviska, o nichž netřeba příliš přemýšlet. Oni se nejdou na demonstraci něco dozvědět, nejdou tam přemýšlet. Naopak, jdou si tam POTVRDIT, že jejich názor je správný a pokud se pak dostanou do situace, že je některé tam prohlašované názory zaskočí, nekonvenují s jejich představou, cítí se podvedeni a ZNEUŽITI. Stejně tak, jako se cítí podváděni vládou. Odcházejí z demonstrace a mudrují o tom, že jsou všichni stejní -- ti, co nám sem ten radar cpou, ale bohužel i ti, kteří se postavili do předních řad proti němu. Tenhle národ už si toho zneužívání ve své historii zažil docela dost -- a je na to alergický.

Proč je politika tak kritizovaná? Proč jsou politici obecně tak neoblíbení? Protože stále znovu představují útok na naše soukromí, na naše svědomí, na naše peněženky, na naše pohodlí, protože si uzurpují moc, protože o nás rozhodují (nebo rozhodovat chtějí).

A proto jsem přesvědčen, že čím méně je a bude politiky a politických témat kolem radaru, tím lépe. Nejde tu o to, komu má sloužit, proti komu je (má být) namířen. Jde tu o to, že většina národa ho tu nechce. Každý, kdo je proti němu, má nějaký svůj důvod. Ty důvody jsou ale velmi různé, uvědomme si to. A pochopme už konečně, že čím méně budeme druhým vnucovat své vlastní důvody odmítání radaru, tím větší bude účast na protiradarových akcích. Zbavme se různých --ismů na demonstracích, ale bavme se jen o demokracii a o právech občanů rozhodovat si sami o své zemi.