22. 3. 2008
Kosovské dilema premiéra Topolánka: nejsme radikálové ani nacionalisté, volíme ODSotevřený dopis předsedovi vlády České republiky Skutečnost, že některé státy již Kosovo uznaly (včetně USA, Velké Británie, Francie, Itálie a Německa) pro nás není dostačujícím důvodem, abychom dokázali naší vládě případné uznání Kosova odpustit. Takový akt bychom považovali za zradu nejen na srbském národu, ale také na českém. Poprvé v historii by došlo k přerušení diplomatických styků mezi českým a srbským státem, pokud bude jako v ostatních případech odvolán srbský velvyslanec. Zdůrazňujeme, že většina našeho petičního výboru má vysokoškolské vzdělání a jsou voliči ODS. A jako takoví apelujeme zejména na členy vlády z této strany, my nejsme radikálové ani nacionalisté. Žádáme nenarušitelnost celistvosti území Srbské republiky a připomínáme Vám, že tento názor zastává i čestný předseda ODS prezident ČR Václav Klaus. |
V této souvislosti je důležité zmínit, že do konce tohoto týdne Kosovo uznalo jen 32 států ze 192. V Hospodářských novinách dnes bylo zveřejněno, že Česká republika se dostává na konec seznamu zemí, o kterých se předpokládá, že Kosovo uznají a dosud tak neučinily. To by naši vládu ale nemělo zastrašit, ale povzbudit. Nemusíme být nutně mezi menšinou, která Kosovo uzná. Ze států jižní a jihovýchodní Evropy odmítly Kosovo uznat tradiční historičtí spojenci Srbska, řecká ministryně zahraničí ujistila o pečlivém přezkoumání situace před jakýmkoli rozhodnutím, odmítavě se k uznání staví Černá Hora. V minulém týdnu na jedné konferenci úředník ministersta zahraničních věcí veřejně uvedl, že nevidí rozdíl mezi Kosovem a Černou Horou, a že má-li nezávislost Černá Hora, má na ni právo i Kosovo. Na naši připomínku, že Kosovo je autonomní oblastí, zatímco Černá Hora byla historickým samostatným královstvím, které dobrovolně vstoupilo do svazku Federativní republiky Jugoslávie, že měla své hlavní město a státní hranice, nám tento úředník sdělil, že hranice státu jsou vlastně jen čáry na mapě. Mají se hranice opět ohraničovat zdmi a ostnatým drátem, aby je naše ministerstvo zahraničních věcí vidělo a respektovalo? V médiích se často tvrdí, že většinu (90%) obyvatelstva Kosova tvoří Kosovští Albánci, kteří mají právo na sebeurčení. Uvádí se, že v Kosovu žije 1,8 miliónu Albánců a 200.000 Srbů. Skutečnost je však taková, že zatímco u Albánců je v tomto součtu započítáno veškeré obyvatelstvo, které se hlásí ke Kosovu, tj. cca 1 milión tzv. gastarbeitrů a jejich rodin (včetně dětí), kteří trvale žijí mimo území Kosova a z nichž někteří (zejména děti) ani nikdy na území Kosova nebydleli, oněch 200.000 Srbů jsou pouze ti, kteří na území Kosova dodnes trvale žijí, nyní již téměř deset let pod jen částečně účinnou ochranou mezinárodních jednotek. Není zde započítáno více než pětset zavražděných a další stovky nezvěstných Srbů, není zde započítáno 240.000 Srbů ani 20.000 Romů a 10.000 Židů, kteří byli ze svých domovů kosovskými Albánci vyhnáni a kteří se nemají kam vrátit, protože jim kosovští Albánci obsadili nebo vypálili jejich domovy. Nenechme si nalhávat, že kosovští Albánci získali svoji většinu jen přirozeným přírůstkem obyvatelstva. Získali ji vraždami a zastrašováním Srbů a dalších menšin. Nejedná se tedy o evoluční proces, jak je nám nyní v médiích tvrzeno. Domnívali jsme se, že obsadit cizí území, potom z něj vyhnat a vyvraždit původní obyvatelstvo je po středověku už jen neslavnou kapitolou dějin USA. Veškeré průzkumy dokazují, že většina našich občanů si nepřeje uznání Kosova a jsme přesvědčeni, že toto je mandát pro naši vládu, jak má v této věci jednat. Někteří politici se dnes omlouvají za svůj postoj v době bombardování Jugoslávie. Jak uvádíme v petici, generál Lewis Mac Kenzie po tomto bombardování uvedl: "V Kosovu se neudála žádná genocida. Kosovští Albánci nás dokonale využili. Bombardovali jsme nesprávnou stranu." V případě uznání Kosova lze jen stěží předpokládat, že někdo ochrání Srby, kteří tam ještě žijí, že nebudou zničeny zbylé historické památky. My nechceme, aby se za deset let někdo z našich politiků omlouval za to, že omylem uznal Kosovo. My naopak žádáme vládu, aby Kosovo nezávislým státem neuznala, protože by se mohla dopustit nezvratného omylu. Často se situace v Kosovu přirovnává k situaci v Sudetech před druhou světovou válkou. Z té podobnosti až mrazí. Pokud si mocnosti světa přejí vyvolat další válečný konflikt, neměli bychom jim k tomu poslušně sekundovat a právě s ohledem na naše historické zkušenosti bychom se měli od uznání Kosova naprosto distancovat. V příloze dopisu Vám předáváme kopii petice Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vyjadřující nesouhlas s případným uznáním jednostranně vyhlášené nezávislosti Kosova Českou republikou, kterou od 17. února 2008 do dnešního dne podepsalo téměř 1 300 našich občanů. Jsou mezi nimi středoškolští i vysokoškolští studenti, ale také lidé z domova důchodců, pravděpodobně nejstarší signatářskou byla paní, která přišla na Václavské náměstí a řekla nám, že sice ve svých devadesáti letech příliš ven nevychází, ale že přišla, aby naši petici podepsala. Petici včetně podpisových archů jsme dne 19. 3. 2008 předali předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Považujeme za podstatné zdůraznit, že podle údajů zveřejněných v médiích přibližně 85 % našich občanů si nepřeje uznat jednostranně vyhlášené "nezávislé" Kosovo. Ruští činitelé ve čtvrtek upozornili na fakt, že americký prezident G. Bush povolil vývoz zbraní do Kosova. Jde prý o rutinní rozhodnutí a nemá vyjadřovat zájem vyzbrojovat Kosovo. Tentokrát již jde o neskrývané dodávky, byť stejně ilegální a jdoucí nyní proti rezoluci RB OSN č. 1244, stejně jako v devadesátých letech, kdy bylo u členů teroristické organizace UCK nalezeno větší množství zbraní americké výroby, jak tenkrát uvedla naše média. Přitom již nyní je na území Kosova okolo čtyřset tisíc ilegálně držených zbraní, takže vlastně každý čtvrtý obyvatel Kosova je vyzbrojen. Je zřejmé, že USA chtějí stůj co stůj neomezeně provozovat v Kosovu svoji největší a pravděpodobně nejmoderněji vybavenou základnu, kterou v současné době mají v Evropě (resp. mají zde celkem svoje tři základny). Kdyby Kosovo zůstalo součástí Republiky Srbska, mohli by Srbové omezovat provoz této základny a to je zjevně v rozporu se zájmy USA. Vážený pane premiére, obracíme se na Vás tímto otevřeným dopisem jako členové petičního výboru, který jsme založili zcela spontánně poté, kdy jsme se sešli 17. února letošního roku po jednostranném vyhlášení nezávislosti Kosova před velvyslanectvím Republiky Srbska. Byli jsme přijati panem velvyslancem Vladimirem Verešem, který nám sdělil, že se na srbské velvyslanectví již obrátili desítky našich občanů, aby jim stejně jako my vyjádřili svoji podporu. Od 21. února jsme uspořádali pět demonstrací proti uznání samostatnosti Kosova Českou republikou s účastí až pět set demonstrantů na jedné akci. Dne 15. 3. 2008 jsme uspořádali manifestaci na Václavském náměstí. Mezi řečníky na těchto demonstracích se opakovaně objevili Rajko Doleček, Jaroslav Foldyna, Jan Kavan, dále Egon Lánský, Milan Uhde a zástupci pravoslavné církve v Čechách a na Moravě a v Srbsku. V demonstracích budeme pokračovat do té doby, než naše vláda naprosto jednoznačně odmítne uznat Kosovo nezávislým státem, ať již s odvoláním na platné mezinárodní právní normy nebo na dlouhodobé přátelské vztahy se Srbskem. Daniel Huba, Martin Soukup, Jan Plocek, Ivan Hadrava, Eva Jašová, Milan Jaša, Tomáš Kaláb Autoři jsou skupinou občanů, kteří uspořádali petici proti uznání Kosova Českou republikou, kterou ve středu 19. 3. 2008 předali předsedovi Poslanecké sněmovny |